poster

Atlas mraků

  • Německo

    Cloud Atlas - Alles ist verbunden

  • Německo

    Cloud Atlas - Der Wolkenatlas

  • USA

    Cloud Atlas

  • Slovensko

    Atlas mrakov

  • Velká Británie

    Cloud Atlas

Drama / Mysteriózní / Sci-Fi / Psychologický

Německo / USA / Hong Kong / Singapur, 2012, 165 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Bluntman
    *****

    Je skvělé být u toho, když se přepisují dějiny kinematografie. V místech, kdy film čerpá a zesiluje konvence z jiných uměleckých děl (literatury, komiksů, videoklipů, videoher), je "pouze" výborný; tam, kde užívá prvky filmové formy tak, jak ještě nikdy nebyly použity (anebo ne v takovém množství), je geniální a dochází k radikální z-m-ě-n-ě z hlediska vývoje poetik._____ Předloha Davida Mitchella má "matrjoškovou" výstavbu, jejímž ekvivalentem by mohla být INTOLERANCE nebo INCEPTION. Ovšem adaptace sourozenců Wachowských a Toma Tykwera "matrjoškovou" narativní strukturu zaměnila za typ síťového narativu, jehož možnosti testovali tvůrci jako Alejandro González Iñárritu či Robert Altman. Řada teoretiků a kritiků má za to, že se tato odchylka od normy vyčerpala a její sledování se stalo automatizované, ale Wachowští s Tykwerem dokazují opak a přichází s naprosto radikálním dílem, které nemá obdoby. Spoje mezi jednotlivými liniemi nejsou vytvářeny jenom na základě tematické/vyznamové roviny (např. "náhoda/predeterminace" - MAGNOLIA, "lidi z různých společenských vrstev a zemí by měli najít společný jazyk" - BABEL), ale i podle syžetových, stylistických ad. vzorců - a konvencí klasického hollywoodského narativu (ironicky užitých dialogových háčků, zvukových můstku vytvářejících paralelu mezi významovými rovinami, jež jsou rytmizujícími voice-overy přepisovány atd.). Nejde o to, že už Spielberg v ČELISTECH používal jump-cuty, které "zneviditelnil" přechodem postavy z jedné scény do druhé, ale o to, že se takto dosud nikdy nepropojovaly různá časová a prostorová "pásma". Spojování záběrů či scén prostřednictvím kompoziční návaznosti je docela běžná věc, ovšem ne napříč jednotlivými "pásmy" a za pomocí podobnosti nejenom "stylistické", ale i narativní a významové (viz montáž útěku v Neo Soulu/otestování námořnických dovedností "negra"). _____ Celá věc se ještě komplikuje nesmírně nekomunikativním vyprávěním, které dává okázale najevo svou sebeuvědomělost a které si přímo labužnicky pohrává s různými fintami (flashbacky jsou řešeny tak, že se dvě dějství odehrávají ve stejném prostoru, ale v různý čas; šest primárních rovin je filtrováno vždy podle jedné ústřední postavy, ale celkové podoba je přizpůsobena vidění dvěma různým lidem, ačkoliv se z počátku zdá, že šlo jenom o jednoho; do šesti úrovní, kdy každá má svého fokalizátora a nad nimi je ještě jeden/dva, se vkládají texty napříč všemi podzápletkami - psané deníky, skládaná hudba, natočený film atd.)._____ Potěšující je i to, že film nespadá do midcultu, protože se užívá campové estetiky, a významově nejde o vůbec banální počin (Wachowských "jedinec vůči represivnímu systému" zůstává, ale to je pouze záminka k řešení genderových, feministických, queer, obecně etických i filozofických /identita, "strukturalistická" povaha světa/ aj. otázek). K plnému docenění je navíc nutné být mediálně sběhlý, protože každá ze šesti rovin je stylistickou pastiší jiných filmů ("mořeplavecká" upomíná k dobrodružným a historickým meodramatům klasického Hollywoodu, "novinářsko-detektivní" k počinům ze 70. let, "sci-fi-útěkářská" se obrací k žánrovým klasikám a kultům ze 70. let atd.). Obávám se ale, že se najde velmi, opravdu velmi málo diváků, kteří jsou citliví k otázkám filmové formy a jsou dostatečně mediálně sběhlí. Nesejde ale na tom, že ATLAS MRAKŮ je pouhou kapkou v moři, protože moře může být tvořeno právě z nich...(12.11.2012)

  • Malarkey
    ****

    Atlas mraků mě po shlédnutí naprosto brutálně uhranul. Musel jsem nad filmem přemýšlet, protože to jsem po něm chtěl a přesně to byl jeho cíl. Krásně se na něj koukalo, ale ještě lepší bylo, že jsem celou dobu přemýšlel, jestli to stíhám pochopit a nebo se snažím jenom vnímat jednotlivou řádku šesti příběhů. Ono je těžký, když mi tvůrci naložili šest příběhů, každý rozdílný a každý zajímavý a do toho nezastavitelně určité postavy mluvili tak filozoficky, že těch 172 minut mě na konci absolutně vycuclo. Věřím, že v tom sta tisícu myšlenek je podstata celého filmu a je mi jasný, že bych si to měl zkouknout minimálně ještě dvakrát, aby mi všecko došlo. Nicméně nebyl problém, abych pochopil, že ten příběh je hlavně o duchovnu a o různých názorech, se kterými se setkávají hinduisti ve své podstatě života a smrti. Těžce se píše i samotný komentář, protože je takových věcí, co by se k filmu dalo říct, ale je těžké to nějak dát do ucelené věty. Co ale můžu říct, tak hlavně to, že nedokážu dát plný počet, i když jsem chtěl. Opravdu moc chtěl. Za jedinečnou originalitu a za kuráž, kterou tvůrci do tohoto neuvěřitelně náročného příběhu investovali, když se rozhodli vzdát i svých honorářů jenom proto, aby to dotočili. Mrzí mě ale, že jsem celou tu dobu čekal na nějaký brutální závěr, kde jednotlivé příběhy nádherně splynou do jednotlivého celku a ono se tak úplně nestalo.(13.12.2012)

