poster

Atlas mraků

  • Německo

    Cloud Atlas - Alles ist verbunden

  • Německo

    Cloud Atlas - Der Wolkenatlas

  • USA

    Cloud Atlas

  • Slovensko

    Atlas mrakov

  • Velká Británie

    Cloud Atlas

Drama / Mysteriózní / Sci-Fi / Psychologický

Německo / USA / Hong Kong / Singapur, 2012, 165 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Sarkastic
    **

    Nejdůležitější věci v lidském životě jsou dobro, pravda, svoboda, láska, spravedlnost, přátelství, obětování se atd.…no nepovídejte, opravdu? A pro ty, kterým je líto, že si těchto mouder nebudou moct užívat pod i kytičkami, je tu jako bonus reinkarnace a fakt, že smrtí lidský život zdaleka nekončí (nebojte!). Pro některé jistě obohacující, pro jiné (a mě) vlekoucí se nuda, která člověku sebere bezmála 3 hodiny jeho života. Rozdělení do 6 příběhů je sice zajímavé (zpočátku úmyslně matoucí a nepřehledné), ale žádný z nich mě nedokázal zabavit natolik, abych s nadšením vyčkával tu ukrutnou dobu na jeho vyústění. Alespoň trochu zábavným shledávám pouze ten úkol pro diváka, tedy rozpoznávat jednotlivé postavy/herce v každém z příběhů (tleskám maskérům), pak ještě nějaké ty sci-fi hrátky (svět budoucnosti má cosi do sebe a dokázal mě zaujmout) a pár replik k zasmání. Ódy na to, jak je snímek revoluční tím, že skvěle funguje jako celek a přitom se skládá z 6 žánrově odlišných příběhů, příliš nechápu; Atlas mraků při sobě drží jen a pouze právě proto, že do něho tvůrci nasekali ty reinkarnované postavy, jinak film nepřináší nic nového, co by divák neviděl už někde jinde a poutavěji (záměrně nepíšu „lépe“). A je sice pravda, že skoro 3 hodinová podívaná není pro každého a ne všichni se dokážou (nebo spíš nechtějí) zcela soustředit na 6 příběhů najednou, ale nutno podotknout, že takhle dlouhé filmy se dnes dělají běžně a zpočátku nejasné vyprávění je velmi brzo úmyslně osvětleno a publikum přesně vedeno ochrannou rukou tvůrců, proto si myslím, že Atlas mraků JE určen mainstreamovému divákovi. Celkově jsou to ode mě pouze 2*.(24.12.2013)

  • Superpero
    ****

    Wachovští opět naservírovali originální film, který prostě nelze k ničemu přirovnat. Když se mě někdo zeptá o čem to bylo, nebudu mu schopen dát uspokojivou odpověď a rozhodně ne stručnou. Propojení jednotlivých příběhů bylo znatelné, ale nepřišlo mi až tak zásadní. Nicméně se mi hodně líbilo to deformování informací a odkazů jednotlivých postav. Např, když se hláška o nepodrobení se zločinnému týrání z komické linie o důchodcích stane symbolickou větou vzpoury jídlonošky ve sci-fi budoucnosti. Žádný z příběhů nenudí, přesto nejradši jsem měl ten o útěku z domova důchodců a ten o jídlonoškách. Bohužel vzhledem k tomu kolik tam toho je se nedostaví nějaká extra katarze. Spíše jen touha si o tom pokecat, jestli jste to pochopili dobře a něco vám neuniklo. Rozhodně mě ještě žádný film takovou silou nenavnadil k tomu, abych si přečetl knižní předlohu.(3.1.2013)

