Režie:
James CameronKamera:
Russell CarpenterHudba:
Simon FranglenHrají:
Sam Worthington, Zoe Saldana, Sigourney Weaver, Stephen Lang, Kate Winslet, Cliff Curtis, Joel David Moore, CCH Pounder, Edie Falco, Brendan Cowell (více)VOD (4)
Obsahy(2)
Film Avatar: The Way of Water nabízí filmový zážitek na zcela nové úrovni. James Cameron vrátí diváky zpět do nádherného světa Pandory ve velkolepém a strhujícím dobrodružství plném akce. Ve filmu Avatar: The Way of Water se po více jak deseti letech znovu setkáváme s Jakem Sullym, Neytiri a jejich dětmi, kteří stále bojují za to, aby se udrželi v bezpečí a naživu. (Falcon)
(více)Videa (14)
Recenze (1 327)
Avatar: The Way of Water je jedná velká emocionální jízda nejen díky nostalgii a radosti z návratu na Pandoru. James Cameron opět představuje Pandoru v naprosto perfektním světle, kdy nutné není radovat se pouze z audiovizuální opulence a skutečného posunutí možností ještě o kus dál, ale i ze šikovného vyprávění, které vyvolává snadný pocit, že mají Cameronovi plány pro (minimálně) pětidílnou ságu smysl. Už v rámci druhého pokračování totiž Cameron servíruje splněný sen. Poctivou práci, která ukazuje jak dělat správný velkolepý blockbuster (především vymykáním se moderním standardům) a přitom servírovat nějaký přesah. Obavy, že Cameron po 13 letech naservíruje jen slabší odvar jedničky byli naprosto zbytečné.... (Viděno v kině: 3x) ()
8,5/10. Film o jiném vesmíru natočen jak z jiného vesmíru. Železný Jim dokázal, že přeci jen lze skočit dvakrát do stejné řeky a druhý Avatar je bezprecedentní esencí kino zážitku, jenž nemá v současném filmovém rybníčku žádnou konkurenci. Technologické porno s rozmáchlou velkolepostí, které však tentokrát sází na mnohem komornější a osobnější příběh, ve kterém se plnohodnotně napojíte na funkční emoce, užijete si nesmírnou krásu Pandory (nejvíc sexy voda v historii filmu!) a se zatajeným dechem budete doufat, že rodina zůstane silná a pospolu až do závěrečných titulků. A jako bonus dostanete i extrémně silné eko-témata k zamyšlení. První hodina nostalgická, druhá étericky explorativní a třetí definuje, jak se mají dělat blockbusterové zakončení. Prostě unikát. BTW: po druhé projekci jsem ještě spokojenější. Jak to sakra ten Cameron dělá? ()
Wow? Wow efekt už logicky nemůže fungovat tak silně a překvapivě jak před dekádou a něco, přesto jde stále o technologicky a vizuálně nejzajímavější filmové dílo široko daleko. V jednom celku dostaneme zhruba tři rozdílné hodinové epizody, které tvoří uzavřený celek, ale samy jsou vlastně jen další součást nějakého širšího díla. Nejvíce zábavná je část prostřední (objevování dalšího zákoutí Pandory a fascinace vodou), ale skvěle jsou i ty zbývající (návaznost na minulý díl plus seznamování s rozšířenou rodinou a záporáky a závěrečná akční). Základ příběhu opět není nic originálního a Cameron si variuje nejen známé motivy z minule, ale variuje i svá předešlá díla, takže tam poznáte nejen první Avatar. Ekosystém perfekcionalisty Jamese Camerona i Pandory má ale stále co říct a říká to skvělé. ()
První problém s touhle sérií je, že jde o tříhodinové moralitky (tentokrát o tom, že rodina je nejvíc) s CGI bitkami, což je fakt hrozně moc. Druhý s tím, že ani minutu ani jednoho z filmů nejsem vtažen do vizuálně hýřícího děje natolik, abych zapomněl, že je to jen film, naopak dokola narážím na nedostatek fantazie - všichni tvorové jsou jen malinko modifikované analogy ze Země - barevnější, větší, vířivější, kýčovitější, víc světélkující (i když srovnám třeba s rajkami). Pokud to ale snad byl záměr, tak je výsledek rozpačitý. ()
Galerie (83)
Photo © Walt Disney Studios Motion Pictures
![Avatar: The Way of Water - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/166/993/166993938_81fa44.jpg)
