Satyricon
Satyricon
Satyricon
Fellini Satyricon
Režie:
Federico FelliniKamera:
Giuseppe RotunnoHudba:
Nino RotaHrají:
Martin Potter, Hiram Keller, Salvo Randone, Magali Noël, Capucine, Alain Cuny, Lucia Bosé, George Eastman, Ennio Antonelli, Carole André, Gordon Mitchell (více)Obsahy(1)
Na počátku 60. let měl za sebou Federico Fellini osm a půl filmu (ta "půlka" se vztahuje k filmu Boccaccio 70, u něhož se o režii dělil s V. De Sicou, M. Monicellim a L. Viscontim). A taky velkou tvůrčí krizi. Paradoxně právě ta mu pomohla k dalšímu triumfu: vypovídal se z ní totiž ve filmu 8 1/2 (1963) tak originálně a působivě, že mu vynesla v roce 1964 Oscara za Nejlepší cizojazyčný film. V příštím roce byla uvedena ještě Giulietta a duchové.
Satyrikon (1968) natočil Fellini podle fragmentů antického románu Gaia Petronia Arbitera. Na scénáři s ním spolupracoval nový "člen týmu", Bernardino Zapponi, který je podepsán i pod filmy jiných režisérů (Nová strašidla, Horalka).
V osobité alegorii lze najít jak prvky společné s obrazem společnosti v Sladkém životě, tak velké výtvarné vize jako v pozdějším filmu Roma. Jakási starověká road movie o putování mladíků Encolpia a Ascylta nás provádí v prvním plánu zároveň surrealisticky i často až naturalisticky viděným antickým světem hostin, orgií, úchylek a výstředností, v druhém pak oťukává skryté oblasti lidské mysli. Bortící se hodnoty římského impéria symbolizovaného zříceným obrovským nevěstincem, zvrácené hodnoty, únik před novým tyranem do neznáma na moře... Felliniho Satyrikon překypuje obrazy a významy, na rozdíl od předcházející tvorby je nezakrývaně stylizovaný v hereckém projevu i ve výpravě (z velké části natáčený výjimečně v ateliérech, podle skic samotného režiséra).
Satyrikon je první z trojice velkých dobových fresek (ony druhé dvě jsou Casanova Federica Felliniho (1976), A loď pluje (1983) - a zahájil tak režisérovo druhé tvůrčí období. Byl nominován na Oscara za Nejlepší režii. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (95)
Zdálo se mi to, nebo hlavní hrdina asi hodinu filmu řešil problémy s erekcí? Výtvarná stránka jako vždy perfektní, ale to ostatní je ubohé. Jediné, čím mě film obohatil, je, že mi po skončení bylo blbě. A to je to poslední, co bych od filmu žádal. Fellini vyráží dech tím, jak krásné (Silnice), ale vedle toho i odporné (Satyricon) filmy dokázal natočit. ()
Hudba a výtvarná stránka filmu skvělá. Ale do poslední scény filmu jsem myslel, že to bude opravdu jen přehled dekorací a pokus o ukázku starověké Evropy tak jak byla : bez dnešních hodnot a tradic, které se vyvinuli po několika staletích působení křestanské víry na evropskou civilizaci. A pak poslední scéna, kdy "filosofové"(nebo kdo) musí sníst starého básníka, aby zdědili podle závěti jeho majetek, dává uplynulým dvěma hodinám smysl a nečekanou pointu. Hrdina pochopí, že život není jen o jídle, pití, sexu a bohatství a odjíždí s kýmsi kamsi, distancujíce se od dosavadního života a s myšlenkou začít jiný (teda aspoň jsem to tak já pochopil...) ()
Mám takovou teorii (ale fakt je to jen teorie, ruku do ohně za to nedám), že Fellini chtěl Satyriconem v dekadentním stylu varovat před lidskou zvráceností a ukázat, kam by mohla taková skoro-anarchistická společnost, ve které je dovoleno skoro vše, vést (hlavně co se sexu týče, protože v tom filmu to všichni dělají se všema, kluci s holkama, kluci s klukama, holky s holkama, starci s dětmi, lidi se zvířaty...). Tím pádem by to mohlo působit i nadčasově. Ale skutečně si nejsem jistý, jestli nešlo jen o experiment, protože to tak i vypadá. Po vizuální stránce si s tím Fellini skutečně vyhrál a i když se mi zrovna nedívalo dobře na ty homoscény, i tak celý ten film něco do sebe má. A pokud má tu myšlenku, kterou jsem v tom viděl já, tak o to líp a mnoho scén pak není samoúčelných. Líbila se mi i hudba a herecké výkony. Akorát se ten film s přibývající stopáží stále víc a víc vleče, jelikož skoro odnikud nikam nejde. On ale taky natočit film podle knihy, z níž se dost nedochovalo nebo se to blbě překládá, to snad ani pořádně nejde. Stejně se ale jedná o nejdivnější Felliniho film, protože se vizuálem a tématem nepodobá čemukoli z jeho tvorby, spíš to vypadá jako něco od Jodorowského. Ale ne, překvapivě za tím vším stojí Fellini... Rozhodně to nepatří mezi jeho nejlepší filmy a ani to není žádný nedoceněný klenot, ale i tak to není špatný film. Jen jedno jeho zhlédnutí stačí. Když si budu stát za svým výkladem (jakože stojím), tak je to na lepší 3*. ()
