Midnight in Paris
Midnight in Paris
Minuit à Paris
Polnoc v Paríži
Midnight in Paris
Midnight in Paris
Midnight in Paris
Midnight in Paris
Režie:
Woody AllenScénář:
Woody AllenKamera:
Darius KhondjiHrají:
Owen Wilson, Rachel McAdams, Marion Cotillard, Kurt Fuller, Mimi Kennedy, Michael Sheen, Alison Pill, Adrien Brody, Sonia Rolland, Léa Seydoux, Kathy Bates (více)VOD (1)
Obsahy(3)
Mladý pár Gil (Owen Wilson) a Inez (Rachel McAdams), který se má na podzim brát, přijíždí s jejími rodiči do Paříže. Gil je nevýznamným spisovatelem, který miluje Paříž a chtěl by se sem po svatbě přestěhovat. Ovšem Inez jeho romantickou představu nesdílí a nemyslí si, že toto město bylo ve 20. letech minulého století zlatým věkem. Jednoho večera jde Inez se svými přáteli tancovat a Gil se prochází noční Paříží. Jeho půlnoční zážitky mu odhalí Paříž v jiném světle a ovlivní nejen jeho budoucí život. Žije v iluzi, kterou lidé někdy trpí a domnívá se, že život ostatních lidí, by byl pro něho daleko lepší. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (1 343)
Název mě nejdřív trochu odrazoval, ale nakonec jsem se na ten film kouknul. Jedna báseň... A nejvíc mě pobavil konec filmu a scéna se soukromým detektivem. ()
Celý děj se veze na vlně surrealismu, čehož není v prostředí Francie dvacátých let minulého století těžké dosáhnout. Originální myšlenka se dala určitě zprostředkovat lépe, na druhou stranu si dokáži představit, co by z ní vzešlo pod dohledem nezkušeného režiséra. Na plátně potěší úchvatná Marion Cotillard, která podle mne podala božský výkon, Wilson se spíše blíží k průměru a kratičký vstup Adriena Brodyho je opravdu k pousmání. Atmosféra města příliš nezaujme, (například ve filmu V Bruggách byla naprosto fenomenální) soundtrack postrádá intenzitu a použití určitých prvků je špatně rozvržené. Zato kdybych nepočítal s kopou navoněné romantiky, se sledováním bych pravděpodobně nikdy nezačal, takže to za minus považovat nemohu. Na nudný večer vhodný lék. 80%. ()
Tenhle film je jako velký bonus po hezkém dni. Komedie, která svému žánru nedělá ostudu. Allenův humor, který je tady trefný , nenásilný a milý. To co se děje Gilovi po půlnoci beru jako nápad, který byl uchopený tím správným směrem. Navíc herecké obsazení je velmi příjemné, od Rachel, která se svou něžnou tvářičkou hraje megeru "lépe" než Streep, až po Owena Wilsona, kterému role lehce melancholického člověka hodně sedí. Doba dvacatých let byla okouzlující a hodně podobná té dnešní, uvolněná. V Paříži jsem ještě nikdy nebyla, neláká mě, ale kdyby vypadala, alespoň z poloviny jako tady, tak měním názor a dám tomu čas. Celou dobu je film doprovázen podmanivou hudbou, hodně podobnou té z VCBarcelony. Na moment potěší i Carla Bruni nebo nebo Adrien Brody, na déle zase Marion Cottillard nebo Michael Sheen. Velká spokojenost. ()
Woody Allen vzbuzoval ve mě vždy hodně rozporuplné pocity. Nejinak to bylo i v tomto filmu. Zajímavý námět okořeněný netradičním cestováním časem, když se typický Američan z 21.století dostane mezi pařížskou bohému 20 let minulého století. Film jsme si s manželkou užili, protože milujeme Paříž. Jinak ale stále přemýšlím nad smyslem tohoto snímku bez konce. Zatím to vidím na 3*. ()
Bohužel to není víc než příjemné zastavení v Paříži. ()
Ne a ne a ne, Woody Allene, my se spolu kamarádit nebudeme! Tvým vtipům prostě nerozumím... Ačkoliv výpravy do historické Paříže nepostrádaly kouzlo zašlých časů, linka se snoubenci (jak mohl kdokoliv "svést dohromady" Owena Wilsona a Rachel McAdams?!) mně nudila až iritovala (ty jejich starosti a hádky byly k nesnesení!) a nakonec i ty slavné cesty časem postupně ztratily na působivosti, takže na pažbu přidávám další zářez pro Allenův film, který mi může v budoucnu ujít a smutnit pro to nebudu. Hezké záběry ale Půlnoci (zejména však Paříži :-)) upřít nemůžu. ()
