Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Film Modrý anděl učinil jak z režiséra Josepha von Sternberga, tak zejména z herečky Marlene Dietrich hvězdy první velikosti, jimž filmový Hollywood ležel u nohou. Sternberga začali považovat za kouzelníka světla a stínu a na Marlene čekala spousta rolí. Modrý anděl představuje kabaret, v němž se úctyhodný a respektovaný profesor Rath pod vlivem zpěvačky Loly proměňuje v člověka postupně ztrácejícího i poslední špetku lidské důstojnosti. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (96)

Pohrobek 

všechny recenze uživatele

Neskutečně silný film o tom, jak udělat z důstojného "kmeta" kokrhajícího ubožáka - a to vše "pouze" prostřednictvím jedné ženy pochybné pověsti. Herecký i režijní koncert - nemohu se rozhodnout, zda na mě více zapůsobil Jannings či Marlene Dietrich. Nemilosrdná, správně nadsazená, nesmrtelná podívaná. ()

kaylin 

všechny recenze uživatele

Ten film je dobrý, o tom asi tak nějak není pochyb. Dokonce se mi zamlouvá i ta sebedestrukce, o které to celé je. Nic to však bohužel nemění na tom, že mě film nedokázal dostat. Jsou tu skvělé metafory, jsou tu zajímavá propojení, ale celou dobu jsem měl pocit, že jsem snímku odcizen a že se mu nemůžu dostat pod kůži. Anebo mě on ani nechtěl. ()

Reklama

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Heinrich Mann je především autorem dvou, řekl bych přímo epochálních románů: Professor Unrat oder Das Ende eines Tyrannen (zvaný tež Modrý anděl), z roku 1905, a Der Untertan (Poddaný), z roku 1918. A i když je to ten druhý, který ve mně rezonuje dodnes, je mi i ten první neobyčejně blízký - tako jako škola je mi neobyčejně vzdálená, i když nepřestala být generátorem mých špatných snů.... Nedávno jsem jel na kole přes Proseč, a na obědě "U Toulovce" jsem si s pocitem bezpečí a jisté radosti vzpomněl na Rudolfa Fleischmanna, který jako nejmladší radní prosadil, že "1935 odhlasovala obecní rada v Proseči nadpoloviční většinou příslib domovského práva německému emigrantu, Heinrichu Mannovi... Dne 24. dubna 1936 složil Heinrich Mann v Marseille přísahu jako nový československý občan". (Most k novému životu: # ČSR v letech 1933-1939 - strana 173) ()