Surrealistické podobenství dnešní doby. 1) Film mě přiměl, abych si Petroniovy zápisky znovu po létech otevřel. A vskutku, leccos z knihy se do filmu dostalo. Ovšem kniha sama je sbírkou fragmentů mnohokrát přepisovaných, upravovaných, vzájemně pospojovaných a rozmanitě překládaných a interpretovaných. Hovořit o filmovém přepisu tedy není na místě. Spíš jde o Felliniho volnou fantasii na antické motivy._____ 2) S tím souvisí otázka, jak moc odpovídají zvyky, oblečení, jídlo, tance, hudba, hovory antické skutečnosti. K tomu říká sám režisér: Petroniův Satyricon je tajemný především proto, že je fragmentární. To symbolizuje neúplnou povahu antického světa, jak si ho dnes představujeme. Proto je text a svět, který představuje, tak fascinující. Během natáčení jsem stál před neznámou krajinou. Mlha byla tak hustá, že se vždy vytratila jen ně několik sekund a umožnila mi uvidět scénu. Antický svět je pro mě ztraceným a neznámým světem. Mohu se k němu přiblížit jedině prostřednictvím tvořivosti a obrazotvornosti, aniž bych se uchyloval k historickému backgroundu či podobným informacím. Federico Fellini, Un regista a Cinecittà, Mondadori, Milan, 1988, strana 127._____ 3) Stylizace i chování postav jako z cizí planety je tedy součástí režisérova vnímání nám nepříliš známé antické reality. Nejde o historický film. Režisér nabízí jakousi surrealistickou poesii, fantaskní obřady a obrazy a komunikuje s našimi emocemi a podvědomím. Co jiného je umění?_____ 4) Spoiler. První část snímku se odehrává v Římě v noci či za soumraku v interiérech. Poté, co dva "studenti" projdou bizarním prostředím města, nacházíme je v další části filmu jako otroky na lodi a sledujeme jejich únik v řadě pikareskních dobrodružství. Tato část filmu je odehrává ve volném prostoru, na moři, plážích a pouštích často pod pražícícm sluncem._____ 5) Spoiler. Noční polovina filmu se často vztahuje k umění. Vidíme divadelní představení, postavy diskutují o malířství, deklamují básně, nabízí se spousta delikátních jídel, sochy jsou rozváženy po městě, architekti hovoří. Druhá část filmu je naopak plna válek a bohů, kteří se nakonec ukáží být falešnými. Unesený polobůh je nemocný hermafroditní albín umírající na žízeň. Minotaurus je prostě muž s býčí maskou. Vládu tvoří řada vzájemně se hašteřících Caesarů, kteří zemi přivádějí do chaosu. V předkřesťanské éře neexistuje pro tyto postavy žádná spása._____ 6) 48letý Frederico Fellini sáhl pro představitele hlavních rolí do zahraničí._____Pro 24letého Angličana Martina Pottera (Encolpius, který bojuje o svého miláčka Gitona) je to filmový debut stejně jako pro 24letého velmi přitažlivého bisexuálního Američana Hirama Kellera (Askyltos, Encolpiův přítel a soupeř v milostných vztazích). Toho Fellini objevil v New Yorku v muzikálu Hair._____17letého Angličana Maxe Borna (Giton) našel Fellini v Chelsea a popsal ho jako this little whore with an angel's face._____Civilní fotografie herců je zde. Zaujal mě i Mario Romagnoli (Trimalchio)._____ 7) Titulky uvádějí rok vzniku filmu 1968._____ 8) Výstižný koment: Ekdahl*****._____ () (méně) (více)
Natočí to Fellini, a tak je to okamžitě umění. Mně tenhle film opravdu moc nedal a skoro se sám sobě divím, že jsem to zvládnul až do konce. Dějově je to příliš rozhárané na to, aby to zaujalo i neuvědomělého diváka, úchylné to zase není tolik, aby si z toho lidé udělali kult, prostě je to celkově divný film, který mám jen za sebou a to je všechno, co o něm mohu říct. ()
Galerie (83)
Photo © United Artists
Zajímavosti (8)
- Na otázku, proč obě hlavní role hrají cizinci a ne Italové, Federico Fellini odpověděl: "Protože v Itálii nemáme žádné homosexuály.“ (džanik)
- Společnost United Artists zaplatila přes milión dolarů za distribuční práva k filmu Satyricon (1968) Gian Luigiho Polidora, aby ho až do uvedení Felliniho filmu udržela “pod pokličkou“. (džanik)
- Z původního antického románu "Satyricon" se zachovaly pouze nepatrné zlomky 14. a 16. knihy, které nám v dnešní době dávají jedinečnou možnost nahlédnout do tehdejší společnosti, a to zejména díky nejdelšímu zlomku - Hostině u Trimalchiona. (džanik)
Reklama