Režie:
Petr ZelenkaScénář:
Petr ZelenkaKamera:
Alexander ŠurkalaHudba:
Matouš HejlHrají:
Martin Myšička, Marek Taclík, Jana Plodková, Jitka Schneiderová, Tomáš Bambušek, Vladimír Škultéty, Stanislas Pierret, Marcial Di Fonzo Bo, Jiří Rendl (více)Obsahy(1)
Sir „P", devadesátiletý papoušek šedý, který kdysi patřil Edouardu Daladierovi, se na pozvání ředitele Francouzského kulturního institutu ocitne v roce 2008 v Praze jako živá relikvie z dob Mnichovské dohody. Sir „P" po Daladierovi jeho hlasem dodnes opakuje některé důležité věty a prohlášení. Papouška za dramatických okolností unese český novinář Pavel a na základě papouškových kontroverzních citací Daladiera rozpoutává mezinárodní politický skandál. (Falcon)
(více)Videa (2)
Recenze (495)
Ztraceni v Mnichově je v mnoha ohledech blízkým příbuzným Roku ďábla. Když pominu zcela zjevné (totiž že jde v obou případech o mystifikační doku-fikci), některé postavy jakoby přešly ze staršího sourozence plynule k mladšímu (nizozemský filmař, kterej získá oblibu v alkoholu a andělech x francouzský filmař, který získá oblibu v papouškovi), podobná je i práce s časem (epizodické vyprávění s různou mírou vypuštěného času) a konečně i vyznění (směřování k rozpadu projektu vlivem odklonu aktérů směrem k bizarním soukromým cílům). Odvrácenou stránkou věci, která je ale rovněž pro oba projekty příznačná, je místy hodně toporné herectví - částečně pravděpodobně vlivem improvizace bez pevného scénáře. Ale zatímco u Roku ďábla je to více-méně omluvitelné použitím neherců, v případě současného snímku pro to polehčující okolnosti nenacházím. Na druhou stranu, některé nové prvky jsou poměrně osvěžující. Zejména fakt, že první třetina snímku je tvořená fikcí uvnitř fikce, totiž "reálnou" částí filmu, který je teprve v procesu výroby, což se dozvídáme až zpětně. Velmi příjemná je i větší konzistentnost filmu - přítomná v různých návratných motivech, jejichž interpretace se postupně proměňuje. A třetím pozitivem určitě je i směřování k zamyšlení se nad samotným tématem "mnichovského komplexu", který nezávazné komedii dává určitou hloubku. Za mě určitě palec nahoru. ()
Historie je iluze, film coby médium je iluze...dokonce i život sám je iluze. Petr Zelenka je naprostý originál a tak dál umanutě rozvíjí svou ryze postmoderní řadu mystifikačních snímků, tentokráte nejoriginálnějším filmem o filmu, který jsem kdy viděl. Příběh zprvu vypadající jako průměrná crazy komedie, která se posléze změní v historizující polemiku na základě knihy Jana Tesaře Mnichovský komplex (mimochodem to je snad jediná proprieta, která v tomhle filmu je skutečná a není mystifikací), aby nám Zelenka posléze demonstroval iluzivnost klamu filmového média a přeneseně mediálního světa, z čehož se nakonec povedenými analogiemi umné konstrukce scénáře a historických událostí vyloupne cosi zásadního o české národní povaze a možnost hlubší sebereflexe. Jedno je ale jasné - cesta do Evropy vede skrze autorské filmy. ()
Pokusím se jít cestou nespoilovací, ač to bude možná krkolomná cesta a moc se toho zde neobjeví a spíš se bude psát o obecných věcech. Budiž. Nerad bych vám zkazil zážitek z filmu. Ideální je na tento film jít s hlavou tzv. tabula rasa, maximálně se podívat na plakát nebo si přečíst popisek o Siru "P" zde nahoře. Ze začátku jsem k tomu filmu byl mírně skeptický, ale vyklubala se z toho zábavná jízda, která kromě vtipů sypala i krmivo na přemýšlení stejně jako papouškovi zrní. Humor je laděný do postmoderna, až semtam lehkého absurdna, a vše je hezky česky vypointované dialogově i fyzicky. V jednu chvíli mě (i zbytek kinosálu) rozesmály černobílé obrázky beze zvuku, což berte jako důkaz, že Petr Zelenka dokáže najít humor zřejmě úplně všude. Co se zápletky týče, pořádně se rozebírá Mnichov 1938 a padnou i některé teorie hodné zamyšlení. Pokud se bojíte, že o tom nic nevíte, nebojte se. Vše důležité film připomene. Já se bavil královsky. Často jsem si u toho vzpomněl na The Greatest Event in Television History, který jsem zde také kladně hodnotil. Jen tentokrát to bylo s přidanou hodnotou tím způsobem, že vše bylo v mém rodném jazyce i v rodné zemi. ()
Když se na základce probíral Mnichov, byl jsem myšlenkami na úplně druhém konci zeměkoule, takže děkuju Zelenkovi, že mně na rozdíl od nudný Gabrhelový zábavně vysvětlil, jak všechno bylo doopravdy i jak to bývalo mělo být, abych při dějáku dával pozor aspoň na trojku. A jestli to třeba náhodou bylo ještě úplně jinak? K tomu můžu říct jen tolik, že nejsem vrtačka, abych furt do něčeho vrtal. ()
„TENTO HISTORICKÝ KONFLIKT SE NEGATIVNĚ PROJEVIL I NA OBLIBĚ FRANCOUZSKÝCH UZENIN…“ /// Mystifikátor Zelenka a jeho „novej“ pohled na nejtěžší období českýho národa. Když si myslím, že celej film bude vo ptákovi v Myšičkově ruce, přichází zklamání v podobě „filmu o filmu“, s tím (jakýmsi) přesahem. Jakože komedie. Já se kurva potom fakt už nesmál. Mnichovská Blairská čarodějnice, která mýtu o parádním filmu se podobá. Naštěstí nejsu blbej, takže už vím, jak je to doopravdy – s vobjema! Nechcu bejt hnidopich, ale – zlatej Wilsonov (ty vole, to je strašlivý srovnání, ale nemůžu si pomoct!). Nebo spíš – některý záhady by prostě měly zůstat utajený! (myslím hlavně tu vo parádním filmu…) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Ještě jsem nevyzkoušel metodu přibližování. 2.) Mý druhý jméno je „konspirační teoretik“. /// PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne ()
Galerie (28)
Zajímavosti (15)
- Ačkoli jsou v Česku tisíce řopíků, předválečný bunkr filmaři nahradili maketou bunkru ze Sigfriedovy linie, který zanechali filmaři v Milovicích po natáčení filmu Himmelsleiter (2015). (KRYSIOPICE)
- Film byl vybrán jako zástupce českého filmu, který se ucházel o Oscara v sekci cizojazyčný film za rok 2016. (orkadimenza)
- Ve filmu si zahráli reportéři České televize Daniela Písařovicová a Jakub Železný. (M.B)
Reklama