Amarcord
Amarcord
Amarcord
Režie:
Federico FelliniKamera:
Giuseppe RotunnoHudba:
Nino RotaHrají:
Pupella Maggio, Armando Brancia, Magali Noël, Ciccio Ingrassia, Nando Orfei, Maria Antonietta Beluzzi, Nella Gambini, John Karlsen, Ted Rusoff (vypravěč) (více)Obsahy(1)
„Každý film má vztah k určitému období mého života," říkal Fellini. A film Amarcord (1973) to má přímo v názvu: „a m'arcord" v romagnském nářečí, neboli „io mi ricordo" italsky, znamená totiž „vzpomínám si". .. Malé přímořské městečko 30. let minulého století je obrazem Felliniho rodného Rimini. Ve volném toku vzpomínek a asociací se režisér v jednotlivých epizodách vrací do dob svého dětství a dospívání. Po velkorysém obrazu slavného a velkého města ve filmu Roma, který natočil o rok dříve, se v Amarcordu vrací do důvěrnějšího prostředí malého městečka zalidněného ve své jedinečnosti a bizarnosti nezapomenutelnými postavami. Hrdina filmu Titta nám představuje na pozadí čtyř ročních období svůj malý svět – svéráznou rodinu v čele s otcem a jeho odbojným přístupem k fašistickému režimu, bláznivého strýce Tea, spolužáky z gymnázia, kadeřnici Gradiscu (Štěstíčko) i převyvinutou trafikantku. Amarcord však není jen příjemně nostalgický – v Tittově / Felliniho vyprávění jsou i bolestné vzpomínky na ztrátu blízkých, neuskutečněné sny a něco, co už je nenávratně pryč. Amarcord je film o setkávání a loučení, o poznávání a ztrátě iluzí, v jedinečné poetice kombinující reálné obrazy městečka a jeho obyvatel s fantastickými obrazy. Snímek byl oceněn Oscarem pro nejlepší zahraniční film a mnoha dalšími cenami. (Česká televize)
(více)Recenze (229)
ocenenia : Oscar 1975 - Najlepší zahraničný film ◘◘◘◘ MFF Cannes 1974 - nesúťažný výber ()
Musel jsem se tím prokousávat nadvakrát, Fellini mě svým sledem náhodných rádoby vtipných scén skoro unudil k smrti. Opravdu nechápu ceny akademie a vlastně jakoukoliv cenu. Třeba mi to někdo někdy vysvětlí, já se o to podruhé už pokoušet nebudu. Asi jsem už příliš zdegenerovaný hollywoodskou filmovou mašinerií, ale s nálepkou "barbar" na čele kvůli tomu chodit nebudu. ()
Film o typickem zivote na italskem venkove. Jak by take ne kdyz jde o autobiografii Felliniho dospivani. Skolni lotroviny, ktere se v jeho tride odehravali, byly uzasny. Predevsim co se da vyvest s takovou dlouhou papirovou trubici :-D Nechtel bych byt zrovna zkouseny. ()
jde o moje druhé setkání s Felliniho filmem. Stále se snažím hledat pro mě zajímavá díla i ve starších tvorbách slavných režisérů. Tohle však taky nebude to pravé. Afektovaná italská mentalita a "machoidní" chování chlapů mi nějak nesednulo, i když film je dobře postaven a výrazově (kamera, hudba a výprava) je silný. Svoji poetiku to mělo a připodobnil bych to Hrabalovi - kdyby byl Ital, tak by jeho povídky byly nejspíš v tomto duchu. Prostě figurky italského maloměsta citlivě podané a s lidskostí. Stylově hodně nadprůměrné, ale výsledný dojem na mě jen snad trochu silnější 3hvězdičky. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Na Amarcordu mi vadí snad jen jedna věc - a to ta, že to nemá žádný děj. Kvůli tomu nemůžu dát plný počet. Jinak se mi to ale líbilo. Jednotlivé epizody ze života obyvatel Rimini v 30.letech byly zajímavé, některé i poetické a každá měla něco do sebe, i když někdy víc a někdy míň. Dost se mi líbila i postava vypravěče. Fellini prostě zfilmoval svoje vzpomínky a zfilmoval je velmi obstojně, poutavě, samozřejmě i nostalgicky a i tady opět dokazuje, že je to velký filmař. Celé je to fakt hodně příjemné a strašně rád bych tu pátou hvězdu dal, ale ta absence děje mi prostě vadila a díky ní to bohužel chvílemi ztrácelo dech, takže takhle jenom za silné 4* ()
