Ďábel

Vcelku povedený satanský horror o tom, že každý jest štěstím svého strůjcem a za chyby se platí. Příběhů s výtahem je několik, mně se vybavil starší německý snímek Výtah s G.Georgem, ale tam šlo čistě o žánr katastrofický. Klaustrofobní prostředí stísněného prostoru, osazenstvo obyčejných lidí, kteří nakonec úplně obyčejní nejsou, a temné síly navrch. Zatmívačky musely být v kině působivé, hlavně když je k tomu doprovázely úděsné zvuky. Vůbec hudba celkově by si zasloužila velkou hvězdu, jelikož vytváří onu tajemnou atmosféru zla. Jistě, vybaví se nejméně Čelisti+řada temných horrorů, ale dunivé basy jsou natolik podmanivé, že to nevadí. Hned v úvodu mě zabrněly nohy při sledování scény na střeše mrakodrapu. Čekal jsem, že tu čepici chytne... Jinak rozuzlení není zcela překvapivé a rozhodně bych od ďábla žádné ústupky neočekával, to překvapivé je. Líbilo se mi sdělení: -Neboj se, pokud je Ďábel, pak je i Bůh-. Jen jestli je každý z nich zrovna tam, kde jsou potřeba... (28.07.2011)

Neoriginální horor se slušným potenciálem, který však tvůrci roztrhali na cáry. Do pusy si kadí už samotné pojetí látky - slovo Ďábel nám vnucuje název, vnucuje nám ho věřící sekuriťák, vnucují nám ho i jisté hororové momenty. Pět lidí ve výtahu + Ďábel. Problém je, že příběh na pětici v zaseknuté kabině solidně kašle a věnuje se radši nepřesvědčivým dohadům okolo, což filmu typu "skupinka lidí - hádej kdo je vrah" zrovna dvakrát neprospívá. Nakonec však stejně zjistíte, že je to jedno, protože děj obsahuje tuny znásilněné logiky a neuspokojivé rozuzlení, korunované nesympatickým a nepříliš dobře hrajícím obsazením. Chování a dialogy jsou jakékoliv, jen ne věrohodné. Mezi klady patří určitě hudba a několik dobrých nápadů, líbilo se mi i objasňování identity jednotlivců ve výtahu. ----- Na závěr několik SPOILERujících bullshitů: Proč se ďábel vybavuje s posledním přeživším, když všechny předchozí beze slova zabil? Na základě čeho si tohoto vyvoleného vybral? Proč se skupinka nezkusí důrazněji dostat na střechu výtahu, ačkoliv ví, že tam někdo spadl a později rovněž ví, že má patrně vysílačku? Proč se uvnitř v tak vypjaté situaci pohybuje jen jeden policajt? (16.03.2011)

Pět lidí v kabině a jeden z nich je Debil. Ten má nabiflenou "Teorii výtahů" a umí jej nejen zastavit, tak, že hasiči musí rozřezat půl mrakodrapu, aby se k němu dostali, ale navíc si nadrttil i vyhlášku padesát a tak si jako obvykle z elektřiny dělá papírové čerty... Noční Šajlamalajn nám unyle servíruje jednu ze svých indických bubu bajek, kde pravda a láska zase zvítězí nad lží a nenávistí a logika se zřítí do výtahové šachty, jen co pasažéři naklepou poschodí! A poučení? Zcela katolické! Ať uděláte cokoliv, stačí pár Otčenášů ve španělštině, hezky se omluvit a jste sp(r)aseni! (06.12.2010)

Svým hodnocením jsem sesunul snímek z červených čísel, ani tam dle mého subjektivního názoru nepatří. Horory v dnešní době jsou k uzoufání nudné a tento není vyjímkou, jediné napětí nebo otázka byla, kdo je vlastně z těch pěti lidí ten ďábel a raději bych dál tápal, než, že se na konci všechno dozvědět. Hodně je zde vidět ruka M. N. Shyamalana. 30% (01.11.2010)

Vo filme sa sice pracuje so znamymi proprietami, avsak umne. I ked priznavam, ze viac ako horor je film v mojich ociach thrillerom, t.j. pocit strachu sa nedostavil, ale pocit napatia, nervozity bol pritomny takmer neustale. Predovsetkym vdaka vybornej hudbe, nachadzajucej inspiraciu v Herrmannovi, prip. obcas aj v Goldsmithovi (Omen) ako aj faktu, ze vsetci do jedneho neznami (a vdaka scenaru aj nesympaticki) herci stazovali presne urcenie poradia "vybijanej" ich zivotov. Inak v mojich ociach prave vztah horor - napatie robi odpoved na otazku "do akej miery je nazov filmu (ne)umyselne spoileroidny" znacne relativnu. Mat film iny nazov, a ak by vdaka tomu jednou z point filmu mala byt skrz pribeh snaha o odhalenie totoznosti "vraha", tak je film vacsinou odpisany ako totalne neoriginalny, s blbou pointou. Ovsem z pozicie "umyselneho" nasadenia tohto nazvu s cielom odstranit liniu patrania "kto je vrahom", ostal pre mna ako divaka vacsi priestor prave na uvedomovanie si tych momentov dobre budujuceho napatia (nie strachu) i vdaka osvedcenym postupom. Zaroven aj posunuta pointa filmu nevyzera po kratkom uvazovani az tak "na odpis". Inymi slovami, zvoleny nazov mi umoznil sustredit sa na ine aspekty filmu, ktore som si nasledne nalezite vychutnal. (11.11.2010)