Velice příjemný snímek. Všichni herci hrají slušně, ale nejvíc se mi líbili Owen Wilson, Marion Cottilard a cameo Adriena Brodyho. Tohle je vlastně první film od Woodyho Allena který jsem viděl, ale není poslední. Vůbec jsem nečekal že by mě tenhle film mohl tolik zaujmout. A ta překrásná Paříž..Mmmm.. 80% ()
Půlnoc v Paříži je krásná podívaná. Krásný film. Krásný Paříž. Cestování v čase bylo povedené, vtipné dialogy a úžasná atmosféra. A Owen Wilson hrál velmi dobře roztržitého Gila, který je mi svojí vášní k nostalgii moc sympatický, a pochválit musím i ostatní herce. Moc mě to bavilo. ()
Skôr 4*, ale mám rád, keď sa na konci filmu škerím od ucha k uchu ako nepríčetný. Takže už len kvôli všetkým tým vedľajším postavičkám (Dalí!) musím dať plný počet. McAdamsová nevie hrať a Sheena mám síce rád, ale tu mi poriadne trhal nervy. Každopádne výborná Allenovka, ktorá trochu čerpá z Purple Rose of Cairo, ale to vôbec nevadí, práve naopak. ()
Bajecne jsem se bavil a nechal unaset Gilovymi predstavami a mozna byl i stejne naivni jako on. Woody Allen ukazal, ze stale umi. ()
Výlet do minulosti je zajímavým pokusem popsat lidskou touhu žít jindy a jinde, protože tam by byl život jistě lepší. Myšlenka dobře zpracovaná - dokonce i s lehkým přesahem do řešení, kdy pojem přítomnosti je naléhavý v každé době a lidé jsou vlastně pořád stejní. Podbarvení populárními výstupy slavných umělců pohladí ego, což je u filmu vždycky plus. Nicméně to bylo vše. 90 minut na toto téma je asi o 45 minut delší než jsem ochoten tak jednoduché myšlence věnovat. Když k tomu přičtu že kontrast očekávání a zklamání u role slečny McAdams - frustrace narůstala. Celkově je problémem filmu rychlost, se kterou Owen Wilson žmoulá svá slova (vlastně za celou dobu filmu hraje roli jen jakéhosi nic neříkajícího leitmotivu, o kterém ten film vůbec není - za mě bohudíky, nemám ho rád, ale...) ()
Paradoxně mám největší problém právě s Owenem Wilsonem. Ne, že bych ho snad nemusel, ale celý film jsem pořád přemýšlel nad tím, jestli to, že hraje úplně stejně jako Woody Allen, je záměr. Upřímně mi to celkem dost vadilo. Pokud jde o příběh, zajímavost nepostrádá, ale místy nepříjemně nudí a několikrát jsem se neubránil pohledům na hodiny. Na konec jsem si počkal, ale podruhé do Paříže nepojedu, alespoň ne s Woodym Allenem. (60%) ()
"Nosorozec se na samicku vrha zezadu. Je vsak nejaky rozdil v krase dvou nosorozcu?" :) Na konci predchoziho snimku "You Will Meet a Tall Dark Stranger" (2010) je rozhovor o Francii...a jak se ukazalo, mozna zamerne. Po ctyrech "anglickych" a jednom "spanelskem" se Woody rozhodl natocit cely film take v Parizi - ne ze by tam byl poprve, uz "Everyone Says I Love You" (1996) zde melo par scen, ale ne celou story. Navic se po delsi dobe od realne pojatych kousku vraci ke svym romanticko-nostalgickym fantaziim a stvoril tuhle odu na Pariz a 20. leta 20. stol. Je libo kafe s Hemingwayem, svezeni s T.S. Eliotem nebo portret od Picassa? Vseho se vam dostane. Pro me dokonale okouzlujici atmosfera podbarevna prijemnou hudbou, pisnemi Cole Portera a sceneriemi holdujicimi franc. hl. mestu. O. Wilsona jsem poprve videl "hrat", coz ale nemeni to, ze mi prijde, jako kdyby mel chudak hubu vycpanou tampony od zubare :) Jinak je ovsem casting bezchybny....vsichni herci (a samozrejme masky, ucesy) se na sve historicke postavy dokonale hodi (klidne si je vygooglujte). Bunuel, Man Ray, Gertrude Steinova, Matisse, ale i Lautrec, Gauguin... OMG jsem si rikal, ten kdo je vybiral se vazne cinil :) A to jsem ani nevedel, ze Thoruv bratr Loki je v paralelnim vesmiru autorem Velkeho Gatsbyho :)) Dokonala podoba! :) A co teprv Dali Pianista :-D Vizuelne a emocne opravdu prijemna podivana doplnena romantickou linkou, ktere se vyrovna jen skutecny vylet do Parize. A ano "...hledat stesti v minulosti je iluze", ale v Allenove podani moc krasna iluze :) [oscar 2012 - scenar] ()
