Jíst, meditovat, milovat

Téměř 140 minut o ničem. Eat, Pray, Love nenabídne nic na co by se dalo dívat takovou dobu. Možná kdyby nebyl zdlouhavý a byl by o polovinu zkrácen, tak by se vše dalo překousnout. Julia Roberts je jako herečka dobrá, ale tady mi vůbec nesedla a její herecký výkon moc nepomůže. Přijde mi jako hrozný poleno co neumí hrát. Příběh je jen o tom jak se Julie rozvede a vypořádává se s tím po svém, nakonec vše dobře dopadne jako každý romantický snímek. Děj je bohužel hrozně slabý a hluchých míst je spoustu. Kdyby se to celé zkrátilo o polovinu možná by byl lepší pocit... 4/10 = 40% (05.02.2011)

Můžu poznamenat, že kdybych já měla prožít takovýhle rok, nejdřív se přejídat v Itálii, pak se nechat ojídat komárama v Indii a nakonec poslouchat rady od naprosto nesnesitelného bezzubého šamana, byl by to pravděpodobně nejhorší rok v mém životě. A nutno řečeno, že opravdu mám s čím srovnávat. Jediné co by mě z těhle míst lákalo by byl Řím, ale rozhodně ne kvůli chuti k jídlu. Jestli je tohle podle skutečné události, ta ženská má život jako z klasického amerického filmu. Co mi na filmu asi nejvíc vadilo, byla délka, bylo to až moc, místy bych to zkrátila a kdyby to mělo hodinu a půl, třeba by se mi to líbilo víc. Nicméně dávám 3*, ale řekla bych, že už se na to nepodívám znovu. (12.02.2011)

Všichni se máme rozvést a ukončit svoje vztahy, pak najdeme štěstí. Alespoň to nám ukazuje 2.5 hodiny koukání na tupou sobeckou krávu, aby na konci konečně pochopila, že je tupá kráva... Pardon, ale takhle si dobře strávenej čas nepředstavuju, pointa mi uniká a happyend to nespraví. (07.11.2010)

Jak Julia stárne, stávají se její kdysi krásné rty mírně nepřirozené… A při každém úsměvu nesnesitelné. Jíst, meditovat, milovat je úsměvů plný, také slziček, uklidňování, hlubokomyslných mouder a objetí. Všechny ty emoce a citlivůstky ale vyznívají hrozně nepřirozeně, křečovitě, jako by si Julia řekla: “Tak, teď si zahraju psychologickou roli a možná shrábnu nominaci na nějakou tu cenu.” Kdo by ji ale neznal v jiných romantických filmech jako Pretty Woman nebo Notting Hill a viděl by pouze tuhle nudu k ukousání, mohl by s čistým svědomím říct, že hrát neumí. Jezení je fajn, italské prostředí, pizzy a předně Italové dokážou na plátně zachránit leccos. Jenže jak postupujeme k meditování a k té lásce na konec, postupně nás přestane zajímat, jakže ta slaďárna vlastně skončí. Ono to je docela jasné už od začátku (když vám senilní šaman řekne, že za rok najdete pana Božského, není důvod mu nevěřit, že?). K tomu si připočtěte minusové body, pokud jste vyrovnaný člověk s jasným názorem na svět, který nenávidí fráze a lá je mi čtyřicet a nevím, kam můj život směřuje. (07.11.2010)

Inspirující! Jiný slovo nevystihne ten film tak dokonale. Jakmile to skončilo, musel jsem si zajít na pořádný špagety a nad sklenkou bílého vína jsem začal hlasitě snít o dalekých cestách, kde bych měl co dělat, aby se do mě nezamiloval Javier Bardem. (19.10.2010)

