Jen Bůh odpouští

Jen buh odpousti Wacoslav1 ne! a nemohu tomuto filmu odpustit promrhany potencial celkove vzato je to divnej film to se dalo cekat ale takovej nedotazenej proste tomu neco chybi od rezisera Refna jsem nedavno zkouknul Drive a Bronsona taky to byly slusny ulety ale vic dotazeny nez tohle ne ze by to byla nuda jak tu nekdo pise tech 90 minut mi uteklo celkem svizne problem je spis v tom ze film je az prilis povrchni nez aby zaujal co se postav tyce tak Gosling mne teda nezaujal vubec jenom tu preslapuje cumi jak mimon obcas neco zakokta ale krome toho ze je otrokem panovacny matky je tu jeho postava celkem k nicemu to jeho drsna matinka se s tim nesere pronasi zajimavy repliky ale taky misty prehrava proste ani jeji postava neni presvedciva zrovna na 100% nejzajimavejsi postavou tak asi zustava demonicky policajt zabijak co rad macetou usekava lidem ruce vypichuje jim oci umlati je panvickou a pak svym kolegum zpiva karaoke bohuzel neco blizsiho se o nem taky nedozvime takze takhle chvalim dobrou psychozni hudbu i prostredi nasili taky neni spatny bohuzel dojem si z toho odnesete takovej nijakej protoze jak uz jsem napsal pojeti pribehu postavy a celkovy vyzneni je takovy plochy nedotazeny zkratka tu vidim jasny vitezstvi formy nad obsahem a to je skoda protoze moznosti byly vetsi takhle to vidim jenom na lehkej uletackej nadprumer nic vic nic min (05.06.2013)

Film o tom, jak je těžké, odlehčit výčitkám. Impozantní rozjímání nad lidstvím v obrazech a zejména tempu, které nemusí sednout každému, a nejen proto by se na něj měl každý dívat sám. Jako bonus Refn dokazuje, že dnes k cestování za okouzlením se odlišnými světovými kultůrami nepotřebujete letenku - stačí k tomu talentovaný režisér a jeho jasná vize. Usmívejte se, jak je libo. Gosling mě má. (05.12.2013)

[SFF 2013, Sydney] Audiovizuálny workshop s chytľavými prvkami fetišisticky budovanej hypnózy, podprahovo sarkastického podtónu a jemne kontemplatívnej symboliky. Provokatívne automatizovaný koncept pozorného voyera Refna v ktorom sa divák (sám) odsúva na druhú koľaj a do popredia vystupuje autorova vízia, kreatívnosť a úchylky s tým spojené. Pohromade to nedrží, a to len z dôvodu nadmerného obnosu referenčných zdrojov, ktoré si v tomto prípade podľa mňa nevyžadujú logické usporiadanie v syžete, ale skôr pocitovú štúdiu dielčich segmentov v jednotlivých sekvenciach. Je to drzé a asi aj namachrované, ale takisto zvodne podlé a sebaisté. Nicolas, ja ti odpúšťam... (15.06.2013)

Řekl bych že pro všechny kterým se Drive líbilo minimálně tolik jako mě, připravil Refn v úvodních minutách dokonalý šok. Nicméně po určité době až se divák prokouše přes haldy neonových scén, ve kterých se kašle na jakýkoliv dialog a divák je nucen trpně sledovat něco co hodně z dálky připomíná film, se přecejen začné rýsovat příběh, který stojí za trošku námahy. Refn nezklamal a natočil revenge movie po svém. Zajímavé, ambiciózní a určitě dám reprízu. Valhalla Rising to naštěstí není. 55% (15.09.2013)

Udělané jen pro líbivost. Nenadchlo, dost povrchní, podivné. Boj dvou organizovaných skupin... ani na chvíli jsem neuvažoval nad srovnáním s Drive.!!! Zbytečně předimenzované bohatostí obrazu, příliš okázalé. (02.11.2013)