Další rok a další film Woodyho Allena, to bylo dlouhá léta (1982-2018) pravidlo filmového vesmíru. Na rok 2011 připadla Půlnoc v Paříži, která se velmi povedla. Pohádkově magická atmosféra mě příjemně překvapila, až jsem si říkal, že to není Woody. Stejný pocit jsem měl i z příběhu a střídání jednotlivých rovin. Po lehkých zmatcích a ztrácení, jsem si cestování po „zlatých časech“ oblíbil. Na rozdíl od jiných Woodyho filmů, by Půlnoc v Paříži mohla být lepší s každým dalším setkáním. Protože to není tentokrát jen o dialozích, ale o podmanivé atmosféře, kterou jsem se nechal pohltit a rád si ji zopakuji. ()
Rozpočet:$30miliónů I Tržby USA: $17,996,814 I Tržby celosvětově: $36,299,561 ()
Naprosto dokonalá souhra. A to díky skvělým výkonům nejen hlavních protagonistů. Tento film se opravdu povedl. Co Woody chtěl, to taky řekl. Každý chceme prostě něco jiného. ()
Milý romantický film, řekl bych až pohádkový :-) Je to typický Allen, jak ho máme rádi a pro nejlepší film od něj za poslední léta. ()
Kde jsou ty časy, kdy Woody Allen točil prodělečné filmy... Hodnocení (zatím) 81%? Možná už chápu, co po něm všichni ti žehrající na vyšumělost chtějí. Na Půlnoc v Paříži jsem se těšil dlouho a velice. Poslední várka Woodyho evropských zastavení mě vícero-méněro oslovovala a rozhodně se neřadím k těm, kteří jej považují za odepsanou osobu (resp. byly tu horší časy). Film vykazuje všechny příznaky období zhruba od Match Pointu – sází se na turistickou atmošku fotogenických metropolí, ale to důležité se odehrává mezi Američany, kteří na starý kontinent přicházejí cosi hledat. Humoru není mnoho; vyskytuje-li se, nejde o žádnou řáchandu jako v případě „těch srandovních prvních filmů“ a slouží výhradně sdělení. Ty sestávají z životem nabytých Woodyho duchovních objevů, o nichž sice lze diskutovat, ale alespoň je o čem, že? Vrcholů nabývá Půlnoc kdykoliv je naplno využita hlavní premisa - časový posun do „Zlatého věku“. Některá setkání jsem si vzhledem k ignoranci americké literatury nejspíš neužil tak, jak jsem měl, ale soudě dle těch, která jsem ASI plně pochopil (rady Owena Wilsona Bunuelovi ohledně zápletky Anděla zkázy, Dalí a jeho nosorožci), jsou vážně vtipná. V porovnání s poněkud plytkou hlavní linií Wilsonova neperspektivního vztahu z republikánskou píčou jeden lituje, že těch kulturních celebrit nebylo víc. Velmi zábavná je kombinace několikanásobného propadávání se čase za účasti Marion Cotillard; chvílemi jsem doufal, že se propadnou do Pustiny. Film ale v mých očích a po prvním shlédnutí nepatří ani mezi Woodyho průměrné bijáky. Na intenzitě nabývá Woodyho povrchní a co hůř - průhledné slovníkové intelektuálství. Citelně schází Woody jako herec. Přestože se Wilson snaží (stejně jako ti před ním – Kenneth Brannagh, Scarlett a další) a sledovat jeho pokusy je nadmíru zábavné, abnormálně vysokou laťku neurózy a ironie Woodyho mezi filmy putující postavy úplně nahradit nedokáží (ale Scarlett byla vážně blízko). Dle dostupných zpráv by s tím mohla udělat příští zastávka – Řím. ()
Woody v celé své kráse. Viděl jsem od něho docela dost filmů, ale musím říct, že více se mi líbí ty novější. Moc jsem se na tento kousek těšil, především kvůli opravdu skvělému hereckému obsazení. Zavzpomínal jsem si na období, kdy jsem se učil na maturitu a všechny ty jména slavných umělců, kteří se zde objevují, jsem bušil do hlavy. Příjemně mě překvapil Owen Wilson, který svou hlavní postavu lehce znuděného a nenaplněného producenta béčkových amerických filmů zahrál velmi sympaticky. Navíc jeho hlas mi přišel hodně podobný hlasu Woodyho Allena. Nejvíc jsem se pobavil u postavy Salvátora Dálího, kterou skvěle vystřihl Adrien Broody, jen škoda, že nedostala více prostoru. 85% ()