Jednoznačně HOLČIČÍ film. Nedokážu si představit, že by mohl chlap hlavní hrdinku obdivovat či s ní sympatizovat a jak tu některé komentáře dokládají, přijde jim jako husa, která nemá být vlastně proč smutná, když má prachy na to aby rok jenom jedla, meditovala a ach bože! líbala se s takovým mužem jako je Bardem. Jsem spokojená. Julia je krásná, cesta jakbysmet. Povznášející a inspirativní, zvlášť pro mě, když se nacházím ve zvláštním stavu mysli. Líbilo se mi, že jednotlivé země od sebe nejsou oddělené ničím zvláštním, pouze klasickým střihem. Žádnou Julii na letišti tedy neuvidíme, ani idiotský nápis Indie někde dole v rohu, to pro ty retardované, kteří na to nepřijdou sami. (24.10.2010)

Název stejně líbivý jako samotný film... Takže co vlastně Eat, Pray, Love nabízí? Julii Roberts, jak si užívá pojídání všelijakých dobrot, jak mění svůj život tím, že se začne modlit a meditovat, a jak nalezne svou životní lásku... a ať už je v Itálii, Indii nebo Bali, vždycky je kolem ní spousta milujících lidí, kteří jsou ochotní pomoci nebo poradit. To by bylo v kostce všechno. Kouká se na to sice hezky, ale jak už je vám možná jasné, na to, že se to tváří jako film s nějakým životním poselstvím, to ve skutečnosti téměř vůbec nemá hloubku. Pár "osvícených" scén se zde možná najde, ale celkově je to film povrchní, příliš idealizovaný a prvoplánový. Takže na zpříjemnění odpoledne nebo večera možná dobrá volba, ale nejspíš nemá cenu v tom hledat něco hlubšího. ~(3,2★)~ (16.02.2011)

V jednu chvíli hrdinka Liz pronese cosi ve smyslu: "Víte o tom, že mluvite jen v levných plakátových heslech?" Tvůrci si evidentně nevšimli té ironie... Je fascinující, jak film o hledání smyslu života, o naplnění, o znovunalezení radosti z běžných věcí může být tak, tak povrchní. Nebylo třeba, aby Liz cestovala po celém světě, jedinou lokací, kterou Murphy umí prodat, je italský Řím. Je to dlouhé, necítíte z toho emoce a můžete si jen nechat zdát o tom, že by vám tenhle film mohl říct, jak vést lépší, smysluplnější život. V tom, že sobecky zničehonic opustíte své blízké a vydáte se zcestovat svět, to, obávám se, nebude. (06.12.2011)

netreba sa báť dať "odpad!" filmu, ktorý si to naozaj zaslúži. (20.10.2013)

Hodnotenie nie je celkom objektívne. Vydržala som iba 26 minút. Škoda, že som ich nevyužila inak. Stačilo! Marianellimu aspoň jednu hviezdičku - aj keby si ich zaslúžil za skvelú hudbu viac. (12.11.2011)

Po těch letech, co uplynuly od mého prvního zhlédnutí filmu, se ledasco změnilo. Nadchlo mě to už tehdy, protože její styl života je mi blízký a podobný tomu mému. Dnes ale vidím, že Liz je mi podobná především povahou a myšlenkami. Její myšlenkové pochody při jídle v Itálii, začátcích meditace v Indii nebo hádky na pláži na Bali jsou až neuvěřitelně totožné s tím, jak bych se chovala (chovám) já. Je to celkem zajímavý a osvobozující pocit, kupodivu, když vidíte na plátně něco vám tak podobného. Tehle film mě vždy nakopne a ukáže mi, kým jsem a že tím člověkem jsem ráda. (09.07.2011)

Taktiež som jedol, snažil sa objektívne dívať a neunudiť sa k smrti... nestalo sa však, Julia Roberts už nie je čo bývala... chýba jej to zanietenie, čo napr. Erin Brockovich. Nechcem pôsobiť ako despota, ale v určitých prípadoch by som tento snímok normálne morálne zakázal... :D 4/10 (14.11.2010)

