Černobílý svět

║Rozpočet $25miliónov║Tržby USA $169,708,112║Tržby Celosvetovo $216,639,112▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $30,414,990 //počet predaných kusov 1,086,638║ Tržby za predaj DVD v USA $95,237,898 //počet predaných kusov 4,885,153║ Milé prekvapenie, po dlhšej dobe zas prišlo na dosť vďačnú tému o využívaní černochov v USA, silný námet, ktorý si tento krát nezakladá na sondovaní tejto problematiky z tej drsnejšej stránky, keď prichádzalo na otrasnú likvidáciu od KKK tejto komunity ale skôr na komornejšie udalosti pri opatrovaní detí belochov. Príbeh ponúkne pohľad na niekoľko súbežne prebiehajúcich udalostí v rôznych rodinách, najviac zaujme tá kde vládne despotická Hilly(ako vždy skvelá Bryce Dallas Howard), taktiež ostatné herecké obsadenie moc poteší, príbeh ponúkne hneď niekoľko silných scén, ktoré dosť emociálne otrasú, dokonca príde aj na nejaké tie zábavnejšie, je to dosť vyvážené. /80%/ (29.01.2012)

Film ma nezaujal. Osobne nechápem, že je film tak vysoko a kto ho tak prehodnotil. Asi som práve preto čakal niečo prevratné, čo tu ešte nebolo, ale nestalo sa. Na film som sa tešil z dvoch dôvodov. Prvým bola Emma Stone a druhým, že sa dej odohráva na prelome 50.tych a 60.tych rokov minulého storočia. Čo sa týka Emmy Stone, tak ma po vizuálnej stránke vôbec nepriťahovala, pretože ju samozrejme naschvál urobili škaredou fiflenou. Celkovo bolo vo filme asi 20 žien a asi dvaja muži. Tento film radím určite do kategórie, ktorá je výlučne len pre ženské publikum. Je to vlastne o písaní knihy, ktorá poukazuje v 60.tych rokoch na diskrimináciu čiernej rasy a pár čiernych slúžiek rozpráva práve o tom, ako nepekne sa k nim ich biele majiteľky chovali. Pre mňa des a utrpenie pri pozeraní. (16.02.2015)

Je zajímavé, že se amíci vrhají do látky z padesátých let o pracujících černošských služkách v domech bohatých bělochů, přitom i dneska mají všichni služky, chůvy, zahradníky.. Skrze mladou ambiciózní dívku, která chce být novinářkou, se tak či onak seznamujeme se zaoceánskými poměry, kdy černoši v té „kruté“ době nesměli používat bělošské záchody. Neudržitelnost situace na americkém jihu rozhýbe pomocí sepsání vzpomínek několika služebných a už tady se objevuje první problém. Vůbec to totiž nemá obtížné. The Help je totiž víc limonádovou sondou do života jednoho městečka, než nějakou skutečnou výpovědí o zakořeněném rasismu. Je jasné, že tehdy to černí neměli ani trochu snadné, nicméně ani ty vážnější momenty (kupříkladu potrat nebo zatýkání jedné ze služek) nejsou ve skutečnosti nijak dramatické. Scénář je na mě až příliš šablonovitý, cesta předem jasně dlážděná. Srdíčko tu má tlouct pro ty utlačované, nicméně mazané služky, špína se pak hází pouze a jenom na zlé, neschopné paničky. Ale co je špatného na tom, když pošlu policii na služku, která mi čmajzne zlatý prsten..? Utajované psaní vzpomínek navíc není tak úplně silné/nosné téma. Prostě tu máme pohádku o boji dobra se zlem, nic víc, nic míň, The Help se navíc bez okolků hlásí o nejrůznější filmová ocenění. Vše tak tkví víc v kvalitně odvedeném řemeslu a v hereckém obsazení. Tomu vévodí Viola Davis, Bryce Dallas Howard, Jessica Chastain (mimochodem, výborná) nebo Octavia Spencer. Právě za ně je ta čtvrtá hvězda.. Po Moneyball tu máme druhého oscarového kandidáta, který by měl zůstat pouze a jenom u nominací!! Čokoládové dortíky nebrat!! (30.01.2012)