Související novinky
Aero oslaví osmdesátiny W. Allena festivalem
Přímo v den osmdesátých narozenin Woodyho Allena – v úterý 1. prosince – odstartuje pražské kino Aero přehlídku filmů Všechno, co jste kdy chtěli vidět od Woodyho Allena. Od 20.30 uvede Allenův… (více)
ČSFD.cz - 30 nejlepších filmů roku 2011
Žebříček nejlepších celovečerních filmů roku 2011 dle ČSFD.cz se v budoucnu bude měnit - obsahuje totiž filmy, které se teprve chystají do naší distribuce a budou časem hodnoceny více diváky, což… (více)
Best of 2011 dle vybraných uživatelů
Další filmový rok je za námi, a tak vám přinášíme přehled nejlepších filmů roku dle předních uživatelů ČSFD.cz. Uživatelé i filmy v jejich výběru jsou seřazeny abecedně. Jako vítězný snímek z tohoto… (více)
46. ročník MFF Karlovy Vary
Od 1.7. do 9.7. se v Karlových Varech uskuteční nejvýznamnější filmový festival kategorie A ve střední a východní Evropě. Festival představí 178 celovečerních filmů, převážná většina z nich bude mít… (více)
Čarovný snímok plný životných právd. Som úplne odvarený, nadšený a dojatý z toho, koľko nápadov a múdra sa do tohto vskutku krátkeho snímku zmestilo. Midnight in Paris zvolil vážne podmanivú cestu, ako nám ukázať, že sa nemáme upínať na minulosť, ale žiť pre prítomnosť. Midnight in Paris je do značnej miery snovým filmom, ktorý sa nás snaží prebudiť z našej ilúzii, či dokonca dezilúzie, a vrátiť nás späť do reality, ktorá môže byť často krajšia, než si v skutočnosti uvedomujeme. Film sa snaží dávať priechod pre našu fantáziu, mnoho vecí závisí iba od diváckej predstavivosti a domýšľavosti. Polnočné prechádzky po Paríži nabudia tú správnu romantickú atmosféru a keď nás k tomu ešte počasie nad Paríž obdarí letným dažďom, tak už fakt nič iné na svete nie je krajšie a radostnejšie. Paríž nielenže je mestom lásky, ale pravdepodobne je aj tým najromantickejšie mesto na svete. Jeho čarokrásne uličky, skvostná architektúra, veľkolepé pamiatky, nad mestom pýšiaca sa Eiffelová veža a tá ohromujúca panoráma mesta, to všetko pôsobí tak spektakulárne. Tomuto mestu sa nedá nič vytknúť, nemôžete mu vôbec nič uprieť, je to jednoducho dokonalosť samotná. Špecificky tá vychádzková chôdza po tých kameňom dláždených chodníkov je skrátka nesmierne pôvabná a napĺňajúca. Ide totižto o mimoriadne inšpiratívnu záležitosť, ktorá prebúdza múzu. Mestské zákutia dýchajú všadeprítomným duchom inšpirácie a v ľuďoch sa oprávnene rodia nové kreatívne myšlienky a rozvíjajú sa v nich rôzne podnikavé nápady. Paríž si plne zaslúžene získal štatút mesta vizionárov a umelcov. Toto mesto sprevádza impozantnosť i gracióznosť, pôvab i krása, nežnosť i vášeň. Moja fascinácia tu však ani zďaleka nekončí. Woody Allen sa tu nesnaží byť realistický, avšak aj napriek svojej abstraktnej vízii, zachytil realitu takú, aká je a to s úplnou presnosťou. Audiovizuálna stránka tohto skvostu je neuveriteľná, tá melodická hudba, ktorá vytvára harmóniu s pôsobivým vizuálom, to je skrátka dychberúce. Ja som sa úprimne dostal do úplnej a kompletnej extázy a onanie hneď u úvodných prelínajúcich sa snímkov, ktoré brilantne navodili atmosféru, len prostredníctvom týchto krátkych záberov mi povedali úplne všetko o tomto filme a bolo mi ihneď jasné, že toto je proste film podľa môjho gusta. Tie okulahodiace zábery na kúty a krásy Paríža ma uhranuli, ako naozaj máločo. Pravdupovediac, v naprosto katarzickom stave som iba hltal a baštil jednú scenériu za druhou. Mal som pocit, ako kedy iba tieto pomerne krátke prestrihy