I když jsou kolem náckové, i když je to nudné, zbytečné a všední město, i když potkáváte denně ty samé lidi, Vaše mládí není nudné a zbytečné. Zážijete chvilky štěstí, zklamání, naděje, lásky a tak dál. Budete snít o lepší budoucnosti, o ženách. Zkrátka život je jedinečný. a tenhle film je život. ()
Reziser Fellini natocil skvostny film. ono mne sa o Felliniho dobre opiera, lebo on sam bol casto na noze s vystudovanymi filmovymi teoretikmi -elitarmi, raz /uz si nepamatam kde a kedy/ sa vynadril :Musia kurva kritici vzdy pochopit moje filmy ? Nestaci, ze sa u nich bavi publikum? "? Preto rad pozeram Felliniho tvorbu a zaroven sa tvrdo vymedzujem voci svetu vystudovanych filmovych teoretikov - elitarov - takemu Madsbenderovi casto nerozumiem, len viem, ze adminuje tu hnusnu smradlavu zumpu menom filmova teoria. Traduje sa, ze Fellini nemal doma v Italii na ruziach ustlane - mnohi unho spochybnovali moralku /film La Dolce Vita 1960 rozzuril cirkev a film vyvolal zurive utoky cenzury/, a nasli sa aj taki kverulanti co spochybnovali vyznam Felliniho umeleckych vypovedi. Preco teda Fellini je jeden zo zasadnych reziserov ? Dal Italii a svetu jedinecny autorsky rukopis, osobitny rezisersky styl /Fellini si tocil filmy po svojom , sral na to co kecaju filmove teoretiky, citaj ludovo rozumbradicki kokutci/, este predtym, nez zacal tocit filmy tento pan reziser ako dieta hltal dobrodruzne romany a kreslil komixy, karikatury a fascinoval ho cirkus. Trochu teraz odbocim od Felliniho, hrdo sa k nemu hlasi napriklad taky Martin Scorsese, ktory film 8 a pol pozera ako neskutocne inspirativny a poucny kus fimariny aspon raz za rok. Yngmar Bergman zas povazoval La Strada 1954 za jeden zo svojich najoblubenejsich filmov. No a co sa tyka mna - mna k filmu priviedol CS film, teda hoci je konkretne cesky film komplet zydovsky, je sucastou vseobecneho rozhladu a je kvalitny. Na to aby som to pochopil predsa nemusim byt clenom nejakeho zasraneho Klubu narocneho Divaka. No a ja sa venujdem filmu uz nejakych 25 - 26 rokov, namiesto filmovej teorie som zaviedol filmovu prax, a hoci Fellinimu som spociatku nerozumel, vedel som, ze picovat ako chora vrana na velikanov /Kurosawa, Bergman, Fellini, Antonioni, Tarkovskij/ sa proste nesmie. Tisickrat som mal chut odist z kina, spociatku som sa u Felliniho filmov nudil, nechapal som im a chcelo sa mi tak spat, ze som sa neznesitelne, bolestivo stipal /a 1000x som si opakoval v kine, ze mam plechovu prdel a ze predsa nieco vydrzim/ - dobre som urobil. Tento Amarcord nezabudnem hodne dlho -bol vrcholom - tak sa mi uz dlho nechcelo spat ako u tohoto filmu. Nezaspal som ale, dopozeral do konca, a ako clovek zaoberajuci sa filmovou praxou tomu proste musim dat absolutorium : 100 % ()
Film Amarcord obsahuje zaujímavé prvky napríklad ako herci rozprávajú na kameru ako keby to rozprávali práve svojim divákom. Ono Amarcord mi pripadal trochu nesúrodo a aj keď film taký nebol cítil som v ňom určitú epizódnosť, ako by som pozeral rôzne diely nejakého seriálu a nie jeden film. Film teda vôbec nefunguje ako celok a to najviac zamrzí, lebo jednotlivé postavy sú charizmatické a vtipné, ale čo na tom keď príbeh by potreboval niečo silné čo by ma vytrhlo zo stoličky, ale tu pokus o to určite nebol. S filmu cítiť to čo niektoré filmy nemajú a to je život a jeho realitu aj keď je trocha skreslene podaná tak, aby to bolo príjemné a vtipné. Chyba je možno aj zameranie na veľké množstvo postáv a človek sa teda nevie vžiť s jednou a prežívať s ňou zaujímavý príbeh. Koniec je príliš jednoduchý a je to snaha pridať filmu prvok kolobehu života a tým zvýšiť jeho kvalitu, ale je to spravené veľmi okato a to sa mi teda nepáčilo. ()