60. léta, Mississippi, to byly časy: Afroameričané ještě byli negři, od otroků to dotáhli na služebnictvo a bílí zaměstnavatelé oplývali takovou laskavostí, že pro své služky a zahradníky nechávali stavět dokonce i speciální barevné záchody! V této osvícené době popisuje chůva a služka Aibileen životní příběh svůj i několika dalších žen. Ano, žen - homo sapiens s bimbasem totiž hrají v "The Help" zcela zanedbatelnou roli. Před lety jsem bývala velmi citlivé dítě, později slečna s vyvinutým sociálním cítěním: u každého filmu, ve kterém se ubližovalo minoritám, jsem se spravedlivě rozhořčila a bylo mi stydno za mou pleť pracovnice z vápenky. Ovšem osobně zažívaná česká multikultura v praxi postupně změnila můj postoj a momentálně je dost těžké dojmout mě osudy ubohých diskriminovaných menšin. Obvykle tato snaha o citové vydírání nejen vyjde naprázdno, ale rovnou drtivě narazí na zeď zvanou "nesnáším asociály a parazity!" Jsem teda docela překvapená, že "Černobílý svět" vytloukl z antipakážové mentální bariéry pár cihel a dokázal mé smýšlení udržet ve správné, politicky korektní rovině, tedy stranit ponižovaným černoškám a pro bělošky mít převážně pohrdání a odpor. Čekala jsem drtivější finále, méně cukrkandlové, více tragické, a místy by neškodilo zabrousit hlouběji pod povrch, také přiznat nějaká negativa nejen bělochům... přesto mi tenhle film udělal radost, koukalo se na něj vyloženě příjemně. "Eat - my - SHIT!" 75% (20.03.2012)

Ženské drama, to je zásadní klíč pro pochopení tohoto vynikajícího filmu. Filmová adaptace slavného románu Černobílý svět, který napsala americká spisovatelka Kathryn Stockett a který se, stejně jako film, celý odehrává ve výsostném světě žen, kudy manželé jen procházejí nebo do něj jen letmo nahlížejí (ve filmu jsou vlastně jen dvě okrajové mužské postavy, které tu mají víc než jen ,,štěk"), ve světě kuchyní a salónků, v dopoledních a brzkých odpoledních hodinách, kdy muži jsou mimo dům v práci, v uvnitř ,,hořícím Mississippi" a doutnajících 60. letech. Tak krásný film o tak strašných věcech. Není divu, že do tohoto světa nedoléhají mužská řešení ,,problémů" (a když už ano, tak jen v ozvěnách), tady se bojuje ženskými prostředky, Ku-klux-klan tu opravdu nehledejte. A tento ženský rastr ovlivnil i žánrové vymezení, vždyť film je víc než čistokrevné drama dobře maskované melodrama (které funguje především emočně), příběh s přemírou patosu, zvláště spjatý se silou psaného (a svobodně šířeného) slova, díky němuž vítězí dobro nad zlem, hlavními hrdiny (spíše tedy hrdinkami) jsou ryze černobílé postavy, což se ostatně ozývá i v českém distribučním názvu knihy i filmu. Dojemný děj pak ale rozhodně není laciný, stejně jako lacině nevyznívá celý snímek, i když samozřejmě z jiného (mužského?) úhlu pohledu se může jevit, že boj za lidská práva měl v USA trochu jiný průběh a nebyl zase až taková selanka, jak se může dle knihy a filmu zdát. I když konec je trochu hollywoodsky plytký, stejně tu před divákem zůstává velmi působivý a procítěný příběh o silných ženách, které dovedou svým specifickým způsobem měnit chod dějin a dopomoci konci (nejen) rasové nerovnosti... (02.12.2011)