Co se vlastně stalo s Baby Jane?

Zdrcující psychothriller, který mele na prach to nejcitlivější - rodinu. Tíseň před zlobou, před kterou není úniku, výčitky za křivdy, jejichž náprava, i kdyby byla možná, by už beztak k ničemu nebyla, lítost nad ztrátou života, který byl nakonec promarněný. Není nic, co by v tomhle filmu budilo kus naděje a herecké výkony dvou legendárních "psychobitches" a rivalek Joan Crawdford a především ďábelské Bette Dawis to táhnou až někam hodně nahoru. Jasně, škoda, že Aldrichter je jen zručný řemeslník (režírovat to třeba Wyler, měli bysme tu nejspíš narušitele top žebříčků), ale upřímně řečeno by možná už ten film víc kvality ani neunesl a maximální prostor pro dvě herecké ikony a dobrý scénář bohatě stačí. (01.04.2012)

To nebyl horor, to byl přímo teror! Brilantní atmosféra tohoto psychologického dramatu mne už brzy po rozehrání záptlekty nenechala na minutu vydechnout. Ani ta pěkná muzikálová vložka s Baby Jane a klavíristou Edwinem v září drobných reflektorů uprostřed filmu nebyla tak úplně odlehčujícím prvkem, jak by se mohlo zdát, protože ani při pohledu na zestárlou pomalovanou Jane v dětských šatičkách nebylo snadné se oprostit se od vědomí jejího charakteru. Tam, kde se jiné hororové filmy snaží vystrašit diváka lacinými lekačkami a šokovat vizuálně hnusnými výjevy, tam Baby Jane naopak spomaluje, zůstává na chvíli stát, aby ještě více prohloubila napjatý vztah mezi dvěma sestrama a zvýraznila panující tíseň na každém kroku v oném domě. I po letech dokáže naplno udržet pozornost diváka, kterého téměř do poslední chvíle může provázet nejistota, zda je terorizovaná a ze soucitu tolik litovaná Blanche opravdu tolik nevinná... Mám-li tento film srovnat s Wilderovým Sunset Boulevard, vychází mi z Aldrichova snímku mimimálně velmi důstojné navázání v tématu nemilosrdných osudů zestárlých hvězd, které svého bratříčka občas připomene či doplní, ale nevykrádá a jde si vlastní cestou. Mám-li film srovnat s též zde často zmiňovaným Psychem, asi couvnu, protože teprve teď by slavný Hitchcockův biják s béčkovým příběhem dostal pěkně na frak. Dvě slavné herečky (byť šlo o moje první setkání s oběma z nich) nezklamaly a svými strhujícími výkony podtrhly jedinečný zážitek z filmu. Famózní snímek! 95% (24.08.2020)

Obdiv je děvka, obzvlášť když o něj člověk přijde. Co se stalo s Baby Jane je cosi jako Misery v Sunset Boulevardu (je mi jasné, že Kingova kniha vznikla o čtvrtstoletí později, prostě jsem se tomu příměru nemohl vyhnout). Do obou jmenovaných však Aldrichovu filmu "něco" chybí. I přesto je Baby Jane rozhodně doporučeníhodná lahůdka se skvělou atmosférou a vynikajícím hereckým výkonem Bette Davis, lahůdka, která se na pátou hvězdu nedostala jen o fousek. Třeba napodruhé? (15.10.2013)

LFŠ '07 - Rivalita a nevraživost představitelek obou hlavních rolí byla dokonale přenesena i na filmové plátno. V úvodu film zastihne sestry v raném věku. Jedna (Baby Jane - Bette Davis) slaví úspěchy jako mladá talentem oplývající zpěvačka, druhá (Blanche - Joan Crawford) tiše závidí v ústraní. V dospělosti se ovšem karty obrací. Na Baby Jane si nikdo ani nevzpomene, kdežto Blanche (nyní upoutaná na kolečkové křeslo) neustále přijímá děkovné dopisy za mnoho jejích filmových rolí. Psychicky labilní Jane pomalu začíná sestru terorizovat. Výsostně je zde vyobrazen přerod Jane z "šílené na smyslů zbavenou". Hrůzostrašný vzhled Bette Davis je ještě umocněn přehnaným líčením. Mistrně budovanou atmosféru spolu s hereckými výkony vidím jako nejsilnější složky filmu. Pozn.: Jediné, co mě po projekci utěšilo bylo to, že jsem na tom nebyl psychicky špatně jen já, ale i kamarádka, která na filmu byla se mnou. V následném alkoholovém oparu jsme si pak na Baby Jane ani nevzpomněli. (28.07.2007)

Miestami skutočne nervy-drásajúce, bohužiaľ s priemernou réžiou, ktorá dokáže síce vybudovať úžasnú scénu plnú napätia, ale hneď ju potopí v množstve nepotrebných vedľajších línií (Edwin, susedka a jej dcéra...) a zbytočných scén. Film by sa dal krásne zostrihať o minimálne pol hodinu. Hlavné hrdinky sú úžasné a podávajú strhujúce výkony, ale koniec filmu je nevýrazný a zhruba tri scény v poslednej polhodinke by mohli byť lepšími závermi. Nemožno prihodnocovať pri pohľade na dobu, práve naopak, boli to už štyri roky od Hitchcockovho famózneho Vertiga... (03.05.2009)