Ginger e Fred
Ginger et Fred
Ginger und Fred
Ginger & Fred
Ginger a Fred
Ginger and Fred
Ginger and Fred
Obsahy(1)
Bývalý pár varietních tanečníků, jejichž nejznámějším číslem byla imitace slavné muzikálové dvojce Ginger Rogersové a Freda Astaira, se potkává po více než dvaceti letech, aby vystoupil v televizní show spolu s jinými imitátory. Během přímého přenosu dojde k výpadku elektrického proudu, což umožní protagonistům zavzpomínat na časy zašlé slávy a na svět, ve kterém bylo vše pomalejší a mnohem skutečnější. (Levné knihy)
(více)Recenze (63)
Že Fellini není moje krevní skupina, opakuju poměrně často. Teď ale půjdu do sebe a už to říkat nebudu (ono těch filmů, které bych chtěl vidět, je tolik, že může jednoho Itala s klidem vynechat). Je to mimochodem můj teprve 4. film od mistra. Obrovské panoptikum, Babylon, blázinec, a nuda, nuda, dvouhodinová nuda. Kdyby se nestavělo na dvou důchodcích, a jejich postavy byly jen použity pro stavbu příběhu kolem televize, asi by mělo jinej drajv. Jako kritiku, nebo reflexi, nebo prostě pohled do zákulisí televarieté by to mohlo být fajn. Tohle je unylé, smutné, polotrapné, a ani 80 dabérů, které Olga Walló ke spolupráci přizvala, to nezachrání. ()
Ten Fellini mi prostě nesedí. Já nevím proč ale u jeho filmů se bezmezně nudím. Herci jsou skvělí ale film mě prostě nechytl. Všem milovníkům tohoto režiséra se omlouvám ale více dát opravdu nemohu. ()
Všem se omlouvám, ale tohle se opravdu nedalo... - 17. 2. 2011 - 5% ()
Edecco a voi...., je tentoraz špeciálnou vianočnou reláciou, uvádzajúcou pod patronátom talianskej televízie, účinkujúcich, ktorí imitujú "slávne osobnosti", medzi ktorými sa taktiež zrovna nachádzajú i Amelia Bonettová a Pippo Botticella, napodobňujúci naprosto legendárny, tanečný tandem v podobe Ginger Rogersovej & Freda Astaira, z čoho následne vznikol i názov tohto felliniovského projektu s titulom Ginger e Fred, situovaného do roku môjho narodenia. • Talianskymi obmenami na tento vskutku známy, hollywoodsky párik z 30. rokov, sú tentokrát Giulietta Masinová a Marcello Ma(e)stroianni, ktorí síce podali dosť zaujímavé, herecké prejavy, no oproti množstvu ďalších vystupujúcich, sa mi tak trochu predsa zdalo, že boli mierne odsunutými len na vedľajšiu koľaj, a tak „niekedy menej znamená viac”, čím mám práve teraz na mysli najmä to, že namiesto mnohých „štatistov”, objavujúcich sa pred kamerami v podaní dvoch hlavných kameramanov Tonina Delli Colliho a Ennioa Guarnieriho, sa mal FEDERICO Fellini, predovšetkým najviac zamerať iba na Giuliettu, ktorá mimochodom ešte „vrtieť bokmi” vôbec nezabudla, aj keď samozrejme to už dávno nie je to, čo to bolo v mojich obľúbených Cabiriiných nociach, spred takmer 30 rokov, pánečku, tak na to spomínam neustále, a automaticky tiež i na Marcella, ktorému stále nechýbala potrebná charizma, tak vtedy by som snímke určite udelil o minimálne jeden stupeň vyššiu známku! • I napriek určitým výhradám, sa to vidieť oplatí, keďže každý, nový film s Mastroiannim, je pre mňa zakaždým veľká UDALOSŤ, i keď nie vždy je hotový výsledok podľa mojich predstáv. ()
