Prorok

Popravdě bezprostředně po zhlédnutí filmu jsem si nebyla moc jistá, jestli se mi to líbilo, nebo ne...měla jsem z toho takový podobný pocit jako z Kmotra, který se mi nelíbil. Měla jsem ale to štěstí, že jsem se na tento film přišla podívat v rámci festivalu francouzského filmu. Po skončení byla diskuse s Taharem Rahim, který posloužil tomu, abych film lépe pochopila. Je zde totiž jeden hodně velký rozdíl mezi Kmotrem a Prorokem, který jsem si tak rychle neuvědomila. Je to skvěle a naprosto realisticky udělaný příběh člověka, který se dostane do vězení, a všemožnými i téměř nemožnými prostředky se tam snaží přežít, najít si "rodinu" v podobě vlastního gangu vně i uvnitř vězení. Proti filmu jako takovému asi nemám výtek, ale přeci jen, filmy tohoto typu mi nejsou zrovna blízké, a tak hodnotím 4*. (26.11.2009)

Monumentálny väzenský a kriminálny epos v duchu absolútneho realizmu. Audiard rozpráva klasický príbeh cez neklasické situácie a postavy, je surový, dôsledný a pôsobivý, ale popri tom oplýva veľmi svojráznou poetikou. Avšak s istým časovým odstupom sa mi zdá, že Un Prophète by sa dal skrátiť a zhutniť. (8/10) (19.05.2013)

Prolnutí dvou žánrů - mafiánské ságy a vězeňského dramatu - a oněmi žánry specifikovaných světů dělá z Proroka hodně osobitý film. Jacques Audiard je už nekorunovaným králem novodobé francouzské drsné gangsterky, v níž po několikáté variuje svá oblíbená témata (především specifický svět vězení a motiv vězně...) a kterou ozvláštňuje spojením naturalisticky popisného prostředí s poetickými scénami, jež dávají snímku funkčně umělecký rozměr. Symbolická postava zavražděného spoluvězně, která nevyčítá a nepronásleduje, leč naopak apelativním výkladem snů pozitivně ovlivní životní peripetie hlavního hrdiny, morálně relativizuje vyznění celému snímku, neboť přináší svět, v němž nejen že neexistuje svědomí, zábrany, jasné rozlišení dobra a zla, ale už ani mrtví nechodí ve spaní vyčítat vinu původcům svého utrpení. S kým v takovémhle vidění světa vlastně sympatizovat? Prorok je silný film, přesto jsme v něm občas postrádal výjimečný příval katarze, která by mi v diváckém zážitku přinesla punc mimořádnosti. Návštěva kina nebyla tentokráte událostí, na kterou nebudu moci dlouhou chvíli zapomenout...chyběly tomu mimořádné scény či třeba macho knírek a neodolatelné charisma režisérem Jacquesem Audiardem též dříve obsazeného Vincenta Cassela alias přímé konkurence v podobě Richetova Veřejného nepřítele č.1... (21.01.2010)

Audiardovy filmy diváka pohlcují nezávisle na jeho vůli a nejinak je tomu i zde - dvě a půl hodiny utekly jako voda. Ovšem pro plnohodnotné ponoření se do příběhu mně chybělo vyznat se v poněkud větším množství postav a jejich motivacích. Vinou filmu to ale není - je pouze třeba se po celou dobu plně soustředit. Napodruhé budu moudřejší. (08.01.2011)

Říkám to pořád..... vězení formuje charaktery a zoceluje :o) Vynikající Tahar Rahim jako Malik El Djebena, 19 - ti letý mladík odsouzený k šesti letům vězení, hozený napospas tvrdé realitě každodeního vězeňského života, ale Malik je rozhodně chytřejší než by se na první pohled mohlo zdát a tak jsme svědky jeho postupného " růstu " a obratného manévrování mezi místníma skupinkama. Z vězení tak nakonec odchází zcela jiný Malik....... Parádní zážitek, nicméně na plné hodnocení to tentokráte u mě není. Snímku by neuškodilo mírné prostříhání a zkrácení stopáže tak o 25 minut, přesto si Audiardův snímek pozornost rozhodně zaslouží! (24.12.2009)