Ztraceni v Mnichově

Film o tom, proč něco nejde, který tematizuje, že nám to vlastně nejlíp jde, když děláme, že nám to nejde a je při tom tak dokonale alibistický a vyumělkovaný, že připomíná toho papouška, který prostě jenom opakuje to, co mu druzí řeknou. Potenciálně zajímavý koncept zazděný nedůsledností. Zatímco Rok ďábla byl docela zajímavý "mocument", druhá polovina Ztraceni v Mnichově působí jako hodně kulhavá obhajoba toho, proč ta první nedává smysl. A vzhledem k tomu, že Zelenka si tu klidně střídá dokumentárně působící záběry s čistě filmovým záběrováním a kontinuálně plonkovým muzakem, je výsledek obhajoby stejně řídký jako hraná část. Meta-chcípáctví devadesátých let. Mentální ghetto věčné revize národního stereotypu, který s láskou potvrzuje sám sebe a právě proto přežívá, i když ho někdo zdánlivě paroduje. Long overdue and still boring as fuck. Obraťme list. (24.04.2017)

Po delší době tu máme černou pseudo-dokumentaristickou komedii z českých končin. Je to film velice náročný na psychiku diváka a po čase může diváka unavit svým stereotypem. Nicméně, když pochopíte ten pravý kontext černého humoru, satiry, který nám Zelenka naservíroval a hlavně, když budete na tento snímek koukat s trochou nadsázky, určitě se vám Ztraceni v Mnichově zalíbí. Jde jen o to, najít si k němu cestu. ;-) ___ (Cinestar, Hradec Králové) (17.12.2015)

Je obdivuhodné, že se Zelenkovi podařilo ukočírovat scénář, který je vrstevnatější než deseti deková cibule, aby film nejen že nepůsobil chaoticky, ale ještě z něj ve výsledku sálala taková lehkost, jako by režie byla ta nejsnadnější věc na světě. Byl bych ale ještě spokojenější, kdyby se celý děj odehrával v linii nastolené první půlhodinou, kde je nejvíce vtipných scén, s hláškujícím Taclíkem jako bonusem. Jakmile se přejde na pseudo-dokumentární tóninu, začne ze scénáře čouhat podřízenost nápravě dějinné mystifikace, kterou Zelenka odhalil a teď to chce každému sdělit a na konci si ještě s chutí zamoralizovat. Vybrat k tomu obdobně mystický rámec mi ale nepřijde ideální a klíčová několikaminutová scéna, ve které je vysvětleno, jak to tenkrát doopravdy (?) bylo, jakoby vypadla z nějaké jiné investigativní kauzy, třebaže dobře zfilmované. Slabší čtyři hvězdy. (12.03.2016)

Po shlénutí mne mrzí, že jsem tehdá před rokem do kina nešel. Plakáty však nijak zvlášť nelákaly a celospolečensky ten film, myslím, bohužel, silně prošuměl. Což je škoda. Sympatičtí herci i skvělý mystifikační nápad z dvěma polovinami filmu. "Máme nejlepší uzeniny na světě a Češi to ignorují. Máme skvělou paštiku a Češi ji ani neochutnají" - "Oni jsou prostě... kokoti." 90% (21.09.2016)

Když jsem šel do kina na tento film, tak jsem toho o filmu mnoho nevěděl. Jen jsem viděl zajímavou ukázku, která naznačovala návrat kreativity českých filmů do kin. A tak se taky stalo. Dilm je hodně originální. Základní příběh je o papouškovi Eduarda Daladiéra, který na výroční konferenci od “zrady” v Mnichově papouškuje nepříliš příjemné výrazy o českém národu a Hitlerovi, jež zvela jistě pronášel právě Daladiér. Neůspěšný novinář, chytne svojí šanci za pačesy a papouška ukradne. Vede ho po různých televizních show a rádiových relací a přitom si právě k papouškovi (ipřes jeho nepříliš lichotivý slovník) vytvoří sympatie. Než však připěh, jenž se zdá až příliš naivní a jednoduchý, skončí, tak zhruba po 45 minutách se film překlopí do filmu o filmu, který vypráví o problematických částí natáčení té první. Ta ukazuje do větší hloubky problémy Mnichova. Jedna polovina by však bez té druhé sama o sobě neuspěla. A je to vyborné. Výborná kritika české povahy a náhled do minulosti, která nejednoho donutí přemýšlet nad českou povahou a nad tím zda nás opravdu ostatní “zradili”. Vše co vám v ní připadá absurdní či lajdácké vám posléze přijde jako promyšlený alt Zelenkova metahumoru, který si nebojí brát na paškál vše české. A ačkoliv druhá polovina dosti připomíná Ed Wooda vše má ve filmu smysl a ve výsledku je jedním z nejkomplexnějším českým filmem za posledních pár let. A možná i pár let budoucích. Doporučuji k filmu přečíst knihu Mnichovský komplex na který film nejednou odkazuje. Petr Zelenka spolu s Davidem Ondříčkem a jeho Ve stínu mi na chvíli vrátili víru v český film. A to se cení. 90%. (31.10.2015)