Boratův navázaný telefilm
- Borat Subsequent Moviefilm: Delivery of Prodigious Bribe to American Regime for Make Benefit Once Glorious Nation of Kazakhstan (více)
Režie:
Jason WolinerKamera:
Luke GeissbühlerHudba:
Erran Baron CohenHrají:
Sacha Baron Cohen, Maria Bakalova, Rudy Giuliani, Tom Hanks, Jason Woliner, Rita Wilson, Mike Pence, Stephen Stanton, Anis DorofteiVOD (2)
Obsahy(2)
Čtrnáct let po své první cestě do Ameriky se kazašský reportér Borat Sagdijev musí vrátit do USA, aby zachránil pověst Kazachstánu. Zde zasáhne Boratova patnáctiletá dcera Tutar, která mu překazí plány. Oba dostanou mnoho zajímavých lekcí o americké kultuře, politice a covidu 19. (HBO Max)
Videa (2)
Recenze (373)
Boratův syn k otci: "Stydím se za tebe tak, že jsem se přejmenoval na Jeffrey Epstein." Chybí tomu moment překvapení, autentičnost a konfrontačnost prvního dílu, plus příběhový mustr o polidšťujícím se blbovi i zdroje humoru (feminismus, rasismus, republikáni...) se do značné míry opakují, ale pořád je to palba hrubozrných vtipných fórů a znovu se potkat s Boratem je fajn. Dneska ho člověk vidí ještě radši než před lety. ()
Borat 2 je taký ako samotný žáner, ktorý Cohen stvoril. Nejaká nachytávka vyjde skvelo, iná horšie a úspech do veľkej miery závisí od toho, či človek verí, že daná scéna je reálna alebo nahraná. To všetko je zlepené vsuvkami, ktoré celkom umne prepájajú jednotlivé nachytávky do celistvého príbehu. Najväčšou devízou druhého Borata je ale prekvapivo objav Marie Bakalovej, ktorá má neskutočný komediálny talent. ()
Borat s lidskou tváří. Protimluv, který Cohen moc neukočíroval. Opravdu od plic jsem se zasmál při skoku z nejvyššího mrakodrapu Kazachstánu, a to ve srovnání s prvními Boratovými eskapádami opravdu není moc. Zbytek byl tentokrát díky "dějové linii", což bych jinak u Borata považoval za sprosté slovo, docela předvídatelný a Cohen si nedovolil jít ve vztahu otec/dcera za hranice naprosto omšelých patetických slziček na krajíčku a mnohem uvěřitelnější byl v téhle poloze ve smířlivém skeči s Židy. Na začátku velké nadšení, smích přešel v úsměv, pak už i pár pohledů na zbývající stopáž. Satirické šlehy a několikatero nekorektních vtípků ale pořád moc fajn. Velmi těsná trojka. ()
Sacha Baron Cohen se svým týmem opět vymyslel skvělý příběh natočený tak, abysme viděli i nějaké ty střípky ujeté reality, především šokující reakce Američanů - a v tomto pokračování je často šokující spíš jakási lhostejnost. Tentokrát se kazašský novinář vydává do USA se svojí dcerunkou, kterou chce nabídnout vlivnému politikovi a zajistit si tak přízeň Jů Es and Ej. Nebudeme si nic nalhávat, Borat 2 je především fikce, ale i ta je zatraceně zábavná a vtipná. Cohen umí skvěle improvizovat i připravit si šílené eskapáty Borata a jeho dcerunky. Tu si zahrala mládá herečka z Bulharska, která zdatně Cohenovi sekunduje. Což je fakt obdivuhodný vzhledem k tomu, jaký je Sacha Baron Cohen komediální génius. Dvojka Borata záměrně ukazuje i nějaké to DOBRO, což je vše vykalkulované tak, aby se to hodilo do narativu rozumnějších demokratů, ale do filmu se to hodí a nepůsobí to násilně. Příběh o otcovi a dceře je klasický a předvídatelný, ale zároveň moc milý a někdy až dojemný. Především je to ale zatraceně dobrá sranda. (9/10) ()
Galerie (8)
Zajímavosti (22)
- Když Borat (Sacha Baron Cohen) předvádí Rouškini, tak při tom zazní úryvek písně „Cotton Eye Joe“ od Rednex. (Duoscop)
- Jméno filmové partnerky pornografického opičáka, uvedené v úvodu na videokazetě, je „Džejn Gudoll“. Jane Goodall je světově proslulá bioložka, zabývající se výzkumem primátů. (OwlOfThebes)