Režisérů, kteří mají co říci ale neví jak je hodně, rutinérů, kteří sice nemají co říci, ale zato to umí profesionálně natočit také, mistrů, kteří ví co chtějí sdělit a umí to i profesionálně podat je jenom pár a Fellini je nepochybně jedním z nich... Ginger a Fred to dokazuje naprosto přesvědčivě, počínaje skvěle vybranými herci, přes dokonale promyšlený a vybroušený scénář až po práci s atmosférou, hudbou, ruchy... Skutečně zde nenacházím jediné hluché místečko, nic nadbytečného, žádnou vatu či oslí můstek. Také je tu dobře vidět, že základem filmového řemesla je hluboké a přesvědčivé psychologické prokreslení jednotlivých postav. Všechno ostatní je až na druhém místě... Mnohovrstevnatý, křehký příběh dvou stárnoucích lidí je stejně hluboký, živý a přesvědčivý jako pitoreskní, sarkastický, drobnokresebný popis pitomé televizní zábavy. Film přitom netrpí mnohomluvností, či rozpolceností. Naopak, zmíněné dvě základní složky se skvěle doplňují. Komično se potkává s poetičností, nadsázka s pravdou a sarkasmus s hlubokým porozuměním aniž by jedna snižovala účinnost té druhé... Filmový skvost... ()
ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 1 = 9.7.1989 (2.1.2012) ()
Roztomilá komédia, občas trošku trpká, občas trochu smutná, ale v konečnom dôsledku zábavná a ukazujúca, že nikdy nieje neskoro. ()
Felliniho sentimentalni rozlucka s jeho dvornimi herci - Giulietta Masina a Marcello Mastroianni. Paradoxni je, ze oba jsou v techto rolich sympatictejsi, nez za celou jejich dlouhou spolupracujici karieru. Masina vypadala jako tetka uz asi i ve 20ti, takze kdyz hraje skutecne babku, tak se na svou roli konecne hodi a Mastroianniho italsky fesak v predchozich Felliniho filmech mi je taky extra protivny, takze kdyz hraje senilniho dedka, je to naprosto idealni. Celkove vzato se to docela tahne, ale ta duchodecka senilita ve filmech vzdycky zafunguje. Umelecky par se tesne pred smrti po 30ti letech schazi aby zavzpominali na svou zaslou slavu. 5/10 ()
Fellini opět stvořil působivý snímek a svět sám pro sebe, i když stále bych raději sledoval vztah a dialogy ústřední dvojice než bizarní svět spodiny showbyznisu kolem nich. Satyrický rozměr vyžívající se v pokleslých motivech a číslech (ovšem již ne tak temperamentně a živě, jak by se dalo od italského mistra čekat) bohužel značně zastínil skvěle ztvárněnou hlavní dvojici a její osud a prožitek vyznívá značně zkratkovitě a nekoherentně, avšak přesto v závěrečném loučení přeci jen silně působí silné podtóny, které se podařilo za předchozí dvě hodiny vyvolat. Už díky nim je snímek stále velmi pozoruhodné a hořkosladké dílo. ()
Koncert dvou nezapomenutelných italských filmových hvězd Guilietty MASINOVÉ a Marcella MASTROIANNIHO. Něco tak úžasného mohl stvořit pouze Federico FELLINI. ()
Jednim slovem: SQUELE!!! ()
Giulietta Masina je jedinečná a Marcello Mastroianni pevní herec divadla svět. A Federico Fellini? Tohle je právě to, co umí nejlépe. Ten, kdo váhá, zda vystoupení bude nebo ne, nemusí. Dočká se ho plnou měrou. A pro všechny: nezapomnutelný film, skutečný tanec na rozloučenou. ()