Chápu, proč někteří lidé tento film neocení a nebudou ho mít v lásce. Tak jako chápu, proč ho někteří budou milovat. Je to těžko stravitelný a náročný film, po kterém si plno lidí řekne ''to byla ale nudná sračka...'' A já jim to nemůžu mít za zlé, protože jestliže někdo nemá rád pomalé tempo, minimum dialogů a přemýšlení nad symbolikou a významy, nikdy tento snímek neocení. Refn se drží svého osobitého, elegantního a násilného art stylu, jen s více pomalejším tempem. Vizuální zážitek také umocňuje střídaní barev s hudbou, nejčastěji červené a modré, díky kterým je vytvořena skličující nálada a atmosféra, zatímco násilné scény jsou většinou ''bezbarvě'' bílé. Je to hodně kontroverzní snímek... ale takové já miluji. Jen těžko říct, jací lidé si v tom najdou zalíbení, protože jestliže čekáte pecku ve stylu Drive, budete nejspíše patřit k těm lidem, kteří závěr okomentují se slovy ''to byla ale nudná sračka...'' Já si z kina odnesla neuvěřitelně zvláštní a silný zážitek. (12.06.2013)

Zrazu máme pocit, že Refn točí len preto, aby nám dal najavo o koľko je lepší ako my všetci ostatní. Na rozdiel od Drive, Bronsona alebo Valhaly mu to ale vôbec nežerieme. Ukazuje sa, že aj ten najväčší art potrebuje stále povrchné barličky ako motiváciu, zmysel a cieľ. Refn rád a celkom zámerne experimentuje s tým, že nám ani jedno nedopraje. Púšťa sa tak na tenkú hranicu, pretože riskuje, že sa tým úplne znemožní. Je možné sa vymaniť zo základného princípu výpravy? V Drive bol tajuplný hrdina obklopený zámermi a stimulmi iných postáv a my ako diváci sme sa potom mohli niečoho chytiť a hľadať tieto základné prvky aj v ňom. Ku koncu sa navyše odhalili aj niektoré jeho vlastné emócie. Len Boh odpúšťa však postráda akýkoľvek pevný bod, akúkoľvek základnú istotu. Nejde o nedopatrenie, ale o zámer. Vlastne vôbec nie je ľahké niečoho takého dosiahnuť. Skúste si natočiť celovečerný film, v ktorom nie je u jedinej postavy jasné, o čo jej ide, čo chce a o čom premýšľa. Máme tu teraz film, v ktorom postavy tvrdohlavo odmietajú hovoriť, pomaly chodia po Bangkoku a raz za čas niekto niekoho rozseká na kúsky, vypichne mu uši a rozreže oči. Ok. Vieme, že takýto film ide natočiť, ale čo s tým ako máme robiť? Možno na tom budete lepšie, ale vo mne taká snímka nedokáže vyvolať nič. Refnovo ego implodovalo a výsledku jeho aktuálnej snahy - byť lepší ako celý svet sa dá leda smiať. (26.05.2019)

