Hra

Výtečně napsaná postava Michala Douglase a zajímavý námět jsou jednoznačnými plusy. Nevyrovnané tempo a lehce kostrbatý sled jednotlivých scén jsou pak jednoznačné nedostatky, kterými tento prapodivný snímek oplývá. Fakt je ovšem ten, že Fincher se vyhýbá jakémukoli tématickému klišé a každý jeho film je naprosto originální a jiný. Michael Douglas je opět vynikající a tentokráte mu zdatně sekunduje Sean Penn. Děj je příjemně neotřelý a plný strhujících scén. Je otázka, jak moc jste na tuto hru Davida Finchera přistoupit. (11.05.2004)

Tak tohle je totální magořina. Nemyslím to úplně ve zlém, ale po závěrečném dění nemůžu jít přes 3 hvězdičky. Jako drama to funguje docela dobře, ale samotný příběh je prostě ujetý a nereálný. To samé konec, který je sice překvapující, ale působí hodně divně a vyumělkovaně. Plusem nebyl ani Michael Douglas, který je mi dost nesympatický. Za nápad a podařenou atmosféru dávám alespoň ty 3*, ale víc ani náhodou. 65% (13.08.2010)

SPOILERY! Kolem postaršího mrzouta se srotila banda "andělíčků". Kdyby Fincher odstranil finální vývojový zvrat, film by skončil sice bez úplné pointy, ale zato tak depresivně, jak se celý film vyvíjel. A ta narůstající paranoia, pocit, že tohle všechno je jen zlý, po čertech zlý sen, tohle zkrátka Fincher uměl na jedničku. Ta paranoia! Po chvilce už máte dojem, že ONI jsou všude, sledují každý váš krok a je s nimi spolčen kdekdo od Dalajlámy přes prodavače zmrzlin po bezdomovce nabízejícího noviny. Je to na slabší búro, hlavně za ten konec, který vám vysvětlí do puntíku vše, já bych dal přednost o 180° otočené alternativě. Ale i tak - je to Fincher, který nezklamal. PS: Za takovej dárek bych kombinačkama formoval dutinu ústní.......... (19.09.2006)

Znovu mi David Fincher připoměl, proč je v mé TOPce režisérů... filmy jako Se7en, Fight Club, nebo The Curious Case of Benjamin Button patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy viděl a právě dokoukaná The Game se k nim bez pochyby zařadí - i když mám k tomuhle filmu pár '' rýpavých '' dotazů :).... Po včerejším zhlédnutí Falling Down jsem v komentáři opěvoval výkon Michaela Douglase a ani dnes nemohu jinak. Nezbývá mi než doufat, že budu mít šťastnou ruku při vybírání filmů i nadále, protože začátek tohohle týdne se rozjel opravdu dobře - 95%. (09.06.2009)

Přišel jsem na to, že Fincherovi filmy je potřeba sledovat od začátku do konce, protože ony nedokážou zaujmout na první pohled. S nima je to krapet složitější. Hlavně tedy s příběhem, protože ten se postupně vrývá divákovi pod kůži, že si divák uvědomí až v půlce filmu, že posledně mrknul vlastně ještě předtím, než vložil DVDčko do přehrávače. Když proběhne první bod vcucnutí diváka do filmu, následuje druhý, kde už se to všecko veze, jenže nastoupí třetí bod, šokantní chvilka, kde ačkoliv můžu tvrdit celou dobu jak chci, že filmu dám tak tři čtyři, nakonec z toho vytáhne plnej počet. Proč? Protože o tom film má být. Má být chytlavý, zaujmout a hlavně si ho musím do budoucna zapamatovat. Ale tady to vcelku bylo jednoduché. Už jenom proto, že režisérské stolice se ujal sám David Fincher a hlavních rolí se zhostil geniální herec Michael Douglas spolu se Seanem Pennem, přičemž spolu udělali skutečně slušnou bratrskou dvojku, při které Hra odsýpala jako na běžícím páse. A tak to má fungovat. Fincher už je takový rutinnér, na jeho filmy divák většinou jde s úkolem dát do toho všecko, a většinou to vyjde, většinou. (29.08.2009)