V Rimini na place byla velká legrace. ___ Největším problémem tohoto filmu je, že naprosto evidentní přítomnost hrajícího si režiséra přehlušuje veškerý děj. Nejmenším problémem tohoto filmu je, že tu není žádný děj, jenom jednotlivé sketche a cirkusová čísla. Největší záhadou tohoto filmu je, jak a čím dokázal okouzlit a ovlivnit tolik jiných režisérů. Nejmenší záhadou tohoto filmu je, že je nostalgickou oslavou dětství Felinniho, nejkouzelnějšího ze všech dětství. ()
Krásný filmový zážitek. Jen filmař jako Fellini dokázal natočit film, který je o ničem a zároveň o všem. ()
Felliniho nádherně bizarní hořká komedie, krásně barevná mozaika příbehů točících se kolem svérázných obyvatel jednoho italského městečka v době nástupu fašizmu. Úžasná porce místy absurdního, místy "rošťácky buranského" humoru v kombinaci s trpkou realitou tehdejší Itálie. Po prvním shlédnutí jsem opravdu nestačil vstřebat vše. Nemám slov, tohle se prostě musí vidět! A ne jednou. ()
Felliniho film překypující půvabem sobě vlastním je krásnou vzpomínkou na režisérovo dospívání. ()
Fellini se vrací do mládí a vzpomínky zachycuje tak, jaké doopravdy jsou. Spletité, epizodické, vypichuje ty nejzajímavější momenty, plné více i méně důležitých postaviček. Odraží se v něm i politická situace doby i Felliniho pitoreskní momenty, ale až příliš kontrastující téma jednotlivých příhod je špatné. ()
Amarcord bývá často považován za Felliniho vrcholné dílo a z toho, co jsem zatím od něj viděl, musím souhlasit, Jeho filmy nikdy moc nebyly o ději, ale tady je to vyvedeno k dokonalosti. Sbírka vzájemně jen lehce občas navazujících drobných příběhů a historek je působí vyloženě mile a přestože se dočkáme i pár temnějších pasáží (hlavně spojených s fašismem), jako celek ve vás po shlédnutí film prostě vyvolá příjemný úsměv na rtech. Nejvíc se mi asi líbila krásná postava otce Aurelia:-) ()
Nuda k posrání #108. Viz Osvícení. 20% ()
Láskyplný portrét talianskeho malomesta. Pred Malénou a Cinema Paradisom tu bol Amarcord (Amore + ricordo). Spomínanie s láskou je na mieste. Cholerický otec, obetavá matka, neškodný prdiaci dedko, mentálne slabší strýko... a celá rada postavičiek - čo je dôležité – temperamentných, neraz bizarných, no autentických zároveň. Taliansky temperament kam pozrieš! PS: niektoré stmievačky na môj vkus prišli príliš skoro a nedovolili doznieť scénam, z ktorých šli emócie. A že tie emócie šli. V tomto filme Fellini asi najlepšie dokázal uskutočniť fúziu lumiérovského (civilného, pozorovacieho) a méliésovského (štylizovaného, prikrášleného) prístupu. ()
Konečne Fellini, po akom som túžil. Darmošľapi boli dobrí, Sladký život ma sklamal, ale Amarcord je úplne úžasný. Nádherne vykreslený život malého mestečka, nechýba tu taliansky temperament a hlavne tu nechýba humor. Povedal by som, že som sa naposledy takto často a z chuti smial naposledy, keď som pozeral prvýkrát Zoolandera (asi pred 2 rokmi). Humor v Amarcorde je snáď nesmrteľný a samotne dielo asi tiež. Konečne splnil Fellini moje očakávania a dúfam, že ďalšie jeho filmy si vychutnám aspoň tak ako Amarcord. ()
Ten pravy film k babimu letu. Fellini se nezapre, krasne predvedeny kousek Italie na platne. A nikdo neumi natocit zensky zadek s takovou noblesou, jakou to umel Federico Fellini. ()
32. Zlatý Glóbus za rok 1974 - nominace (1) - Nejlepší cizojazyčný (zahraniční) film - Itálie ()
Související novinky
TOP 2018 dle TOP uživatelů ČSFD.cz
Nejoblíbenější uživatelé ČSFD.cz tradičně sestavili trojku nej filmů a seriálů, uvedených do distribuce nebo na filmových festivalech v uplynulém roce. S pěti hlasy jednoznačně vyhrávají mezi filmy… (více)
