Cloud Atlas
Cloud Atlas
云图
Atlas mrakov
Cloud Atlas
VOD (3)
Obsahy(3)
Příběh filmu probíhá v šesti časových rovinách. Ty jsou vzájemně provázané, zároveň však rozlišené pomocí odlišných žánrových vzorců... V roce 1849 je na Chathamových ostrovech americký právník Adam Ewing svědkem bičování otroka Atui, při vyřizování obchodní smlouvy pro svého tchána. Auta posléze uprchne na loď, kterou se Adam plaví domů a přesvědčí ho, aby se ho zastal u posádky. Doktor Henry Goose mezitím Adamovi každý den podává lék na parazitického červa, který je ovšem jedem. Goose chce Adama nenápadně zabít, aby se mohl zmocnit jeho jmění. Při podání poslední a také smrtící dávky však Atua svého přítele Ewinga zachrání. Po návratu do své domoviny je Adam znechucen tchánovým podílem na otrokářství a se svou ženou domov opouští, aby se oba přidali k hnutí za zrušení otroctví... V roce 1936 nastoupí anglický mladý bisexuální hudebník Robert Frobisher jako učenec k významnému skladateli Vyvyanovi Ayersemu. Jeho učení Roberta tak inspiruje, že začne pracovat na sextetu s názvem Atlas mraků. Také si při tom přečte vlastní vydání deníku Adama Ewinga. Robertův učitel si hudební dílo zamiluje a pod výhružkou odhalení a skandalizaci jeho intimního života Roberta vydírá. Chce, aby se pod dílem jeho učence vyskytovalo jeho jméno. Robert Ayerse zastřelí a uprchne do hotelu, kde své mistrovské dílo dokončí a spáchá sebevraždu, ještě před tím, že ho stihne zastihnout jeho milenec Sixsmith, kterému po celou dobu psal dopisy... Píše se rok 1973 a mladá novinářka Luisa Reyová potkává již staršího Sixmithe, který se stal jaderným fyzikem. Ten ji přivede na stopu případu bezpečnosti nového jaderného reaktoru provozovaného Lloydem Hooksem. Sixmith je však zavražděn Hooksovým zabijákem o pár minut dříve, než stihne předat Luise důkazy. Reyová po jeho vraždě najde dopisy, které mu psal Frobisher. Luisa pod záminkou interview navštíví elektrárnu, kde jí vědec Isaac Sachs poskytne kopii Sixmithovy zprávy. Hooksův zabiják však odstraní i jeho a svrhne Reyovou v autě z mostu, což ovšem Luisa přežije. Pomocí přítele svého otce a zároveň šéfa elektrárenské ochranky přežije i další vražedný pokus, při kterém sám vrah zemře. Nakonec odhalí a publikuje článek o spiknutí, jehož záměrem bylo jadernou havárií podpořit zisky ropných společností... V Londýně, v roce 2012, vydavatel Timothy Cavendish náhle zbohatne, když autor knihy, kterou vydal, Dermont Hoggins, zavraždí knižního kritika a je poslán do vězení. Cavendish si svého bohatství užívá, dokud mu Hogginsovi kumpáni nezačnou vyhrožovat smrtí a nechtějí po něm pět tisíc liber. Cavendish se obrátí o pomoc na svého bohatého bratra Denholma. Ten ho léčkou, pod podmínkou, že je to hotel, zavře do pečovatelského domu, odkud Cavendish začne plánovat útěk. Nakonec se mu podaří uprchnout a dožít život se svou láskou z mládí. Obdrží rukopis románu o životě novinářky Reyové a sepíše scénář o svých příhodách v pečovatelském domě... V Soulu v roce 2144 se příběh točí okolo Sonmi-451, lidského klonu. Sonmi pracovala jako servírka v restauraci, kde byl tvrdý řád a nikdy nepoznala okolní svět. Nyní sedí u výslechu a popisuje, jak byla ze svého poddanského života vytržena velitelem Hae-Joo Changem, příslušníkem povstaleckého hnutí známého jako Unie. Návaznost