Pomocník

„Pane bože, prečo ja nie som zlý,“ ptá se sám sebe řezník Štefan Riečan. Tento starý poctivec jako by se narodil do špatné doby. Zatímco většina lidí z jeho okolí (včetně jeho ženy a dcery) uvažuje stylem „život je ťažký, lebo je jen jeden,“ on má tendenci se držet zpátky. „Čo vieš, čo bude zajtra,“ připomíná své ženě. Ta ale jako by ho nechtěla vůbec poslouchat. Jestli mě v něčem tento film docela dostal, tak v tom, jak na postavě Riečanovy ženy poměrně drsně demonstruje, co s člověkem může udělat vidina peněž a bohatství. Stačí jen porovnat první a poslední záběry, v nichž se tato postava vyskytuje. V prvním záběru je to prostá a skromná žena, v těch posledních už jen „kopa ľudského odpadu“. Moc jsem nepobral postavu Riečanovy dcery. Ta si zjevně bere dost příklad ze své matky, ale přesto moc nechápu tu scénu z konce filmu, když se spustí s pomocníkem Volentom. Nějak mi nepřišlo, že by na to dával film moc srozumitelnou odpověď. Votent Lančaričan je vůbec zvláštní postavička. Od začátku působí jako jakýsi Mefistofeles, který se svými řečmi („Keď nebudeme kšeftovať, nepôjde nám obchod“… „Majster by ste obchodník, vy nemôžete uvažovať ako dajaký slušný človek“) snaží přimět Štefana Riečana, aby se vzdal svých morálních zábran. Taky se jej snaží přesvědčit o své nepostradatelnosti („Kto sa tu chce udržať, potrebuje pomocníka“). Na druhou stranu v porovnaní s Riečanovou ženou si stále udržuje vůči svému mistrovi jistý respekt. V tomto směru určitě není nejnegativnější postavou filmu. Pokud jde o celkový dojem z filmu, mám asi trošku připomínky k celkovému vyznění filmu. Nechci úplně polemizovat s tím, že poválečné poměry asi vskutku byly poměrně drsné (pokud jde o přístup k morálce). Na druhou stranu nevím, zda úplně souhlasím se slovy, které jako by trošku charakterizovaly, čeho je divák po většinu filmu svědkem. „Milé dámy, vy ste vyhrali obe svetové váľky a čo sa stalo s chlapom, no čo.. je to obyčajný sralo bez vlastnia vôle a energie...“ Nic na tomto vyznění nezmění ani úplný (jinak dost useknutý) konec filmu, i když si ho lze asi vykládat různě. Což se mi ale právě moc nelíbilo. (13.08.2018)

Prvú aj druhú svetovú vojnu vyhrali ženy. Muži sú porazení a dôsledky sú jasné dodnes a bude to ešte horšie :). Tak neviem, či mám hlavného hrdinu lutovať, alebo si povedať, že ked je niekto blbec, tak dobre mu tak. Výborné herecké výkony v neprávom zabudnutom filme, akých máme ale v našich filmových archívoch viac než dosť. Je preto povinnosťou, aby sme mali možnosť ich pravidelne vídavať na verejnoprávnej televízii. Zoro Záhon pracuje výborne s postavami a dramaturgiou, ked každej necháva svoj priestor, aby neskôr plynule prešiel v rámci logiky deja k druhej. (17.04.2014)

Docela zapomenutý slovenský film o poválečných poměrech kdesi na maďarsko-slovenské hranici. Jednoduché poselství o tom, že peníze kazí charakter, ale živelně  a skvěle zahrané. Ale ani ne tak poctivcem Romančíkem alias řezníkem Riečanem, jeho pasivní a poddajná postava mi de facto byla zcela ukradená, ale zejména Valent,  zlolajný pomocník a grázl od přirození na sebe strhával veškerou pozornost. Ovšem i ten "stáhl ocas mezi nohy", jakmile k moci čichly řezníkova žena a dcera,  jejich přeměna z putěk domácích v bohaté a zhýralé děvky neměla chybu. Pochopitelně, že trochu režimně tendenční obrázek let poválečných a předbolševických, ale ne natolik výrazně, aby bylo třeba se více ošklíbati.   Silnější tři. (11.10.2022)

Československo-maďarský film situovaný do malého městečka Palank na jihu Slovenska v létě roku 1945, kam přichází bývalý odbojář, povoláním řezník Štefan Riečan (E. Romančík) se svou ženou a dcerou, aby zde převzal po odsunutém původním maďarském majiteli řeznictví. Spolu s výnosným obchodem zdědil i řeznického pomocníka, fyzicky zdatného, sebevědomého a morálně ne zrovna čistého Volenta Lančariče. Povahy obou hlavních mužských postav jsou vskutku diametrálně odlišné, zatímco usedlý Riečan je poctivý, slušný a hrdý člověk, protřelý a volnomyšlenkářský Volent v podání skvělého a urostlého Maďarského herece G. Koncza, bývalého boxera, jenž s oblibou prodává zboží na černo a celkově žije na hraně zákona. V brzké době získá díky všestranně nadanému a podnikavému pomocníkovi Riečanova rodina mimořádné bohatství, které řeznickému mistrovi však štěstí nepřinese. Neštěstí, zmar a nakonec i rozpad rodiny však nelze v prvé řadě přičítat Volentovým kontroverzním podnikatelským schopnostem, nýbrž zejména jeho atraktivní ženě (I. Pécsi), u níž se záhy po lehce nabytém bohatství projeví nechutné panské manýry a odkryje tak svůj pravý zkažený charakter. Ze známých herců se ve vedlejších rolích objevila M. Sládečková (?) v roli nevýrazné Riečanovi dcery Evy, J. Satinský coby chlípný advokát, H. Gregorová v malé roli Volentovy milenky a M. Kiš jakožto bláznivý místní občan. Snímek režiséra s netradičním jménem Zoro(slava) Záhona, původem z Piešťan, barvitě, poutavě a působivě líčí vývoj a změnu chování stále více dominantní Riečanovi manželky, vztah mezi mistrem a jeho neukázněným pomocníkem a také náladu a životní styl v poválečném Slovensku na maloměstě. (28.04.2017)

Snímek dle vynikajícího stejnojmenného románu Ladislava Balleka poukazuje na trpký poválečný život poctivého člověka. V podstatě se jedná o psychologickou sondu jednotlivců a střetu dvou rozdílných pohledů na věc. Snaha podnikat s obchodem řeznictví není jen tak, když má dotyčný nečestného pomocníka, jehož nekalou praktikou obchod vydělává, což se zalíbí manželce onoho řezníka. Spory jsou okamžitě na denním světle, z čehož vyniknou i pochybnosti v manželství. Dramatický pohled na věc krapet zasahuje do uměleckých končin, ale jako art se to zase považovat rozhodně nedá. Přesto se jedná o výborné filmové dílo, kde se projevuje špičkové herectví všech protagonistů. (05.01.2017)