Přepsáno v září 2019. Amarcord je filmovou poezií. Federico Fellini nezapomněl na řeckého ducha, zahleděl se do slunce a zazpíval o velikosti a nesmrtelné kráse života. Radost ze života s něhou zavzpomínala na své dětství v posledním stadiu bezstarostnosti, touha rozvernosti si hraje se svými niternými pocity a do magického oparu kreslí intenzivní zamilování se a volá vyznání době, místu a životu. Nakažlivost vitalitou nachází drobná a skutečná kouzla žití, povznesená nálada zlehčuje a osvobozuje ducha malebnou karikaturou, tancující satirou a veselící se lyrikou. Schopnost básnivého vidění života světa je estetickou podstatou i potřebou vyjádření. Život je utvářen mezi Érotem a Thanatem, důstojností a přízemností, hrdostí a prospěchářstvím, živelností a intimní bolestí, zvědavostí a zkušeností. Průvodcem poetického obhlédnutí do časů dětství a začátku procesu fyzického dospívání je Titta Biondi (velmi příjemný Bruno Zanin s hlasem Piera Tiberiho), Felliniho ozvěna mládí v rytmech, pohybech a pocitech básnění, vyznávající lásku k životu. Rimini v jednoroční symfonii vzdychá dychtivou vášní, s úsměvem si připomíná probouzení těla a první nezralá ochutnávání slastí rozkoše. Život smyslně vykrucuje boky, zatajuje dech vzrušením a koketně pokouší ke smyslu prožitku. Vzpomínka se smíchá s představou a niterným pocitem a zpívá a tancuje báseň. Významnou postavou poetického vyznání pocty životu je Miranda Biondi (zajímavá Pupella Maggio s hlasem Ave Ninchi), starostlivá Tittova matka s dostatečně účinným ochranitelským mateřským pudem. Báseň zpívá svůj obdiv a lásku. Důležitou postavou je Aurelio Biondi (příjemný Armando Brancia s hlasem Corrada Gaipy), stavbyvedoucí a Tittův otec. Nedůvěřivý ke státní ideologii, podezřívavý k vlastnímu synovi, báseň si zpívá o křehkosti bytí. Velmi výraznou postavou je Ninola alias Gradisca (velmi zajímavá Magali Noël s hlasem Adriany Asti), nejsmyslnější představa probuzení v tělesnosti, erotičnost provokuje představivost a touží po velikosti života. K výraznějším postavám patří Lallo (sympatický Nando Orfei s hlasem Paola Carliniho), Tittův oblíbený strýček, Mirandin bratr a bonviván všech známých i skrytých krás života. Báseň zpívá o hravosti a důstojnosti. Z dalších rolí: Tittův bezelstně choromyslný strýček ve venkovském útočišti a Aureliův sexuálně frustrovaný bratr Teo (Ciccio Ingrassia s hlasem Enza Robuttiho), pamětihodností a městem provázející advokát (Luigi Rossi), nad cudností mládeže bdící kněz Don Balosa (Gianfilippo Carcano), prostoduchá a tělesností toužící Volpina (Josiane Tanzilli), erotickou fantazii probouzející trafikantka (Maria Antonietta Beluzzi s hlasem Solvejg D'Assunty), Tittův lehkomyslně veselý dědeček (Giuseppe Ianigro s hlasem Fausta Tommeie), místní a vždy bděle dozorující fašistická autorita (Ferruccio Brembilla), místní šlechtic hrabě Lovignano (Antonino Faà di Bruno), usměvavý a ochotný místní blázen Giudizio (Aristide Caporale), slepý akordeonista (Domenico Pertica), lechtivě fantazírující pouliční prodavač na kole Biscein (Gennaro Ombra), hystericky puritánský ředitel školy Zeus (Franco Magno), Tittův obézní a romanticky zasněný spolužák Ciccio (Fernando De Felice), lví učitelka matematiky (Dina Adorni), vybuchující učitel řečtiny (Mario Silvestri), hospodyně rodiny Biondi (Carla Mora), či Tittův mladší bratr Oliva (Stefano Proietti). Amarcord je poezií filmu, je důkazem Federicova básnicky snivého a citlivého vnímání života. Život je nesmrtelnou krásou, je básní, je rozvernou hravostí, je myšlenkou, je touhou, je přáním, je impulsem, také je představou, pramenem a odměnou radosti a veselí. Jedinečný to poetický zážitek! () (méně) (více)