Morien 

všechny recenze uživatele

(1001) Jestli se někdo narodil k tomu, aby byl dojemný až k slzám, tak to byl Emil Jannings. Stačí mi, abych viděla, jak se spokojeně usmívá u snídaně a už vím, VÍM!, že budu brečet řeky mocné jak Anduina. Jeho schopností je nechat svoji postavu prožít všechny emoce zcela a úplně. A celý tenhle film je o tom: vášnivě a až na dno. Zajímavé mentální cvičení o odhodlání, obětavosti, posedlosti, slabosti a síle (!). Aneb jak to vypadá, když člověk začne dohánět něco, co celý život zanedbával. Navíc je to všechno krásně snímané, od stehen v punčochách po sochy na hodinovém orloji. U některých femme fatale starých filmových časů jejich popularitu nechápu, ale způsob, jakým se Marlene dívá a pohybuje... Jednomu by to rozhodilo priority. A na všechno dohlíží smutný klaun. ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Modrý anděl Josefa von Sternberga měl posílit hvězdný statut z Hollywoodu navrátivšího se Emila Janningse. Tento žijící velikán z filmů jakými byla Madame DuBarry, Anna Boleynová, Tragédie lásky, Poslední štace, Kabinet Voskových figurín, Tartuffe, Faust nebo Poslední komando, se necítil zcela pohodlně v anglicky mluveném filmu a měl tedy svým hromovým hlasem vtrhnout na plátna německých kin jako profesor Neřád. Řád - neřád v přepisu vynikajícího románu Heinricha Manna z roku 1905 (přenesen do roku 1925 a následně do současnosti 1929) měl strhnout publikum svou vypiplanou interpretací, která se v nelíčeně syrovém pojetí kochá nad úpadkem maloměšťáctví. Ale nestalo se tak, veškerou pozornost a zájem na sebe strhla Rosa Fröhlichová zvaná Lola Lola, ona příslovečná lampa, kolem které se neřádské můry třepotaly v předsmrtelných křečích zaviněných neukojitelnou touhou po jejím světle. A přece to bylo směšné, veškeré zvažované herečky, včetně Brigitte Helmové, smetla Marlene Dietrichová. Tato nikoli neznámá femme fatale, ale umělkyně již dobré tři roky hrající hlavní role nejen ve filmu, ale také na divadle a v kabaretu. Zásadní průlom v její kariéře, po (ne)smělých začátcích a následné pauze kvůli mateřství, nastal společně s vídeňskou produkcí Café Elektric a po té již zcela suverénně pokračovala v démonizování vlastního typu vampa, který definovala. Von Sternberga očarovala v divadelní hře Dvě kravaty, mimo jiné také pro to, že hrála německy i anglicky a s Modrým andělem bylo od začátku počítáno jako s dvojprodukcí. Měla být jen vějičkou v sólové kreaci Janningse, v porovnání s ním měla nízký plat, ale nic zřejmě nedokázalo zastavit tu energií překypující star, vedle niž se Jannings během jediného večera stal řadovým hercem. A skutečně, Marlenin huronský smích, kterým Emila počastovala, když jí v roli nabídl sňatek, mu ve skutečném životě prozradil, že její příští zastávkou je Paramount a on, že si smí zůstat nadosmrti v Ufě... denn das ist meine Welt, und sonst gar nichts. Na dalších pět let si připoutala Joe von Sternberga k sobě, dokud se od něj nenaučila vše. A Jannings si šel svou vlastní cestou králů Pausolů, pruských králů, Ohm Krügerů a Bismarcků. Jak je tedy možné, že v takto sepjatém boji se našlo místo ještě na další výborně zahrané úlohy Kurta Gerrona, Hanse Alberse a Rosy Valetti? Takové zkrátka bylo prostředí hostince Modrý anděl, který na rozhraní literární adaptace, kammerspielu, expresionismu a part talkies ovládl masy jen proto, aby byl během následujících let bujícího nacizmu zavržen a po jeho porážce opětovně nalezen. Marlene na odkazu své první spolupráce s Joeem postavila svůj americký mýtus, který až dnes je plně respektován v celé šíři spolupráce dvou géniů. A proto vnímejme tento filmu v kontextu Výmaru i Hollywoodu, bohatě se nám za to odvděčí. / Mimochodem, pokud vás zajímá kopie, kterou archivuje NFA, má sice roztomilý překlad, ale je zkrácená, obraz nestojí za nic a úvodní titulky v ní chybí. Takže projekce v Ponrepu se nemůže stát vrcholem kulturního zážitku. () (méně) (více)

Galerie (77)

Zajímavosti (22)

  • Mnoho lidí vyprávělo příběh "objevení" Marlene Dietrich režisérem Josefem von Sternbergem. Klíčové nicméně byly moderní divadelní revue Mischy Spolianského, ve kterých Marlene Dietrich vystupovala. Konec konců velká část týmu z revue Zwei Krawatten přešla do filmové produkce Der blaue Engel prakticky beze změny. (NinadeL)
  • Předlohou pro film Modrý anděl byl román německého spisovatele Heinricha Manna z roku 1905, "Profesor Neřád". (Rodriguez)
  • Lokální cenzura v kalifornské Pasadeně zamítla film pro „nehoráznou sexualitu“ promítat v celém městě. Až po drastickém zestručnění a  neuměle sestříhaném obsahu mohl zase do kina, nad tímto výsledkem ale následní diváci projevovali nesouhlas. (Zetwenka)

Reklama

Reklama