Pandořina skříňka

Prostředí německých kabaretů, nevěstinců, hazardních heren, postavy gamblerů, prostitutek, lesbických hraběnek, ale i mlhavý Londýn, v němž řádí vrah žen - děsivý i dnes. A také krásná hrdinka co svojí vypjatou sexualitou ničí muže kolem sebe, až je kvůli ní nakonec sama zničena... To vše prosím v balení z roku 1929! Na svoji dobu výjimečný film, velmi dobře natočený. I když má dvě hodiny a je němý, skvěle se na něj kouká. Příběh se vine jednoduchými cestami, na konci přijde vrah trochu jako deus ex machina, ale kvůli perfektní atmosféře mi to jaksi nevadí. Akorát ta prostřední pasáž putování a hazardu mi přišla příliš dlouhá. (05.08.2013)

Na němých filmech G. W. Pabsta oceňuji skutečnost, že při jejich sledování bez nadsázky zapomínám na to, že jsou němé a nechávám se unášet příběhem. Což se třeba u Fritze Langa zrovna říci nedá. Pabst je příjemně civilní; snaží se počet mezititulků snížit na nutné minimum; je obrazově nápaditý; není statický. Bude to znít klišovitě, ale mluví filmovou řečí - když chce něco vyjádřit, snaží se to ukázat, nikoliv napsat. Tady se navíc setkal s velmi výživnou látkou nabízející tragický rámec o mužích, jež jejich stravující touha po ženě dožene až na kraj samotného bytí. Ona Lulu v podání skvostné Louise Brooks není žena zlá, jen marnotratně prostopášná. Zná svou cenu v mužském světě a nemá zábrany ji využít. Žije si svým teď a tady a nerada slyší "ne". Bojím se, že ode mne by ho taky neslyšela. (10.03.2013)

Jednotlivé kapitoly jsou prakticky samostatnými povídkami a jejich kvalita celkem kolísá. Co nekolísá, je otřesný herecký projev hlavní představitelky, která se celou dobu pitvoří a servíruje divákům jeden diblíkovský pohled za druhým. Silnějším povahám předvádí i naprosto nemístný škleb, který se snaží vydávat za úsměv. Můžete namítnout, že takto se v éře němého filmu hrálo. Inu, nehrálo, i v tomto filmu jsou herci, kteří se snaží o civilní projev. A některým se to i daří. Příběh samotný je taková rozvleklá romantická pohádka, která je však zručně zrežírována. Jen bych asi poněkud rozporovala tu několik desítek sekund kouřící zbraň, kterou Lulu sprovodí ze světa svého muže. Přehnané pomalu jako herectví Brooksové. Ale závěr je velice povedený. Přiznávám, že bych se nezlobila, kdyby maniak přišel na scénu již v druhé kapitole. (11.05.2019)

Melodrama s tragickým a ulepeným vyústěním, které je sice zdatně natočeno, ovšem samotný příběh není nijak světoborný či strhující a tak potěší spíše jednotlivé scény, než kompaktní celek. Milovníci němé kinematografie si ve snímku najdou to své a věřím, že rozvést vyprávění o zhoubném ženském vlivu a iluzivní kráse, díky které jsou muži na kolenou, do obecné roviny, nebude velkým problém. O vyšší hodnocení snímek v mých očích přišel díky kýčovitému závěru a opravdu nehodlám zjišťovat, zda je to vina filmových tvůrců, či autora předlohy. Pokud máte zájem o předválečné německé drama o krásně ženě a její životní pouti, nelze než doporučit... (17.06.2005)

Krásna žena so zbraňou v ruke, jej temný tieň na stene so zlovestnou sochou, na zemi mŕtvy ohrdnutý milenec, podvody, osud, náhoda a sex. Nemecký expresionizmus bol skutočne silným išpiračným zdrojom neskoršieho filmu noir, ktorí vo veľkom točili aj nemeckí predstavitelia tohoto umeleckého smeru. Pandorina skrinka sa skoro celá odohráva v interiéroch, na rozdiel od najslávnejších expresionistických diel, ale je rovnako vizuálne štylizovaná. Do exteriérov sa pozrieme až v záverečnej pasáži, ktorá sa atmosférou od predchádzajúceho deja dosť líši. Interiéry vymenili exteriéry a svet bohatých pohľad do chudobných vrstiev. Film má jasný a ľahko pochopiteľný dej, ktorý má solídne tempo, takže jeho vyše dvojhodinová dĺžka nie je vôbec prekážkou. Podobným filmom je taktiež nemecký Modrý anjel s rovnako zvodnou femme fatale Marlene Dietrich, ale ja by som podľahol viac kúzlu sympatickejšej a krajšej Louise Brooks. Amorálnym hrdinom filmov nemeckého expresionizmu sa proste nedá nedržať palce a nepodlahnúť ich charizme. (25.02.2013)