Dlhé. To je prvé slovo ktoré mi napadlo a teším sa, že som nebola v kine a mala možnosť si občas odskočiť. Príbeh ženy, ktorá má zrazu pocit, že prišla o všetko a premýšľa kam vlastne patrí. A prejde hodný kus sveta aby to našla – paradoxne príde na najštandardnejšie klišé. Je smutné, že taká dlhá metráž je potrebná na vysvetlenie potešenia a sebalásky. Sme na tom tak zle, že nevieme tie najprirodzenejšie veci? Pár otrepaných životných právd a priveľa vaty – keď si budem najbližsie liečiť srdce, siahnem radšej Pod toskánske slnko. PS: prečo trpíme predstavou, že iba taliani si dokážu užiť? (07.07.2011)

Líbilo i když mám pocit ne zcela využité šance. Film není žádný romantický National Geographic a Liz rozhodně není obvyklá sympaťačka na jaké má Julie Roberts patent. Spíš taková protivná ženská, která neví co chce a víc bere než dává. Její cesta za poznáním sebe sama a novým životem sice nabízí několik nádherných momentů, řadu zábavných situací a občas nečekaně silnou scénu, jako celek je však dlouhá a poněkud nevyrovnaná. Italská část je zábavná a občas doslova nabíjí energií a dobrou náladou, indická naopak poklidná a vážnější, nabízející nejen zábavné momenty (první meditace), ale i příležitost k zamyšlení. A obě jsou přitom velmi dobré, což se bohužel nedá říci o závěrečné části z Bali, která je nejen nejnudnější, ale také podivně prázdná a zoufalá ve své marné snaze vdechnout život zcela nevěrohodnému vztahu, který měl být nejspíš vrcholem Liziny cesty i filmu. (06.01.2012)

Touha zdravé ženy je jasná. Papat, milovat se a mezi tím se i probírat otázkami své existence, které přeruší meditace, která se sama člověku nabízí. Ta uklidňuje, ta dává sílu, podobně jako sport, velké dávky, když už máme malé vstřebané, tak pořádně proberou tělo. Když se uvolní z traumatu rozvodu (značně vymyšlené trauma), tak jde hlavní hlavní hrdinka - uvedené - najít do Asie. Nejde do křesťanské Evropy, mezi křesťanské pohany, ale do Asie, kde se jí nově otevřou oči a mysl jí začne pracovat jinak, než nač byla dosud zvyklá.***(8.10.2010) (08.10.2010)

No .. film ma bavil asi o trochu viac ako kniha, celkom sa dalo na to pozerať .. kvôli Javierovi akiste. (11.09.2013)

Jednu hvězdičku dávám za záběry na to úžasné italské jídlo. Zbytek naprostá nuda s otravnou Julii Roberts. (07.12.2010)

Sympatické, ale viac to asi povie ženám... Mne to prišlo dosť obyčajné aj napriek účasti vždy skvelého Javiera Bardema... (28.11.2011)

Julia Roberts a její dvou a půl hodinová cesta za hledáním sama sebe. Vyjma krásných exteriérů, absolutně nevýrazný film, kde mě i ta Julia neskutečně iritovala a přál sem její postavě něco opravdu krutého. (18.01.2015)

Príbeh o žene, čo nevie, čo zo sebou. Je vydatá a bez varovania dá návrh na rozvod. Len tak. Nie som šťastná, kašlem na to. A potom si chytím zajaca. A zase nič, necítim sa naplnená. Hľadám niečo ďalej. Najprv sa uchyľujem ku kresťanstvu, potom prejdem na hinduizmus. Žena má už po štyridsiatke, že pomaly na vnúčatá by mohla myslieť a ona si stále nevie usporiadať život. Až nakoniec konečne príde vyslobodenie, ale je to naozaj už konečné riešenie alebo zas o dva mesiace si to rozmyslí? Nevieme, strihli to a koniec. Ale je to vraj natočené podľa skutočnej udalosti. Bolo by dobré vyhľadať tu pani a zistiť, či už nie je náhodou moslimka alebo šintoistka a nemá šestnásteho partnera niekde na japonskom ostrove, stále hľadajúca tú pravú lásku. (30.08.2021)