"It's a little more complicated than that, mother." "Meaning what, exactly?" "Billy raped and killed a sixteen year old girl." "I'm sure he had his reasons." ____ Surreálný pseudo-art v té nejlepší formě, neskutečně vymazlený psychedelický bad-trip, audiovizuální gore terno, a v neposlední řadě famózní pocta tvorbě Alejandra Jodorowskyho a Gaspara Noého, ve který dánský král neo-noiru N.W. Refn nejlépe využil svou absolutní tvůrčí autokracii - jde spíš o takový tvůrčí fuck-off, v kterým si dělá co chce, a dělá to kurevsky dobře. Přestože snímek staví na poměrně jednoduché synopsi, jeho primární devizou je famózní nekonvenční forma, nekompromisně převažující nad obsahem, a disponující mnoha endogenními strukturami a metaforickými abstrakcemi - ty jsou ztělesněné v mnohdy nesouvisejících hypnotických obrazech, tzv. nespecifickém transferu, častokrát explicitně reflektující násilí, melancholicky rozjímavých pohledech, a zejména pak v neuvěřitelně podmanivé vizuální stylistice, která má úchvatné spektrální scenérie a kompoziční aranžmá jednotlivých barev. Celkový nekomfortní zážitek a psychosomatická arytmika je umocněna jako vždy fenomenálním ambientním podkresem Cliffa Martineze. Ryan Gosling zde navíc nejefektivněji využil své herectví očima.... Resumé? Provokativně iritující neo-noirový zážitek pro ty nejotrlejší a nejnáročnější diváky, na který jen tak nezapomenu - prostě a jednoduše jeden z nejvíc podceňovaných snímků posledních let. Vsadím se, že kdyby danou premisu zrežíroval kupříkladu David Lynch, Hitchcock, Coppola, Nolan, Fincher či jiný známější režisér, bylo by momentální hodnocení nejmíň o 30% výš.... VERDIKT: 8,6 bangkokských neonů z 10 [#LSDJEKÁMOŠNEŽRÁDLO] (08.08.2020)

Priznávam sa: zaspal som. A nehanbím sa za to. Nicolas Winding Refn, Ryan Gosling a Cliff Martinez spojili opäť svoje sily, aby som si tentokrát mohol v kľude oddýchnuť a vyspať sa. Pokiaľ tento film mal tak fungovať, tak sa mi ozvite zvýšim na plný. Keď skončil film vyvolal vo mne skutočne zaujímavú otázku. Neviem či som bol tak unavený z toho benchpressu, alebo z filmu. Každopádne ten film vám aj tak veľa nepovie. A Ryan Gosling tiež nie. Mimochodom aj keď tento film nemá skoro žiadne klady aj tak ho môžem odporučiť. Je to dokonalá uspávačka. 25% - 1* (31.10.2013)

Akoby to vyzeralo, keby Wes Anderson točil exploitation thriller. Refn v tomto thajskom noire dosiahol vizuálnu stránku a budovanie atmosféry, ktoré mu občas haprovali v Drive, na maximum. Bohužiaľ je ďalším nádejným tvorcom, ktorý podľahol domnienke, že to stačí a že precízne nasvietenie, kvantum spomaľovačiek a snových vízií zakryje chromý príbeh na tri strany. PS: Kristin Scott Thomas je bohovská femme fatale! (20.06.2016)

Tady pomalu nebyla scéna, při které by mi hlavou neprojelo "Co to má jako bejt?". Gosling tu byl úplně zbytečnej, jeho roli mohl zahrát kdokoli. Od odpadu to dělí jen slušnej vizuál, bez kterýho bych to asi ani do konce nedala. (10.05.2014)

Mistrovské dílo, jemuž se nedostalo porozumění stejně jako filmu Valhalla Rising. " Wanna fight?" (21.07.2013)

Thajská noční můra definovaná refnovskou hypnózou. (05.06.2013)

Obrovské zklamání. Soundtrack, kamera a zvuková stránka jsou boží, ale jinak je to směšné, studené jak psí čumák a zbytečně samoúčelné. Mrzí mě to. 5/10 (31.05.2013)

Neberte mi to za zle. Snímky, ktoré v sebe obsahujú len naznačené známky príbehu, pričom jednú polovicu vám režisér ponúka priamo, druhú v inotajoch, mám celkom rád, ale toto bolo jedno veľké WTF. Jednanie hrdinov mimoriadne nelogické, môj obľúbenec Ryan Gosling mal na ksichte celý film tú istu grimasu a záver to teda dorazil na celej čiare.. v zlom slova zmysle. V tomto prípade by som v tom skutočne nehľadal čosi viac, akúsi hĺbku (ako napr. u Strom Života, Melancholia a pod.) (07.09.2013)