Blbě se to hodnotí. Na jednu stranu je ten film velmi chytrý a má co říct o stáří, televizi, apod. Jenže můj dojem z toho filmu se měnil s každou scénou. Fellini ve svých posledních filmech kašle na děj a věnuje se především poetice. Ginger a Fred není výjimkou a protože mě Felliniho poetika ne vždy okouzlí, tady jsem to měl jak na houpačce. Některé scénky se mi líbily svojí poetičností, jiné jsou humorné, ale pak jsou tu ty, co jen otravují a nudí. A těch bylo obzvlášť v prostřední části dost. I tak to má ale povedený začátek a konec a Giulietta Masina působí kouzelně i v tolika letech (charizmatem, ne krásou, abych tady náhodou nebyl označen za gerontofila), ale celkový dojem z toho nemám tak silný, jako třeba z Amarcordu. Váhal jsem mezi silnými 3* a slabými 4*, ale nakonec přistoupím k druhé variantě a to jen kvůli chytrému přesahu. Ten třeba v Interview naprosto chybí. Slabé 4* ()
44. Zlatý Glóbus za rok 1986 - nominace (1) - Nejlepší cizojazyčný film - Itálie ()
I přes svoji posmutnělost příjemná nostalgická komedie, která je mnohem veselejším zážitkem než ono konverzační klišé - tj. hudrování o tom, jak je škoda, že se staré časy už nedají vrátit (je to vlastně i můj zlozvyk, takže opět bodám do vlastního úlu). Pokud se někdy v běžné konverzaci dojdete k tomuhle tématu, určitě ho odkažte na toto dílo. Zesměšnění televizního průmyslu je sice dost zřetelné, a nutno uznat, že skutečně nadčasové, ale já jsem osobně kritickou rovinu snímku vnímal z více obecnějšího hlediska - mluví se tu i o píšící části médií, inzercích všeho druhu, stejně tak své výtky Fellini řekl pomocí symbolů (kontrast tuctové hudby osmdesátých let kontra starosvětsky elegantní Giulietta Massina), takže bych se nezaměřoval jen na tu "kouzelnou skříňku". Pro mě ale onu přidanou hodnotu má tento film spíše v podobě úvodem zmíněných vzpomínek a neodvratného, byť ne zrovna chtěného konce kariéry. A se Sunset Boulevardem bych zrovna moc nesrovnával, Wilderův snímek je totiž tvrdě útočný, zatímco tenhle se nese na klidných vlnách. 90% ()
Neumim si predstavit lepsiho rezisera, ktery by tento namet zpracoval lepe jak Fellini. Hodne zajimava sonda do povrchniho sveta televizni kultury a lidi, kteri se toci v showbyznysu. Postavy, ktere nepotkavate kazdy den. Jednotlive sceny jsou velmi dobre, lec celkove to uplne na pribehu nestoji. ()
Jedna z nejlepších satir na ubíjející konzumnost televize. Zatímco každotýdenní výprava do kina je určitá aktivita, televize chrlí program 24 hodin denně - občas kvalitu, ale jinak jenom šunt. A tak se skuteční tanečníci se svou noblesou dostanou mezi osazenstvo, které by dnes zaplnilo několik reality show. Felllini prokazuje každou scénou své mistrovství. ()
Jen takový detail – i v té nejbláznivější vřavě kamera staromilsky stojí na místě a kouká, jak se to před ní mele. U filmu z téhož roku jako Vetřelci nebo Top Gun je to stejně dojemný závan jiné doby jako šediváčci Giulietta s Marcellem. Kolotočářské zákulisí osmdesátkové televizní estrády připomíná dnešní SuperStary a Talenty tak moc, že to ani k smíchu není, ale pro mě je Ginger a Fred víc o plynoucím čase a o tom, co s člověkem v životě zůstává a co pomíjí. ()
Ako povedal sám Fellini, televízia sa už stala súčasťou nášho života a ja tento film vnímam ako zamyslenie sa nad súčastnou nízkou úrovňou televízie a reklamy v protiklade s autentickosťou, úprimnosťou Ginger a Freda. ()
