Pod jednou střechou

Katherine Heigl a Josh Duhamel byli fajn, ta chemie mezi nimi celkem fungovala, ale scénář jim do huby vkládal takové kraviny, že jsem hlavně ke konci chtěl brečet, ale ne tolik dojetím, ale prostě tím, jak je to blbé a jak to nuceně musí vést přesně k takovému závěru, který jste očekávali. Ten konec mi prostě vadil a celkově srážel celkem dobře započatý film. (15.10.2017)

Heigl jsem pomluvila nesčetněkrát, tak teď mohu alespoň jednou říct, že mě nenaštvala. Naopak, vůbec mi nevadila. Za to její herecký partner by si zasloužil, pár ran holí, za to, jako jí házel klacky pod nohy. Námět je zajímavý, i když si myslím, že to bylo maximum, které se z něj dalo vykřesat. Takový příjemný snímek na nedělní odpoledne. (07.12.2012)

Kdyby se vás někdo zeptal, co byste nikdy nechtěli po svých přátelích nebo rodinných příslušnících zdědit, co by to asi tak bylo? Myslím, že naprostá většina lidí by odpověděla dvě věci, a to sice dluhy a dítě. A přitom jsou lidé, kterým právě zděděné dítě může změnit celý jejich život, a to dokonce i k lepšímu. Měli jsme možnost vidět to např. ve filmu Baby Boom z roku 1987, a nyní jsme toho svědky v této romantické komedii, kdy se opatrovníky malého batolete jménem Sophie stávají muž a žena, kteří snad nemohou být více rozdílnější, ale kvůli svým zesnulým přátelům a kvůli malé holčičce musí jít všechny rozdílnosti stranou. Tenhle film není ničím jiným než příjemnou komedií, která nabízí poněkud originálnější nápad než většina romantických komedií, ale přesto asi nikterak nevybočí z řady těch průměrných romantických filmů, kterých se na nás každý rok valí velká hromada. Ovšem díky poněkud odlišnému a originálnějšímu ději je tenhle film z kategorie těch snadno zapamatovatelnějších, což mu zajišťuje v mém případě jeden malý půlhvězdičkový plusový bod, ale stejně to nestačí na víc než na tři a půl hvězdičky. Jinak snad ani nemám co více dodat, po herecké stránce je to průměrný film, po dějové stránce taktéž, klasickým klišé se film nevyhýbá, zkrátka je to typicky průměrný film, který ode mne dostává tři hvězdičky. (07.02.2012)

Dospělí i se svým vzájemným kočkováním jsou O.K. Zato chuděra Brynn Clagett coby malá Sophie funguje spíš jako rekvizita, přemisťovaná dle aktuálních potřeb scénáře a režie z místa na místo. Její pasivita sice ničemu neprospívá, ale je víc než omluvitelná. Hraje se o ni, tudíž se všechno točí kolem ní: ONA je příčinou všech komplikací i hádek - O NÍ se mluví ... ale nemluví se S NÍ - a už vůbec ne K NÍ. Tak co by asi tak měla dělat - jaké komunikační a jiné dovednosti by měla převádět ? Kdyby byl místo ní angažovaný plyšový medvídek, který by nebrečel, ale bručel ... vyšlo by to nastejno. Jediné, co by možná nezvládl, je chůze - ovšem pro těch pár prchavých okamžiků by se mohl nechat zastoupit kaskadérem. Téměř veškeré šaškování kolem Sophie se tak ocitá mimo mísu ... a nejednou je i trochu přes čáru. Prezentuje přesně ten typ násilného, okázale prezentovaného humoru, který bytostně nesnáším ... 2,5* (06.01.2015)

A mně se to hrozně líbilo:)Co tu každému vadí?Že je to ze života a na nic si to nehraje?To mně právě imponuje... Vedeme svůj obyčejný život,se kterým jsme jakž takž spokojení,ale najednou přijde osudová rána,která přinese zároveń něco dobrého i špatného a my se musíme umět přizpůsobit.Naše plány do budoucna jdou do postraní,ale přesto všechno není tak ztracené,jak se na první dojem zdálo.Může to být fajn,i když jsme nic takového neplánovali a ani nechtěli? Nepřeslazená,realistická,sem tam vtipná podívaná o životních hodnotách,rodině a lásce.Přesně na něco takového jsem už dlouho měla náladu. (03.03.2011)