  • B!shop
    ****

    Na tohle jsem se tesil a zklamanej nejsem, ale nejsem ani nejak oslnenej. Povidkovy filmy mam vcelku rad a nejlepsi je na nich, jak se vse na zaver vysvetli a zapadne do sebe. Coz tady neplati, tohle je par nesouvisejicich pribehu, ktery spolu maj spolecny akorat nejaky jmena nebo postavy, ale kde k pochopeni jednoho neni nutnej dalsi. Na druhou stranu, ani jeden pribeh neni natolik scenaristicky silnej, aby obstal sam o sobe. Pribehy se stridaj vicemene nahodne, jednou po minute, jindy po deseti, obcas jsou napinavy jak kdyby sme byly ve finale, obcas se jen keca a nic se nedeje, ale pri delce tri hodin si to dokaze udrzet po celou dobu tempo i zajimavost. Co se tyce triku, ty jsou naprosto perfektni. No a ted se dostavam k tomu nejzasadnejsimu, naprosto skvely herci, obzvlast Hanks konecne dostal zase velkou hereckou prilezitost a maximalne ji vyuzil. Sice to zacne bejt po chvilce lehce usmevny, jak kazdej herec hraje asi tak deset roli, ale jelikoz to je zahrany spickove, neni si vlastne na co stezovat. Takze za me spokojenost.(28.12.2012)

  • Djkoma
    ****

    Pro čtenáře knihy pouhé osekání předlohy s přídavkem obrazu místo vlastní fantazie a hudby, místo vlastních myšlenek a tlukotu srdce. Avšak obojí dává kráse příběhu nový rozměr. Od sledování právníka Ewinga, na plavbě po Pacifiku, až po Sonmi 451, ve futuristickém Neo Soulu, je snímek audio-vizuální orgií, která zhmotňuje a zjednodušuje (vlastně ne, spíše zpřehledňuje) knižní předlohu do formy stravitelné pro diváka, jenž se nesmí zaleknout prvních minut a jednotlivých příběhů. Tři hodiny byly možná trochu moc, ale tahle výprava napříč časem, osudem a láskou, kde vše je propojena má svou sílu a možná na podruhé sáhnu po nejvyšším hodnocení. Do té doby ani se znalostí knihy nechci řešit, co tam není (Ayrsova dcera,...), co tam přebývá (akce?) a jen si užiji tuhle plavbu s fantastickými herci (Jim Broadbent zachraňuje nejslabší linii velmi suverénně). PS: Sextet je nádherný. True Truth.(25.11.2012)

  • KarelR
    ****

    Napínavé tříhodinové čekaní na pointu… které rozhodně stojí za to! Atlas mraků sice není zásadně objevný, v každé vteřině strhující ani příliš blockbusterově vstřícný. Přízvisko „velký“ k němu ale sedí jako k málokterému letošnímu filmu. Šest více či méně propojených příběhu tu totiž tvoří nebojácný a pasující obraz lidského všehomíra, nad nímž se nedá ohrnovat nos, i kdybyste se snažili sebevíc. Wachowští a Tykwer navíc svou fresku malují s nebývalou grácií a za pomoci správně roztodivných žánrových barviček, aniž by se byť na vteřinku snažili tvářit jako světaznalí umělci, kteří vědí víc než my. Pod nevypočitatelným zevnějškem se tak skrývá přehledná a skoro až hladivá pohádka, v níž zároveň není nouze o řadu scén, kvůli kterým si brzy začnete plánovat druhé zhlédnutí. Marketing Atlas mraků bohužel neprodal. Takže je to zase jednou na divácích.(12.11.2012)

  • Halle Berry

  • - Hudební trojice Tykwer, Klimek a Heil s bratry Wachowskými spolupracovala již na filmu Matrix Revolutions (2003), ke kterému složila skladbu "In My Head". (Itar)

  • - Jméno postavy Sonmi 451 (Doona Bae) odkazuje ke slavné antiutopické knize „Fahrenheit 451“ od Raye Bradburyho. (Barghest)

  • - V příběhu z roku 1849, který se odehrává v San Francisco, u stolu přisluhují černí otroci. Ve skutečnosti kalifornská ústava z roku 1849 otroctví zakazovala. (Aelita)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace