Arrietty ze světa půjčovníčků

Každý bychom asi chtěli takového kamaráda, jako je Šó... někoho, kdo by se o nás zajímal, ochraňoval nás a byl by ochoten pro nás obětovat i své vlastní zdraví. Někdo, pro něhož bychom se stali navždy jeho součástí a on zase naší... někdo na koho se nezapomíná. Mijazaki má neuvěřitelnou schopnost přesně taková pevná přátelství zobrazovat, což je sice strašně hezká emotivní záležitost, ale člověk potom častokrát trpí pocity méněcennosti, protože něco takového nezažívá ve svém reálném životě. Není to fér, já chci taky svého Šó! (27.08.2014)

Skvostný pohádkový příběh o soužití posledních malých skřítků v domě lidí. Kouzelná, technicky dokonalá animace, poetická, přívětivá atmosféra, krásná hudba, působivé ztvárnění miniaturního světa skřítků i dojemného přátelství Arrietty a nemocného chlapce Šoa. Co dodat? Snad jen to, že by se takových pohádek mělo točit co nejvíc. (03.07.2017)

Milá japonská rozprávka o liliputánskej rodinke žijúcej pod podlahou domu. Už ani poriadne neviem ako som sa k tomu dostal, ale bolo to veľmi pekné. Tá japonská animácia má proste niečo do seba a má to úplne inú atmosféru ako tie nové americké animované filmy. Zachovalo si to proste svoju identitu a to je len dobre! Čo sa týka príbehu tak aj ten sa mi veľmi páčil, zaujímavé poňatie námetu o 3-člennej rodinke malých ľudí, ktorí žijú v obave, že ich niekto objaví. Dokonca aj tie proporcie dosť zodpovedali realite a nič také tam nebolo prehnané. No a tie rozhovory Arrietty so Šóom boli normálne miestami až dojemné - taká pekná empatia vznikla medzi nimi. Koniec som očakával inší, aj keď ani tento nebol na zahodenie. (18.08.2013)

Velmi povedený snímek s podmanivou atmosférou. Do detailu vymazlená animace s významnou rolí zvukové složky: vnějších ruchů okolního světa a působivé hudby. Nebýt toho otevřeného konce, neváhal bych s plnou palbou. Aktualizace: všiml jsem si, že odpočívající Šó čte Danteho Božskou komedii, což si říká o pátou hvězdu. (25.11.2023)

Svým prvním režijním počinem se kmenový animátor Studia Ghibli Hiromasa Jonebajaši ukázal jako nadějnější pokračovatel odkazu svých mentorů než Mijazakiho syn Goró (který měl před tím prospívající kariéru v jiném oboru a jeho příchod na pole animace vyznívá příliš jako befel od tatíka, aby firma měla pokrevního následovníka). "Arrietty ze světa půjčovníčků" dokonale publikum vtáhne do světa plného úžasných detailů a bravurně nám předá hledisko svých postav, obzvláště pak titulní hrdinky. Sekvence, kdy se poprvé vydává do světa lidí si půjčovat představují vrchol filmu a bravurně přenášejí hrdinčin úžas na diváky. Co do vyprávění film postrádá obšírnost a epičnost filmů mistra Mijazakiho, což může současně být vnímáno jako nedostatek, ale i přednost. Ostatně je to právě pohled malinkých půjčovníčků, navíc jen jedné hrdinky a jejích rodičů, kterým je vše nahlíženo. Otevřený konec pak adekvátně značí veliké přísliby světa, který právě při změně měřítka může najednou být tak veliký a nedozírný. Navzdory řadě dobrodružných i komických eskapád zastřešujícím motivem snímku zůstává melancholie. Poznání krás a fascinujících drobností světa střídá sladký zármutek nad jejich prchavostí, kde nás může hřát víra, že i když se skrývají našemu zraku, přesto v našem bezprostředním okolí přetrvávají. Jak ale hořce pozná dospívající mladík Šó krása je příliš křehká a mnohdy žije svým vlastním životem, do kterého by lidé navzdory dobrým úmyslům neměli zasahovat. Na rozdíl od rozšafných fresek Hajaa Mijazakiho, které doslova povznáší motivy vázané k létání a nespoutaná fantazie, "Arrietty" přináší v zásadě komorní vyprávění rozměrů miniatury, kde naopak žasneme nad drobnými detaily. (18.05.2014)