V čem spočívá recept na úspěch Cameronových filmů? Podobně jako v případě vrcholných projektů Pixaru či u všech počinů Hajaa Mijazakiho v tom netkví žádné tajemství, a naopak je to až banálně prosté, byť nikoli jednoduché, ani samozřejmé. Cameron vytváří fantaskní světy s ambicí maximální imerze diváků v nich, přičemž toho dosahuje díky absolutním nárokům a nulovým kompromisům. Zásadní devizu Camerona coby mistrovského režiséra pak představuje jeho přehled v technologických možnostech média a jejich vizionářské posouvání. Málo se ale zdůrazňuje, že Cameron oné imerzi podřizuje nejen nároky na realizaci speciálních efektů, ale především formální rukopis. Nevytváří moneyshoty, neblbne s kamerou či střihem, nepředvádí se okázalými dlouhými jízdami, ani jakkoli jinak nenechává film exhibovat před diváky. Když sáhne ke zpomalenému záběru, je to v zájmu práce s dynamikou a gradací celé sekvence, nikoli s cílem udělat cool obrázek. Což neznamená, že by si nekladl realizační výzvy. Jeho filmy obsahují množství náročných záběrů a vlastně každý jeho projekt má podobu velikášského tažení s cílem vydobýt nová území pro kinematografii coby médium iluzí. Ale opět s tím, že veškeré snažení zůstává podřízeno pohlcení publika. Tato maxima též garantuje, že vyprávění nebude zaneřáděno čímkoli, co by prolamovalo čtvrtou stěnu - ať už se jedná o odkazy pomrkávající na fanoušky nebo postavičky a artefakty, které slouží jen jako vlezlá reklama na přidružený merch. Cameron na rozdíl od "Star Wars" či marveláren nepřináší korporátně vykalkulované sítě příběhů, které by se vnucovaly fandomové fetišizaci. On prostě vytváří fikční světy, které diváky vábí svou fantastičností i přísliby svých prostředí a postav. Sám říká, že jeho scenáristický proces vychází ze dvou směrů. Na jednom jsou postavy a jejich vztahy. Na druhé straně stojí konkrétní scény a prostředí, které by Cameron chtěl vidět. Psaní scénáře pak představuje vymýšlení motivací a peripetií, které tyto dva pilíře kauzálně a logicky propojí. Pak je tu samozřejmě ještě samotná Cameronova fantazie, která ony konkrétní světy utváří. Ale to je vše, nic víc za jeho úspěchem není (no dobře, kromě účinného PR, které se ale zase opírá o Cameronem vytvořený potenciál). Nabízí se pak dále uvažovat o tom, co říká o stavu blockbusterů i celém Hollywoodu, když výše popsané nepředstavuje normu, nýbrž oslavovanou anomálii. ______ Ve světle výše řečeného pak jedinou slabinu Cameronových filmů představují jeho scénáře. Nebo možná jen pohled diváků, kteří se jimi nenechají totálně okouzlit. Někomu tak na druhém "Avatarovi" nemusí sednout posuny ve vyprávění oproti prvnímu dílu. Někoho naopak bude popuzovat přílišná podobnost a opakování motivů obou filmů. Někdo bude řešit zdánlivé nelogičnosti (byť se jedná o prohřešky vůči názorům příslušných diváků, a ne vůči pravidlům zdejší fikce). Jiní lidé zase přes hradbu svého cynismu nepustí new age eko étos, naivní mýtyčnost, postkoloniální romantismus nebo prostě jen typicky cameronovské melodrama. Mně osobně zarmoutil především několikrát vyvolaný dojem již viděného. Jedna věc je, že Cameron opět jako mezi oběma díly "Terminátora" na příběh lásky z jedničky navazuje příběh rodiny na útěku a dospívání. Vyprávění o rodičovské lásce, která se mění v úzkostlivou zaslepenost, a nutnosti dát dospívajícím volnost bez ohledu na to, jaké chyby při tom udělají, protože jen skrze ně mohou růst, naštěstí zůstává univerzální a nosné natolik, aby nepůsobilo jako derivace. Navíc je na něm sympatické, že irituje rodiče v publiku a velmi oslovuje mladé či dospívající diváky. Ale vedle toho se v konkrétních momentech filmu nevyhnutelně vkrade na mysl vzpomínka na klíčové sekvence "Titaniku" i "Propasti". Na druhou stranu ale lze myšlenky na to, že se tu Cameron jen sám vykrádá, rychle zahnat vzpomínkou na George Millera, který také v "Šílených Maxech" variuje určité motivy. Stejně tak Cameron používá podobné situace prostě proto, že je má rád, zná jejich dramatický potenciál a baví ho je nově realizovat. ______ Ostatně osobní zápal i otisk do díla představuje další zásadní atribut režisérovy tvorby. Cameron se nejčitelněji do svých filmů projektuje často vyzdvihovanou fascinací silnými ženami či přímo matkami bojovnicemi i fascinací podmořským světem. S ohledem na tuto druhou oblast možná druhý "Avatar" představuje jeho nejniternější projekt po "Propasti". Hned v několika liniích zde vyjadřuje touhu splynout s oním cizím světem, který je tak blízko, vyloženě na dosah, ale limity lidského těla zároveň neustále dávají pocítit jeho cizost a nedosažitelnost. () (méně) (více)