Zoufalci

Líbily se mi mnohé dialogy, které působily jako ze života a ani moc nešustily papírem. Zajímavá byla práce se zvukem a střihem, dobří herci a zvláštní režijní koncepce, díky níž to celé leží v širokém prostoru mezi dokumentem a karikaturou. Tahle civilně vypadající hořká komedie naštěstí dost vyčuhuje mezi těmi všemi stále podobnějšími českými filmy. Jen tak dál, a větší kapky! (19.06.2011)

If I could go to Mongolia, I would go to Mongolia. 1) Absence příběhu, tento nešvar většiny českých filmů moderní doby, výrazně snižuje jinak působivé dialogy, příjemnou kameru, hudbu i režii, přiměřené herecké výkony a celkovou přesvědčivost snímku._____ 2) Všechno je tu jen trochu - prvoplánové postavy jsou trochu zábavné, trochu zajímavé, trochu trapné. Postrádám, co chce film sdělit, nepřečtu, co má autorka na srdci. Pozérští ploší hrdinové se mé duše nijak nedotýkají. Je to jen trochu toho rozlitého ega vedle šálku s kávou._____ 3) Ženy jsou plastičtější, je vidět, že režisérka jim rozumí více, chlapi vypadají spíš bezradně, než zoufale._____ 4) Jako hořkobolné pousmání nad "novou" českou vlnou je to OK, ale jako generační výpověď to neberu._____ 5) Když ale uvážím, že režisérce je 30 let, je to její absolventský film na FAMU a už vykazuje velmi profesionální a odborné znaky, má Jitka Rudolfová před sebou velice slibnou budoucnost a už teď se těším na další její filmy. (28.07.2010)

Zvedám hodnocení, na podruhé se mi Zoufalci líbí mnohem víc. Jednak je fajn vidět mladou partičku z dejvického divadla, kterou jsem v roce 2009 příliš neznala a za další, Jitka Rudolfová si u mě udělala očko krásnou pohádkou, čili jsem na ni lépe naladěná, než před lety. Domnívám se, že prvně film u diváků trošku "dojel" na mnoho neokoukaných tváří, přičemž ale vůbec není špatný. :) (18.09.2019)

2007 - PUSINKY, r. Karin Babinská. 2008 - KULIČKY, r. Olga Dabrowská, 2009 - ZOUFALCI, r. Jitka Rudolfová. Zdá se, že vedle mladé generace filmových tvůrců, u nichž je styl nositelem významu a výpovědní hodnoty (Najbrt, Sláma, Ševčík), se v české polistopadové kinematografii objevuje linie mladých tvůrkyň, které dokončily či dokončují studium na FAMU a jde jim především o postihnutí mentality různých generací. Zatímco Babinská a Dabrowská ve svých debutech hledaly suverénní formální výraz, což na druhou stranu ale korespondovalo s tématy jejích snímků, Rudolfová se představila formálně svébytnou prvotinou, u níž je ale problém někde jinde. Stylistická preciznost, kdy vyniká především práce se zvukem, jeho zdroji a "asociativní" montáž, spolu s vyprávěním s nespolehlivými flashforwardy pro mnohé diváky zastře vykonstruovanost, diváckou podbízivost a lživost toho, o čem se vypráví. ZOUFALCI nemají trojrozměrné, živoucí a skutečně dýchající postavy, nýbrž několik sociologických typů a karikatur (existuje český film, který mj. tematizuje homosexualitu a přitom postava gaye NEodpovídá pouze heteronormativní představě?), na nichž se demonstruje jednoduchá teze vyjádřena již na plakátech věnovaných konkrétním figurkám. Na místo toho, aby se o mentalitě lidí v určitém věku něco sdělilo, zde máme sled divácky vděčných scének na určitá témata - tloustnutí, alkohol, přiznání homosexuality rodiči, výlety s bývalým přítelem ad. Film tak neříká něco o generaci třicátníků, ale spíš prozrazuje mnohé o divácích, kteří se s takovými chcípáčky cestujícími z města ztotožní. A postavit jeden polistopadový trend v české kinematografii, tj. cestu z města, na hlavu tím, že posílím jiný, tj. chcípáčkovství, mi přijde jako vytloukání klínu klínem. Přestože je Rudolfová žačkou Věry Chytilové a v ZOUFALCÍCH odkazuje na DĚDICTVÍ a HEZKÉ CHVILKY BEZ ZÁRUKY, má bohužel blíž k pozérskosti jednoho z představitelů některými novináři vykonstruované "nové nové vlny 90. let" - Davidu Ondříčkovi. 5/10 (14.11.2009)

K některým filmům se komentáře píší hrozně špatně, většinou jsou to ty průměrné, ani dobré ani špatné, ty filmy prostě jen jsou a já je viděl. Zoufalci jsou jsou dobrý film, lépe řečeno, není to špatný film, prostě je to film, kurva. Tři hvězdičky a hotovo, rozhodně jsem se nenudil, ale nemůžu říct, že bych se bavil, prostě jsem se díval, kurva! Zoufalci jsou film ze života, reálnej, ale zároveň je to všechno dost přitažený za vlasy a nereálný, no prostě se tam něco děje, něco co se může prožívat každej z nás, ale nikdo to neprožívá, kurva. Ten film je prostě normální, ujde, ok, slušnej, nic extra, neurazí, nenadchne, prostě JE a já na něj koukal a protože jsem si od jednoho dne řekl, ža okomentuji na csfd každý film co uvidím, snažím se tu teď na něj nějak reagovat! (14.09.2010)