tohoto příběhu na příběh minulý se ukrývá ve filmu, který při svém skrývání sledovala. Film byl založený na Cavendishových příhodách z pečovatelského domu. Unie odhalí, že klony, jako je ona sama, jsou po několika letech práce zabíjeny a recyklovány jako potrava pro nové klony. Sonmi se rozhodne, že bude bojovat proti společenskému systému, založenému na zotročování a vykořisťování klonů a uprchne na Havaj, kde veřejně odvysílá svůj příběh. Hae-Joo, do kterého se Sonmi zamilovala, je však zabit při přestřelce a sama Sonmi je dopadena a po svém výslechu popravena. (TV Prima)
(více)Videa (35)
Recenze (2 552)
Filmařsky bravurní časoprostorová meta kýčovitá epika, která si zbytečně honí triko zneužitím minima herců v maximu rolí; což díky neživým latexovým ksichtům, kdy jsou postavy obsazovány bez ohledu na pohlaví či rasu herce, připomíná převleky páně inspektora Clouseaua spíše než co jiného (vliv páně Lany Wachowské?). Ani nevyrovnanost jednotlivých segmentů (Tykwer > Wachowští) není něco z čeho by jeden skákal radostí. A především to postrádá katarzi. Co tvůrci chtějí říci, to řeknou cestou a na finále samotné pohříchu nic nezbude. I přes tyto chyby v matrixu by však NASA mohla nosič s tímto snímkem bez výčitek vyslat ke hvězdám, aby si na jeho základě mohli případné jiné formy inteligentního života udělat trefnou představu „o nás“. A mohli se nám tak raději zeširoka vyhnout. ()
Na tohle jsem se tesil a zklamanej nejsem, ale nejsem ani nejak oslnenej. Povidkovy filmy mam vcelku rad a nejlepsi je na nich, jak se vse na zaver vysvetli a zapadne do sebe. Coz tady neplati, tohle je par nesouvisejicich pribehu, ktery spolu maj spolecny akorat nejaky jmena nebo postavy, ale kde k pochopeni jednoho neni nutnej dalsi. Na druhou stranu, ani jeden pribeh neni natolik scenaristicky silnej, aby obstal sam o sobe. Pribehy se stridaj vicemene nahodne, jednou po minute, jindy po deseti, obcas jsou napinavy jak kdyby sme byly ve finale, obcas se jen keca a nic se nedeje, ale pri delce tri hodin si to dokaze udrzet po celou dobu tempo i zajimavost. Co se tyce triku, ty jsou naprosto perfektni. No a ted se dostavam k tomu nejzasadnejsimu, naprosto skvely herci, obzvlast Hanks konecne dostal zase velkou hereckou prilezitost a maximalne ji vyuzil. Sice to zacne bejt po chvilce lehce usmevny, jak kazdej herec hraje asi tak deset roli, ale jelikoz to je zahrany spickove, neni si vlastne na co stezovat. Takze za me spokojenost. ()
Nejdůležitější věci v lidském životě jsou dobro, pravda, svoboda, láska, spravedlnost, přátelství, obětování se atd.…no nepovídejte, opravdu? A pro ty, kterým je líto, že si těchto mouder nebudou moct užívat pod i kytičkami, je tu jako bonus reinkarnace a fakt, že smrtí lidský život zdaleka nekončí (nebojte!). Pro některé jistě obohacující, pro jiné (a mě) vlekoucí se nuda, která člověku sebere bezmála 3 hodiny jeho života. Rozdělení do 6 příběhů je sice zajímavé (zpočátku úmyslně matoucí a nepřehledné), ale žádný z nich mě nedokázal zabavit natolik, abych s nadšením vyčkával tu ukrutnou dobu na jeho vyústění. Alespoň trochu zábavným shledávám pouze ten úkol pro diváka, tedy rozpoznávat jednotlivé postavy/herce v každém z příběhů (tleskám maskérům), pak ještě nějaké ty sci-fi hrátky (svět budoucnosti má cosi do sebe a dokázal mě zaujmout) a