Refn začítná koketovat s režisérskou onanií, oproti Drivu, kde měl dokonale odhadnuté do jaké míry může styl šlapat na paty obsahu, jsi tentokrát nedokáže stanovit žádné hranice a naprosto se poddává pouze způsobu vyprávění. Budování atmosféry tedy funguje výborně, jen pod ní nic nehledejte, protože nic nenajdete. (12.06.2013)

Až na pár scén ma snímok vôbec neoslovil. Po obsahovej stránke je to veľká, ospalá slabota, čoho dôsledkom môže byť akurát tak len rýchle vyprchanie z hlavy. Na druhú stranu, nemôžem uprieť dobrú atmosféru (v porovnaní s Drive však nič moc) a snahu zabaliť film do akejsi originálnej umeleckej škatuľky, aj keď mne tu prezentované experimentovanie s farebným filtrom nesadlo, akurát ma z toho rozbolela hlava. 55/100 (15.05.2015)

Pasivnost/oddanost hlavního hrdiny mi v něčem připomněla literární postavu Meursaulta. Takovou hloubku od Refna ale opravdu nečekám. Proto je pro mě výklad a la Freud (zabití otce, vztah k matce) čirým přáním a detektivní prací diváků aneb kdo hledá najde. Jen se podívejme na důvod přílišného použití červené barvy - barvoslepý režisér! A je vymalováno. Co si z tohoto filmu nakonec odnáším je otázka proč kvůli téhle roli Gosling trénoval nějaký Muay Thai box, když -spoiler- použije pěsti všehovšudy jednou (a ještě mizerně) a pak střílí?! (31.07.2013)

S vynecháním odstavce o ději kopíruji komentář k Drive. Refn točí všechno lautr stejně, a pořád stejně mě sere, a přitom pořád neopustil tu křehkou hranici za níž bych ho prostě už s klidem ignoroval. "Mám z Only God Forgives úplně stejný pocit jako z předchozích Refnových filmů Bronson, Valhalla Rising a hlavně Drive - jako by jejich autor strašně moc chtěl něco svými filmy sdělit, ale přitom vůbec neměl jasno v tom "co" a ani "jak". Stejně jako hirnlego jsem měl permanentně pocit že se tu strašlivě snaží kopírovat Noého a jodorowského.. ale je na to strašlivě prázdný Člověk se při tom až tak úplně nenudí, ale o nějakém vtažení a hlubším zaujetí taky nemůže být řeč. Režie je řemeslně zvládnutá perfektně, občasné záblesky efektního ultraviolence taky potěší, bavil jsem se tímto... ale šlo to pocitově úplně mimo mě, což je o to divnější že jinak tenhle typ filmů hodně můžu. Celkově mi to připadalo jako silně podvyživená variace na Jarmuschův Ghost Dog - Cesta samuraje v kombinaci s Noém, a nejsilnější pocit který jsem po skončení titulků měl bylo to, že by měl Refnovi někdo vrazit do rukou pořádný blockbuster - jednoduchý, drahý, zábavný a vizuálně totálně nabušený. 7/10 (14.04.2016)

Zvláštní film, nad nímž se dá dlouho přemýšlet. Přijde mi třeba zajímavé, že s odstupem druhého dne se mi ten film zdá lepší než při jeho sledování v kině, z něhož jsem vycházel vpravdě zmaten (a současně ohromen). Osobně se domnívám, že je to novátorsky natočená podívaná, jejíž specifické kvality docení jen určitý typ diváků. A asi bych se k nim opatrně počítal - nesmírně se mi líbila třeba kamera, obsazení (působivá herecká kreace Kristin Scott Thomas), scénář a hudba. Pokud někdo čekal druhý DRIVE, musí být logicky zklamán: tenhle film je zcela jiný, a vlastní názor na něj by si měl udělat každý sám, nezávisle na tom, co říkají ostatní. Za mě osobně nakonec 4 hvězdy a jistota, že v nejbližších dnech nebudu poslouchat nic jiného než Martinezův soundtrack. (06.06.2013)