Přepsáno v září 2019. Ginger a Fred je kouzlo půvabu básníkova zasnění. Něha vzpomínky ožívá při střetu s přítomností, objevuje svá zapomenutá křídla nezkrotného instinktu a povzbuzena vitalitou i živelností vášně nezbedně skotačí. Federico Fellini vždy dokázal skloubit sarkasmus s poezií a cirkusovou klauniádou, krása života s grácií levituje v nejtěsnější možné blízkosti pocitů, smyslně se otírá o nahou kůži a v radostném opojení křepčí, provokuje i stimuluje. Fellini nezapomíná na schopnost niterného sebeuvědomění, satirické úsměvy si pohrávají s detailem, slovem i způsobem pohybu a temperament živelnosti touží po životě. Vzdává se hold hereckým legendám, přemítá se nad vznešeností vysokých cílů, pocity stáří se nevzdávají ideálů a hlavním terčem výsměšného pohledu je spotřeba doby, prázdnota obsahu efektně nablýskané formy a nanebevzetí podbízivé nicotnosti lidové televizní kultury. Hlavní postavou nostalgického pohledu za romantikou minulosti je Amelia Bonetti alias Ginger (velmi příjemná Giulietta Masina), tanečnice již v důchodovém věku ve společensky spořádané životní formě osobní zodpovědnosti. Minulost je opojnou a posilující vzpomínkou, důstojnost záslužného stavu je potřebou i přáním. Hlavním prostředkem satiry je Pippo Botticella alias Fred (skvělý Marcello Mastroianni), tanečník v důchodovém věku v lehkomyslném dráždění života. Minulost je osvěžením i nejintimnější bolestí lidského srdce. Osamělost nelze brát smrtelně vážně a životem se víří, chytá nesmrtelnost krásy do holé dlaně a ani ochablá fyzická kondice není na překážku bouřlivé oslavě v noblese prchavosti a pomíjivosti okamžiku. Výraznou postavou je zde konferenciér vánočního televizního kabaretu (příjemný Franco Fabrizi s hlasem Alberta Lionella). Cirkusová zábava dostala díky televizi nové možnosti využití, byť přednost dostává efekt, obludárium, potenciální dojímavost lidského příběhu života a trapnost obyčejného člověka na úkor obsahu, hloubky a skutečného umění. K výraznějším postavám patří také Toto (sympatický Totò Mignone), televizní pracovník a příjemně hřejivá vzpomínka slz tancujících staříků na minulost i sounáležitost. Z dalších rolí: stařičký hrdinný admirál Aulenti (Friedrich von Ledebur s hlasem Corrada Gaipy), vězněné muže vyhledávající sexuálně aktivní transvestita (Augusto Poderosi s hlasem Marca Brescianiho), pracovně vytížený asistent televizní režie (Martin Maria Blau), levitující a šťastný páter Gerolamo (Jacques Henri Lartigue s hlasem Maria Maranzany), šarmantní dvojník Clarka Gablea (Salvatore Billa), nahrávačka vzkazů ze záhrobí (Ginestra Spinola), pilná televizní sekretářka (Stefania Marini), uhlazený a uvězněný zločinec mafiánského ražení v televizní šarádě (Francesco Casale), pianista tanečního výstupu (Filippo Ascione), bodrý a laškující ředitel televizní stanice (Vittorio De Bisogno s hlasem Oresteho Lionella), čerstvě ženatý katolický kněz (Luciano Lombardo), či dvojník Marcela Prousta (Leonardo Petrillo). Ginger a Fred je lyrickou básní a satirickou hříčkou s niterným sebepoznáním. Fellini si neodpouští drobně a vznášející se umělecké invektivy ani k vlastnímu kulturnímu prostředí. Obraz proniká do vnitřních světů a karneval bouří touhou života. Rozkošný přímý úder televizním feťákům se vysmívá kulturnímu prostředí, které upřednostňuje zisk a pokleslost obsahu před ideály a jakoukoliv vznešenou šlechetností lidské existence. Příjemné, hřející, smyslné, rozverné a poetické! () (méně) (více)