pár replik k zasmání. Ódy na to, jak je snímek revoluční tím, že skvěle funguje jako celek a přitom se skládá z 6 žánrově odlišných příběhů, příliš nechápu; Atlas mraků při sobě drží jen a pouze právě proto, že do něho tvůrci nasekali ty reinkarnované postavy, jinak film nepřináší nic nového, co by divák neviděl už někde jinde a poutavěji (záměrně nepíšu „lépe“). A je sice pravda, že skoro 3 hodinová podívaná není pro každého a ne všichni se dokážou (nebo spíš nechtějí) zcela soustředit na 6 příběhů najednou, ale nutno podotknout, že takhle dlouhé filmy se dnes dělají běžně a zpočátku nejasné vyprávění je velmi brzo úmyslně osvětleno a publikum přesně vedeno ochrannou rukou tvůrců, proto si myslím, že Atlas mraků JE určen mainstreamovému divákovi. Celkově jsou to ode mě pouze 2*. ()
Nebýt divákem vyžívajícím se mimo jiné i v řemeslné stránce filmu a nejevit zájem o složitější formy fabulace filmových příběhů, jistě bych nemohl být Atlasem mraků fascinován, užívat si jeho "formu" a napálit mu za to (nezasloužené) plné hodnocení. Režisérské trio se rozhodlo předložit nám šest tematicky příbuzných a různými detaily propojených příběhů natolik komplikovaným, avšak sofistikovaným, cílevědomým a nikoli samoúčelným způsobem, že jedno zhlédnutí a jedno zamyšlení zdaleka nestačí. Příběhy jsou spojeny nejen doslovnými střípky, pointou, postavami, popř. tím, co charaktery představují, ale také formálně - kamerovými záběry a samozřejmě hudbou... Atlas mraků je narativní kolos, spletité bludiště významů, ale stále zůstává i příjemně koukatelnou mozaikou s šesti emocionálně vygradovanými konci. Jediné, ovšem poměrně zásadní negativum spatřuji v jisté povrchnosti point a myšlenek, film se neměl bát jit hlouběji - když už překračoval hranice filmového vyprávění a stylu, měl nabídnout i něco hlubšího než jen "duše je nekonečná/láska vítězí". 9/10 ()
Galerie (194)
Zajímavosti (57)
- Skladatel Frobisher (Ben Whishaw) a jeho blízký přítel, vědec Sixsmith (James D'Arcy), spolu ve filmu ani v knižní předloze nikdy přímo nemluví. (pajik)
- Keďže postavy sú rôznych národností, k slovu sa dostali špecialisti na dialekty, ktorí pracovali s hercami na prízvukoch ich hrdinov. (Aberforth)
Související novinky
20 největších propadáků poslední dekády
S blížícím se koncem roku se pochopitelně pojí vznik různých žebříčků, rok 2019 je ale specifický ještě v tom, že spolu s ním zároveň končí i celá dekáda, a to ohlížení proto bude místy větší.… (více)
Když na filmový festival, tak do Hradiště
Letní filmová škola Uherské Hradiště letos totiž slibuje opravdu pestrou podívanou. A to nejen, co se filmů týče. Programové bloky, jakými jsou mimo jiné Fokus, zaměřený na Filipíny, či Inventura,… (více)
Tykwer a Hanks vytváří hologram
Atlas mraků mnoho filmových fanoušků považuje za jeden z nejlepších filmů roku 2012, pravdou ale je, že z komerčního hlediska byla tato režijní spolupráce sourozenců Wachowských a Toma Tykwera velké… (více)
Zlatý glóbus 2013 - výsledky
Letošní jubilejní 70. udělování Zlatých glóbů v hotelu Beverly Hilton je skončeno. Pod vedením "drzé" dvojice Tiny Fey a Amy Poehler se celý večer nesl v dynamickém tempu a až na pár dojemných… (více)