- O roli Tutar (Maria Bakalova) se ucházelo více než 600 hereček. (pusheen)
Druhý "Borat" je nafouknutá PR bublina a k ní přifařený zjevně narychlo spíchnutý biják se snahou svézt se na náladách předvolební Ameriky. Jak přiznává sám Sacha Baron Cohen, nemohl se vrátit podruhé do stejné řeky prostě proto, že lidi už postavu Borata znají. Proto také druhý film už v mnohem menší míře staví na konfrontacích s nic netušícími lidmi, kteří se tváří v tvář karikatuře sami odkopou. Naopak spoléhá hlavně na scénář s tradiční vyprávěcí strukturou a klišovitým dramatickým obloukem hlavních postav, který jen přepálí už opakovanými vtípky. Paradoxně druhý "Borat" působí jako rychlokvašková kopírka Cohenovy mrazivé masterclass v dřenění "Who Is America?". Ačkoli se i tentokrát sází na šponování trapnosti, tak ve většině situací bohužel zůstává konfrontační provokace pouze zbožným přáním. Je vidět, že se Cohen hodně musí snažit, aby ze situací vydoloval vůbec něco použitelného, což ale pak nebrání PR oddělení roztáčet kolotoč velkolepých claimů (vrcholem marnosti je pokus o rádoby skandál s Giulianim). Opakovaně se pak ukazuje jako hlavní limit právě postava Borata a snaha o zbytečnou dramatickou konzistentnost filmu. Cohenova potřeba udržovat v nových prankových alter egách stále stopu kazašského ňoumy v podobě přízvuku pak řadě scén podráží nohy právě tím, že limituje potenciál provokace. Jestliže první Boratovo nakoukání do americké kultury přineslo spoustu děsivých a zneklidňujících odhalení o americké povaze, návrat samozvaného reportéra ukazuje pouze zemi ve stavu letargie, kde i sebevětší provokace vyvolá leda tak mlčení a povytažené obočí. Šašek ztratil svou moc nastavování zrcadla, protože během jeho nepřítomnosti si Amerika sama zvolila mnohem zavilejšího šaška za prezidenta a ona dříve se studem vyjevovaná podstata v nitru Ameriky se z groteskné temné stránky stala normou společenského diskurzu. Také se sluší uvést, že se za tu dobu také změnil infotainment a že konfrontace vedoucí k odkopání se dnes představuje běžnou, respektive už mnohokráte aktualizovanou součást publicisticko komediálních pořadů jako The Daily Show či The Opposition with Jordan Klepper. To ale neznamená, že by Cohenův styl ultra trapných konfrontací ztratil efektivitu, což potvrdil vynikající projekt "Who Is America?". Úskalím je Borat samotný, respektive proměna jeho účelu. První film se nesl ještě ryze v rovině konfrontační zlomyslnosti se selektivně vybíranými terči. Druhý film se stává zoufalým otrokem narativní linie, což má za následek zachování nefunkčních a zjevně nepovedených pranků (celá série s faxem, řidič uberu ad.), které by se dříve hodily pod stůl, nebo by je tvůrci zkusili zinscenovat znovu s jinými oběťmi, kdyby neměli deadline pro uvedení před americkými volbami. Paradoxně nejvíc film stahuje ke dnu právě Cohenova aktivistická agitace. Ta do něj vnáší také element nepřirozenosti a inscenovanosti, který se vyjevuje v dobře míněných sekvencích hladivého polidšťování Borata a jeho dcerky (babysitter a synagoga). Obecné provolávání, jak je Boratův návrat potřebnou úlevou pro dnešní dobu, tak (vedle přejímání předformulovaných claimů) spíš zrcadlí ještě zoufalejší stav kultury a společnosti, než může Borat vyjevit. Respektive záblesky toho ve filmu jsou a dalo by se k něčemu dojít, ale to by vyžadovalo úplné překopání konceptu a hlavně zavržení předem stanovené dějové linie. Čímž se vracíme na začátek k potvrzení, že na rozdíl od Cohenova zmíněného seriálového projektu tento film nepojednává o Americe, ale jen a pouze o Boratovi, který se z funkčního katalyzátoru stal nefunkční postavou. () (méně) (více)