  • Matty
    ***

    Jistě podnětné dílo. Jenom nevím jistě, zda v tom, co bylo primárním záměrem režisérů. Nejvíce mne bavilo sledovat, jak je všeobjímající stranění menšinám vztahováno na konvence jednotlivých žánrů. Melodrama z uměleckého prostředí bylo přepsáno na homosexuální romanci, hlavními hrdiny původně bílého paranoidního thrilleru jsou černošská reportérka a její parťák jako vystřižený z blaxploitation akce. Žádný z použitých žánrů navíc není úplně „čistý“ - komedie je infikována útěkářským filmem, v thrilleru se najde prostor pro černý humor -, čím tvůrci přiznávají jejich vlastní postmoderní orámování celé předlohy, tedy hledisko, které nepatří žádné z postav. Na analyzování postmoderních žánrových dekonstrukcí je Atlas mraků fajn, selhává ale na základnější úrovni. Ploché postavy mne nezajímaly. Více než herectví mne bavilo dumání nad tím, kdo se pod kterou maskou skrývá. Stejně umělý, určený pouze ke sdělení nějaké nadosobní myšlenky, je každý z šesti světů. Jsou to světy pro kameru, bez vlastního života. Abychom nezapochybovali, že se jedna z rovin odehrává v 70. letech, snad v každém exteriérovém záběru po ulici přejede model typicky sedmdesátkového auta (např. Ford Mustang). Film nedokáže strhnout a nabídnout kompaktní emocionální zážitek. Akce zasazené do odlišných časoprostorů pospolu nevytvářejí silné sekvence, naopak si vzájemně překážejí a brání tomu, aby dozněly alespoň samostatné scény. Jestli bylo záměrem znesnadnit divákovi práci tím, že příběhy jsou rozsekané, nikoli vrostlé do sebe, proč to neustálé vytváření banálních tématických a grafických (v menší míře symbolických) paralel? Když už, ať alespoň podobnost příběhů není tak okatá a neustále zdůrazňována mimoobrazovým komentářem některého z mnoha vypravěčů. Nedostatečné využití faktu, že většinu příběhů někdo převypravuje, ať formou deníku, dopisu nebo knihy, z pozice vyslýchaného vězně nebo úctyhodného stařešiny, je dalším z příslibů, které v sobě film nese a které zůstaly nerozvinuty (kromě hlasu jsou vypravěči neviditelní, do vyprávění aktivně nezasahují, nejsou během jeho produkování přerušováni). Ať už to umělecký záměr byl, čemu komerční zabarvenost celého projektu moc nenasvědčuje, nebo nikoli, Atlas mraků na mne působil jako neustále přerušovaná soulož bez pořádného vyvrcholení. Za vynaloženou pozornost, která se místy jednoduše neměla k čemu upnout, bych čekal hodtnotnější odměnu než poselství v duchu „musíme si pomáhat“, jež mi od díla, které chce bořit konvence, přijde jako výsměch. 70% Zajímavé komentáře: Adrian, Marigold, J*A*S*M, Bluntman, pet4(26.11.2012)

  • golfista
    ****

    Výborný film, jehož délka by vás rozhodně neměla odradit. Já jsem se díky rychlým skokům mezi příběhy zpočátku dost ztrácel, ale tvůrci mě ztratit nenechali. Věděli, jak mě (někdy objžďkami, někdy zkratkami) přivést k nevšednímu filmovému zážitku. Sice jsem čekal trošku silnější emocionální dopad, ale ... v podstatě jsem hodně spokojenej. (Myslím, že tenhle film nutně potřebuje další projekci. Už se na ni těším a cítím, že pátá hvězdička visí ve vzduchu).... Musím ale ocenit obrovskou odvahu producentů jít do takové látky s vědomím, že si na sebe film nejspíš nevydělá.(13.12.2012)

  • RedAK
    odpad!

    Nerad bych jakkoliv zpochybňoval pětihvězdičková hodnocení mých velectěných kolegů a bezkonkrurenčích filmových kritiků směrem k této brilantní špici filmové tvorby a uznávám, že nejspíše bude chyba ve mně, přesto si, samozřejmě v rámci tolerance a bezvýhradné loajality, neodpustím jemné přátelské pošťouchnutí: ty pičo, ste se posrali, ne?! No, a hned se tu dá lépe dýchat. Děkuji za pozornost.(5.12.2013)

  • Tom Hanks

  • - Režiséři si pronajali dům na Kostarice, aby mohli v klidu pracovat na scénáři. Jelikož se jedná o knihu se složitou dějovou strukturou, rozložili film na zhruba stovku scén, které rozepsali na barevné kartičky (každá barva představovala jednotlivé příběhové linie) a poté kartičky skládali tak, aby co nejlépe pasovaly do finálního konceptu. (iampatrik)

  • - Vedení studia Warner Bros. se nechalo slyšet, že jsou nadmíru spokojeni se 164minutovou délkou filmu, ačkoli dřív prohlašovali, že film nesmí překročit minut 150. (movieband)

  • - Jedná se o první anglicky mluvený film korejské herečky Du-ny Bae. Ta neměla v době konkurzů manažera, a tak jí byl scénář zaslán přes režiséra Pil-Sung Yima. Du-na byla Wachovskými vybrána na základě její role ve filmu Nafukovací panna (2009), kde její postava taktéž prochází polidštěním. (Brousitch)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace