Hra

Ano, přesně takového Finchera mám rád! Dva roky po filmu Se7en a dva roky před snímkem Fight Club dokázal zrežírovat film, který vás až do samotného závěru nechá na pochybách co je skutečné a co není. Všudypřítomná paranoia, v tomhle je Fincher králem. O to víc mě mrzí, že jeho poslední filmy, byť byly nadprůměrné, už zkrátka a dobře nejsou to pravé ořechové. Nezlobte se na mě, ale prakticky kterýkoliv (lepší) hollywoodský režisér mohl natočit Buttona či film o Facebooku a rozdíl by byl jen minimální. A ke všemu se Fincher rozhodl ztratit pár let svého života s remakováním filmů, které remaky nepotřebují (Millenium Trilogy). Ze současného Finchera je mi celkem smutno, možná i proto jsem opravdu ocenil tento skvělý film, ve kterém Michal Douglas exceluje, stejně jako Deborah či Sean. Zkrátka a dobře, o tomhle filmu jsem hodně slyšel a bál jsem se, že mě zklame. Nestalo se. Druhé zhlédnutí bude lahůdkové, tomu věřím. 100 %. (18.10.2012)

Další hodně dobrý psycho film zaobírající se rozlišováním mezi realitou a hrou. A buďte si jistí, že nepoznáte co je hra a co ne. Dobrý Michael Douglas, také mě velmi zaujala působivá hudba Howarda Shoreho a nutná hodně vychytaná závěrečná pointa, která hnidopichy určitě naštve (Je jasné že takhle by to nikdy nešlo udělat). (29.09.2003)

Přišel jsem na to, že Fincherovi filmy je potřeba sledovat od začátku do konce, protože ony nedokážou zaujmout na první pohled. S nima je to krapet složitější. Hlavně tedy s příběhem, protože ten se postupně vrývá divákovi pod kůži, že si divák uvědomí až v půlce filmu, že posledně mrknul vlastně ještě předtím, než vložil DVDčko do přehrávače. Když proběhne první bod vcucnutí diváka do filmu, následuje druhý, kde už se to všecko veze, jenže nastoupí třetí bod, šokantní chvilka, kde ačkoliv můžu tvrdit celou dobu jak chci, že filmu dám tak tři čtyři, nakonec z toho vytáhne plnej počet. Proč? Protože o tom film má být. Má být chytlavý, zaujmout a hlavně si ho musím do budoucna zapamatovat. Ale tady to vcelku bylo jednoduché. Už jenom proto, že režisérské stolice se ujal sám David Fincher a hlavních rolí se zhostil geniální herec Michael Douglas spolu se Seanem Pennem, přičemž spolu udělali skutečně slušnou bratrskou dvojku, při které Hra odsýpala jako na běžícím páse. A tak to má fungovat. Fincher už je takový rutinnér, na jeho filmy divák většinou jde s úkolem dát do toho všecko, a většinou to vyjde, většinou. (29.08.2009)

„I´m being toyed with by a bunch of depraved children.“ Hra se má hrát za účelem radosti či vzdělání a právě v tomto případě má investičního žraloka naučit tomu, že člověk bez peněz sice ztratí na zajímavosti a respektu, ale může získat zpátky tvář. Nevím, z jakých pohnutek si se mnou pohrával Fincher, ale já si jen kvůli jeho jménu před precizně natočeným "souborem podivných náhod" na zadek nesednu. The Game měl být ten typ filmu, jemuž druhé zhlédnutí dodá punc výjimečnosti, ale tady to funguje, i díky značně uhozenému závěru sesazujícímu snímek o další stupínek k průměrnosti, přesně naopak. Škoda, že si Nicholas nestoupnul na okraji střechy kousek vedle a nepřistál Arminovi přímo do krevetového koktejlu. Brácha by pak možná dostal i slevu.. (22.03.2010)

Pri každom Fincherovom filme ľutujem, že mu štúdio posralo tretieho Aliena (aj keď sa mi dosť páči už v tej osekanej verzii). Po tomto filme mám jasno. David Fincher je absolutný kráľ napätia a thrillerov. Film sa začína až nečakane obyčajne, bez prolbémovo, bez žiadnych hajzlov, ktorý by chceli podkúriť vynikajúcemu Michaelovi Douglasovi. A predsa s prvým brnknutím Howarda Shorea prídu problémy, ktoré sa s ďalším brnkutím na strunu ešte stupňujú. Fincher zrýchľuje čoraz viac a pridáva na tempe, Douglas čoraz viac nechápe, divák je čoraz viac pripútaný k sedačke, Fincher ďalšou scénou ako keby mi pripol pás, ktorý si nemôžem odopnúť, napätie sa stupňuje, finále graduje a potom to prišlo. Absolútne nečakané, bombové a grandiózne finále, až sa mi dymilo z gebule. David Fincher nepotrebuje ani dynamit, stačí mu jeho filmová zručnosť, s ktorou vás viac odpáli. 90% - 5* (24.05.2015)