dokázali vyrozprávať príbeh samy za seba a to len prostredníctvom ich audiovizuálneho vzhľadu, ktorý vynikal príjemným hudobným podkresom a predovšetkým jedinečným farebným filtrom spolu s výnimočnou paletou farieb. Táto introdukcia do filmu bol akýmsi pomyselným rozjasňovačom, ktorý nás mal uviesť do farebného a malebného nádych zvyšku filmu. Midnight in Paris i naprieč zvyškom filmu mieša farby, odtiene a vytvára vskutku originálny farebný obraz či umeleckú kreáciu. Film je skutočne pestrým a moderným dielom, ktoré spája v sebe toľko umeleckých smerov, štýlov a slohov, že je to priam až k neuvereniu. Midnight in Paris je v tomto ohľade vážne multifunkčným filmom a svojím unikátnym pohľadom na umenie a umelcov dáva celej tejto záležitosti novú perspektívu a hĺbku. Ešte nikdy som nevidel toľko všelijakých maliarov, spisovateľov, skladateľov a iných umelcov pohromade v jedom jedinom snímku. Máme tu Pabla Picassa, Ernesta Hemingwaya, Zeldu a Scotta Fitzgeraldam, Salvadora Daliho, Gertrude Stein, Mana Raya aj dokonca Coco Chanel a ďalších. Tento fascinujúci počin si berie to najlepšie z impresionizmu, expresionizmu, nadrealizmu, kubizmu a medzivojnovej literatúry. Midnight in Paris by mala byť modlou pre všetkých umelcov, keďže vzdáva hold umeniu a jeho zlatému veku. Čo však som mal možnosť najviac zaznamenať, je jeho abstraktná nátura, ktorá predovšetkým pramení a vychádza z dvoch geniálnych umeleckých smerov, surrealizmu a magického realizmu. Ich prítomnosť je viditeľná naprieč celým filmovým snímkom, nájdeme tu množstvo ich jednotlivých atribútov a myslím si, že bez nich by tento počin ani nemohol vzniknúť, vzhľadom na to, že práve oni utvorili konečnú podobizeň snímku. Surealizmus i magický realizmus výrazným spôsob dávajú prednosť fantázii nad realitou, obe štýly sa snažia evokovať v divákovi niečo, čo sa vymyká realite, niečo nerealistické a neskutočné. To dáva obrovský priestor sa vyhrať s diváckou predstavivosťou, ktorá sa často vymyká fundamentálnym zmyslom. Istú dávku imaginácie vzniesol do deja i sám autor, Woody Allen, ktorého fantázia sa vymyká normám a bez neho by tento fantastický počin nikdy nevznikol a za to mu úprimne ďakujem. Som neskutočne vďačný za to, že som mal možnosť natrafiť na takéhoto talentovaného a nevšedného režiséra. Na Woodym Allenovi je vidieť, s akou láskou, rešpektom a vycibreným citom pre detail pristupoval k daným historickým osobnostiam. Taktiež spravil obrovskú poctu tomuto historickému obdobiu, ktoré prekypovalo gýčovitosťou a eleganciou. Z tejto etapy je cítiť tá pompéznosť a exkluzivita, každú chvíľku bola nejaká party či nočný zábava, a práve buržoázna spoločnosť a smotánka tu mala bohaté zastúpenie. V hlavnej úlohe máme úžasného Owena Wilsona, z ktorého som mal taký dojem, že i on sám je akýmsi pozorovateľom, spoločne s ktorým si prejdeme touto záživnou prechádzkou. Svet napĺňa romantické predstavy protagonistu - Gila (Owen Wilson), svet nie je ani taký idylický, ani prozaický, naopak je pominuteľný a smutný, avšak pri tom všetkom sa v ňom stále nájde aj kopa krásnych a šťastných momentov. Vážne ma prekvapilo, aké veľké množstvo známych hereckých tvári sa v tomto znamenitom skvoste nachádza. Rachel McAdams zo Sherlocka Holmesa a Doctora Strangea, Marion Cotillard z Big Fish a Nolenoviek akými sú Inception alebo The Dark Knight, Léa Seydoux z Mission: Impossible a Jamesa Bonda, Michael Sheen z Good Omens, Adrien Brody z King Kongu, Kurt Fuller zo Supernatural, Alison Pill zo Star Trek: Picard, atď. V najväčšom úžase som bol však v momente, kedy som spatril Toma Hiddlestona. Takže i teraz po skončení 1. sérii Lokiho som mal zase možnosť vidieť Toma s Owenom vzájomne interagovať a bola to proste senzácia. () (méně) (více)