Je skvělé být u toho, když se přepisují dějiny kinematografie. V místech, kdy film čerpá a zesiluje konvence z jiných uměleckých děl (literatury, komiksů, videoklipů, videoher), je "pouze" výborný; tam, kde užívá prvky filmové formy tak, jak ještě nikdy nebyly použity (anebo ne v takovém množství), je geniální a dochází k radikální z-m-ě-n-ě z hlediska vývoje poetik._____ Předloha Davida Mitchella má "matrjoškovou" výstavbu, jejímž ekvivalentem by mohla být INTOLERANCE nebo INCEPTION. Ovšem adaptace sourozenců Wachowských a Toma Tykwera "matrjoškovou" narativní strukturu zaměnila za typ síťového narativu, jehož možnosti testovali tvůrci jako Alejandro González Iñárritu či Robert Altman. Řada teoretiků a kritiků má za to, že se tato odchylka od normy vyčerpala a její sledování se stalo automatizované, ale Wachowští s Tykwerem dokazují opak a přichází s naprosto radikálním dílem, které nemá obdoby. Spoje mezi jednotlivými liniemi nejsou vytvářeny jenom na základě tematické/vyznamové roviny (např. "náhoda/predeterminace" - MAGNOLIA, "lidi z různých společenských vrstev a zemí by měli najít společný jazyk" - BABEL), ale i podle syžetových, stylistických ad. vzorců - a konvencí klasického hollywoodského narativu (ironicky užitých dialogových háčků, zvukových můstku vytvářejících paralelu mezi významovými rovinami, jež jsou rytmizujícími voice-overy přepisovány atd.). Nejde o to, že už Spielberg v ČELISTECH používal jump-cuty, které "zneviditelnil" přechodem postavy z jedné scény do druhé, ale o to, že se takto dosud nikdy nepropojovaly různá časová a prostorová "pásma". Spojování záběrů či scén prostřednictvím kompoziční návaznosti je docela běžná věc, ovšem ne napříč jednotlivými "pásmy" a za pomocí podobnosti nejenom "stylistické", ale i narativní a významové (viz montáž útěku v Neo Soulu/otestování námořnických dovedností "negra"). _____ Celá věc se ještě komplikuje nesmírně nekomunikativním vyprávěním, které dává okázale najevo svou sebeuvědomělost a které si přímo labužnicky pohrává s různými fintami (flashbacky jsou řešeny tak, že se dvě dějství odehrávají ve stejném prostoru, ale v různý čas; šest primárních rovin je filtrováno vždy podle jedné ústřední postavy, ale celkové podoba je přizpůsobena vidění dvěma různým lidem, ačkoliv se z počátku zdá, že šlo jenom o jednoho; do šesti úrovní, kdy každá má svého fokalizátora a nad nimi je ještě jeden/dva, se vkládají texty napříč všemi podzápletkami - psané deníky, skládaná hudba, natočený film atd.)._____ Potěšující je i to, že film nespadá do midcultu, protože se užívá campové estetiky, a významově nejde o vůbec banální počin (Wachowských "jedinec vůči represivnímu systému" zůstává, ale to je pouze záminka k řešení genderových, feministických, queer, obecně etických i filozofických /identita, "strukturalistická" povaha světa/ aj. otázek). K plnému docenění je navíc nutné být mediálně sběhlý, protože každá ze šesti rovin je stylistickou pastiší jiných filmů ("mořeplavecká" upomíná k dobrodružným a historickým meodramatům klasického Hollywoodu, "novinářsko-detektivní" k počinům ze 70. let, "sci-fi-útěkářská" se obrací k žánrovým klasikám a kultům ze 70. let atd.). Obávám se ale, že se najde velmi, opravdu velmi málo diváků, kteří jsou citliví k otázkám filmové formy a jsou dostatečně mediálně sběhlí. Nesejde ale na tom, že ATLAS MRAKŮ je pouhou kapkou v moři, protože moře může být tvořeno právě z nich... () (méně) (více)