Amarcord

Viděl jsem to po x letech znovu a bohužel kouzlo prvního zhlédnutí bylo nenávratně pryč. Už mi to nepřišlo zdaleka tak dokonalé jako poprvé, ale zcela v duchu dalších felliniho filmů. Nicméně i tak AMARCORD řadím k tomu vůbec nejlepšímu, co tento režisér natočil. (14.08.2006)

"Nezlobíš tatínka ??" - "Pořád mě fackuje !! Ještě z toho zblbnu !!" ;) (25.08.2013)

Federico Fellini byl jedinečným a neopakovatelným režisérem a stejně tak je tomu u Amacordu. Výjimečný pohled na obyčejnost menšího města je naprosto neobyčejný... poetičnost vyprávění střídá jednoduchost života. Asi nejkrásnější součástí filmu jsou minipříběhy zvláštních lidí, které často vyprávějí přímo na kameru bez jakkéhokoliv ostychu a ktomu přerušováni třebas nejapnými zvuky vtipálků. Dílo je také autobiografické, především ve spojení s dospíváním, prvními sexuálními zážitky či platonickou láskou. Fellini nic neskrývá a přesto má film mnohá tajemství, na která musí divák přijít sám. Zasloužený Oscar a nezapomenutelné místo v kinematografii... (03.03.2004)

Jediná větší výtka směřuje k Felliniho mechaničnosti, s kterou dobýval svět. Amarcord naštěstí není tak smutně prázdný, jako Sladký život, protože téma evidentně k režisérovi hovořilo. Stále je to film epizodický, plný karikatur a zkratek, ale je v tom tentokrát jakási italská vitalita, vzdálená Mastroianniho strnulému pisálkovi. Jenže pohon je pořád stejný: rodina, dospívání, církev, automatizované motivy podávané ve stejné formě, až se sám Fellini jako režisér ztrácí. Z jeho kariéry se stal hlavně ten velký font, co na plakátu oznamuje další břitkou fresku, soubor předvídatelných vlastností, které slouží jen k tomu, aby obohatily filmografii v hezčím a malebnějším kabátě. Proto se chodilo do kina "na Felliniho", chodilo se na skandál. Jak nuceně a trapně zde působí scéna s obézní trafikantkou, která možná odhaluje Felliniho zvrácený vkus, ale hlavně generuje další šeptandu o obscénním filmu bez zmínky, jak je zbytek poetický a skvělý. (30.06.2012)

Poetický a rozjímavý kaleidoskop Felliniho vzpomínek na mládí. (29.10.2011)

Nevím, Felliniho styl mi nějak nesedl. Je to ten případ režiséra, na kterého si asi budu muset zvyknout (na jeho díla samozřejmě). Zpočátku vysoce chaotické, ke konci lepší (ovšem musím se přiznat, že kdybych nevědel kdo Fellini je, tak bych to do toho konce nedokoukal). (04.12.2006)

Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. (15.02.2009)

Podivnosť, ktorá si ale všetky svoje pocty zaslúži. Mne to dokonalo nesadlo, ale je to jedna z tých pravých rarít svetovej kinematografie. Môžme už len žasnúť, mladí aj starí, aké odpútané diela, niekedy tento skvelý filmový svet stvoril, ako sa dnes dusí pod nátlakom všemožných, nezmyselných ´´bezpečnostných´´ pravidiel. (18.07.2021)

Tento film je vlastne prvý, ktorý som mal možnosť od tohto filmového mága vzhliadnuť celý. Musím povedať, že na máloktorom filme je vidieť s akou veľkou láskou je nakrútený a Amarcord patrí práve medzi takéto filmy. V prvom rade sa Fellinimu podarilo úžasné vykresliť atmosféru dobu, jej nevinnosť a zároveň osudovosť v obrazoch rastúceho fašizmu a zaslepenosťou tejto ideológie v kontraste s množstvom humorných a komických situlácii z mladosti. Najviac som sa pobavil na úžasnej hádke typickej talianskej rodiny v kuchyni (podľa mňa najlepšia scéna s filmu), okrem toho sú tiež nezabudnuteľné čuranie v triede a prsia pani trafikantky. Čo však spôsobilo to, že film tu má ZATIAĽ odomňa 4*? Je to akási občasná rozvláčnosť deja najviac citeľná v druhej polovici filmu, kedy sa miestami zdá, že Fellinimu dochádza dych, čo je možno spôsobené, že sa venuje viac závažnejším témam. Film taktiež nemá v podstate žiadnu hlavnú postavu čo tiež považujem skôr za mínus. Amarcord sa zvykne porovnávať s novšou Malenou, ktorá však býva hodnotená ako menej vydarená oproti Amarcordu. Pre mňa osobne však toto tvrdenie neplatí i keď nepopieram, že raz sa jej možno tento film vyrovná. (28.04.2008)

