Blondýnka

Už jsem to myslím mnohokrát naznačovala, ale nejsem si jistá, jestli vyloženě řekla naplno: Nenávidím životopisné filmy. Specificky tento druh životopisných filmů, které nemají vlastní příběh/úhel pohledu, ale zaštiťují se tím, že pokrývají životní příběh osoby xy, případně že odkrývají její "skutečné já". H*vno. Jediný životopisný film, který uznávám (a který je nejlepší ze všech), je Velvet Goldmine, a to proto, že je to přiznaná fikce. Dominik si děj svého filmu tahá z otevřeně nepravdivé a vyfabulované knihy, z paty a nejspíš taky ze zadnice, a během toho deklaruje, že "neodvrací oči od Marilynina utrpení" a "ukazuje predátorskou tvář filmového průmyslu", zatímco v minulosti sám neměl problém točit film pod Harvey Weinsteinem a rozhodl se do svého filmu zařadit antipotratovou agitku založenou na drbech místo toho, aby třeba zmínil, že Marilyn celý život bojovala s endometriózou, kvůli které pravděpodobně nedokázala donosit žádné své těhotenství. Jsem si jistá, že tento film je oprávněný odpad, ale přece jen bych ráda pochopila režisérovy záměry a motivace. Většina jeho starších filmů byla taky fikce inspirovaná realitou, ale nemůžu si pomoct - v minulosti se mu tento důležitý detail dařilo přesně vyjadřovat pomocí vypravěčských a filmových prostředků, kdežto Blonde je prostě žumpa předkládaná jako "mistrovské dekonstrukční umění". Film diváky kritizuje za to, že se na filmy a herce vůbec dívají, a promptně svou hlavní postavu fetišizuje jako ultimátní manic pixie dream girl, která za celou dobu neudělá jediné vlastní rozhodnutí, na všechny situace reaguje stejným uslzeným výrazem a jejíž celá osobnost a historický odkaz jsou zredukované na "daddy issues" a "četla Rusáky". Navíc je to vystavěné na herečce, která na plátně nepředstavuje komplexní ženu z masa a kostí, ale pouze snaživě pochoduje z napodobeniny jedné slavné pózované fotky do druhé (zatímco režisér to vydává za skutečný život) a předvádí jednorozměrné cvičení v imitaci někoho tak hluboce zakořeněného v popkulturním podvědomí, že je z principu nenapodobitelný. Tento tríček se snahou co nejvěrněji napodobit dobu dávno minulou (místo vytvořit svou vlastní hrdinku) se velmi rychle omrzí, zbytek takřka tříhodinové stopáže je kvůli tomu vyloženě nesnesitelný. Kéž by tak ta scéna, kdy se probudí v zakrvácené posteli, existovala v rámci úplně jiného filmu. (06.10.2022)

Největším pozitivem filmu je brilantní výkon Any De Armas, která zahrála naprosto přesvědčivě a věrohodně Marilyn Monroe. Film jako takový má kvalitu, dětství Marilyn bylo hezky do detailu zpracováno (ono tedy moc hezké nebylo), ovšem pak některé skutečnosti tvůrci odbyli. Např. vztah s prezidentem Johnem F. Kennedym, je nám vlastně ukázána jen jedna jejich scéna a vlastně vůbec nevíme, jak to dál pokračovalo, je to ustřihnuto a jde se na další etapu života Marilyn. Na to, že film má téměř 3 hodiny, tak některé skutečnosti byly odbyty. Druhou věcí, za kterou musím strhnout hvězdičku, jsou nepochopitelné rozmazané záběry, kameraman schválně v některých scénách rozmazal záběr, ale je mi záhadou proč, mělo to akorát tak negativní efekt. Když však pominu tyto dvě věci, tak byl film dobrý a dobrý si zaslouží za 3*. Výkon Any de Armas však hodnotím 5*. (23.10.2022)

Blondýnka je dílo výjimečné ze stejných důvodů, proč ji mnozí nenávidí: fragmentárnost, přemrštěná délka mnohých scén, zaměření na povrch, nestálá vizuální identita, stupňování tlaku bez katarze, ne empatický biopic, ale pesimistický body horor s disociovanou hrdinkou, která bloudí vlastním podvědomím - na celý film se dá dívat jako na její noční můru (nejen tím, ale taky badalamentiovským soundtrackem Nicka Cavea a Warrena Ellise to připomíná Lynche, který v 80. letech ostatně taky připravoval a nakonec nerealizoval film o MM). Rozklad a dekontextualizace mýtu a ikonografie Marilyn Monroe funguje v obrazech líp než v grafomanské předloze Joyce Carol Oates (film sice poměrně důsledně přejímá její fabuli i syžet, ale svým nihilismem má blíž k Ballardovi nebo Palahniukovi). Chápu, že na někoho může být sexuálního násilí, nervových kolapsů a nápadů nacházejících se mimo hranice vkusu (plod mluvící ke své matce) příliš. Chápu, že ne každý přijme koncept filmu, v němž je krása skoro vždycky spojena s bolestí a sex s ponížením, filmu, který diváka situuje do krajně nepohodlné pozice voyeurského spoluviníka. Minimálně od kritiků bych ale čekal schopnost odlišit reálnou historickou figuru od textového konstruktu, který plní určitou narativní nebo symbolickou funkci, potažmo misogynní film od filmu o misogynii (a krutosti pohledů, které člověka zbavují identity a mění v projekční plátno pro cizí fantazie). 90% (04.10.2022)

Štve mě to! O to prej šlo. Mám po tom chuť skočit z balkónu na plot a říkat si, že nic nemá smysl. A BLONDÝNA nemá moc děj. Kdyby ta holka vážně jen takhle trpěla, bulela a nebyla prakticky NIKDY v pohodě (Marilyn se usmívá asi dvě minuty ze sto šedesáti), těžko by byla oblíbenou a obsazovanou MEGASTAR. Je to zlej film. S tím souhlasím. Ale pak to moc nefunguje. Daleko víc líto by mi bylo té skutečné, usměvavé Monroe. Tahle psychotická paní už mi spíš hrála na žíly a kdekdo by jí rád zaplatil léčbu. Zahraný by to bylo skvěle, kdyby dal rejža tej Anči k hraní víc než jednu polohu ("jsem furt strašně moc v p*deli") - Brody je taky tuze fajn. Všechny témata byly strašně otravně křičený (producenti jsou svině! Kennedy! ženy jsou maso!....). Formou úžasný, záměrně nestravitelný a hodně nápaditý. Ale už nikdy! (06.10.2022)

Andrew Dominik hněte hutnou atmosféru děsivého života Normy Jean už od první scény s hořícím Hollywoodlandem v pozadí. Práce s obrazem, střídáním různých kamer, barev a svícení i poměrem obrazu překvapivě pomáhá vyprávět příběh místo toho, aby to působilo rušivě. Ana de Armas hraje fantasticky, ve stylu hospodyně na hraně šílenství lomeno promiskuitní filmová hvězda. Lámání příběhu do jednotlivých scén chvílemi mate, ale je nutností jinak bychom se dočkali čtyřhodinové verze. Snové a drogové sekvence v závěru jsou lahůdka. Premiéra Někdo to rád horké ("Miluji vás všechny!") s obludnými fotografy je vrcholem celého snímku. Určitě jde o přístupnější kousek než byl třeba MANK, ale ani tak není BLONDE pro každého. Pokud se jí ale podáte, pohltí vás. P.S: Scéna z Bílého domu nezklamala. (28.09.2022)