Idilická, pohodová, náladová, jednoduchá, úsměvná, drzá, kontroverzní, maloměšťácká, oscarová, hořká, ale také sladká perlička evropské kinematografie. Bravo! (16.10.2008)

Tak nevím, jestli se mi víc líbí Amarcord, nebo Sladký život, každopádně oba mají tak specifické kouzlo, které mě očarovalo, že nejde jinak než 5*. (08.03.2005)

Sice jsem se kvůli útržkovitosti vyprávění nedokázal plně ponořit do děje, ale i přesto mi Fellini nabídl krásné obrazy, jež se chovají jako nezapomenutelné vzpomínky, jež se občas vynoří v paměti. Dokonale tím představil své rodné Rimini a jeho svérázné obyvatele, mezi něž bych se ihned vypravil. (11.03.2008)

Asi nejzasadnejsi (a tudiz zaroven nejprehodnocenejsi) barevny Fellini a jeho autobiograficke vzpominky na dospivani. Na to, co to je, to relativne slo, ale bohuzel sledovani silene italske rodinky a vsudypritomnych hysterickych italu neni moje idealni predstava traveni casu. Mnohem vic me chytla Tornatoreho podobne ladena Malena, kde mate alespon diky Monice na co cumet. "I bet you dip a cock even in your morning coffee." 5/10 (19.09.2011)

Praštěný Taliáni. Fakt, tohle je prototyp všeho Italského vměstnaný na pár okének 35mm filmu. Fellini, mnohými označovaný za boha, tady jasně dokazuje, že je to Ital a básník každým coulem. A tahle spagetti carmen (pro nelatiníky "báseň") nejvíc funguje, když je na scéně milion lidí a my si slepujeme jednotlivé obrázky do sebe. Ve chvíli, kdy se ale začně něco dít déle jak pět minut, je veškerá básnická atmosféra v luftu a já jsem se ukrutně nudil a sledoval hodiny až nezdravě často. Mít to o půl hodiny méně, navýšil bych hvězdy dvojnásobně, takhle ale musím (i s lehkým a vědomým poddimenzováním) zůstat na 50%. (25.05.2013)

Už jsem si myslel, že Fellini opravdu nebude pro mě, ale tohle je film, který mi sednul a skutečně to není jen kvůli velkým ňadrům. Líbilo se mi tohle celkem lidské pojetí toho, jak je možné dospívat, navíc se scénami, které ani v současných filmech moc neuvidíte. Uvolněnost lidského života v kontrastu s dobou, která měla společnost přivést do smrtící křeče. (23.09.2015)

Film vskutku povedený, takové prosté ohlédnutí za dospíváním a běžnými dny.. Strejda na stromě prostě super :-) (30.05.2006)

prostě dokonalé ! (24.02.2009)

Kdesi jsem tu zahlédl připomenutí Menzelových Postřižin, a je to podnětné srovnání. Menzel si podobně libuje v nostalgii starých časů. Jenže nebyl tak sebestředný, aby světu představil svoje vlastní vzpomínky. Většina lidí dokáže hezky vzpomínat na staré časy, ale je to zajímavé právě jen pro ně a jejich blízké. Aby to bylo doopravdy poutavé, musí se věci chopit mistr vypravěč. Menzel adaptoval Hrabala. Fellini nekriticky vystačil s rodinným albem. Asi se mu ta práce líbila, filmařem byl nepochybně dobrým, ale jako vypravěč je vedle Hrabala pouhým diletantem. --- Nemám žádnou radost z toho, že se mi nelíbí tento všeobecně vysoko ceněný film. Ale nemůžu si pomoct, Felliniho příběhy a postavy jsou sice milé, ale beznadějně všední. Kdepak Hrabalovo pábení! Tohle je jen taková hezká nuda. (09.10.2011)

Felliniovský pohled jednoho roku na život v italském maloměstečku ve třicátých letech. Temperament, zlobení, dřina, smích, slzy, zamilování kluků, životní ztráty i nálezy, láska i čistý sex a pomalý příchod fašismu, to vše okouzlujícím pohledem tohoto legendárního pána, doprovázeno typicky italskou hudbou.A teď už vím, co u nich znamená, když vzduchem poletuje chmýří..... (14.08.2013)

Pro mě nejkrásnější Felliniho film - humorný, vlídný, chvílemi tragický, krásná hudba ladící s obrazy. Opravdová lahůdka a zasloužený Oscar. (31.05.2006)