Jiná země

Film, který si jako málokterý jiný žádá především citlivého a otevřeného diváka. Žánrové zařazení (tedy nízkorozpočtové sci-fi) je pouze odrazovým můstkem pro nezvykle sugestivní a působivé zkoumání bolesti, smutku, viny a vykoupení. Tedy všeho toho, co má naplňovat nezávislý, silně umělecký film. Komorní ladění a až minimalistické pojetí, pozvolná dynamika, chladné odstíny barevného spektra, ruční digitální kamera, nádherná hudba a bolest, která je tu místy až fyzicky cítit. Tak nezvyklou formou podané drama o naší nekonečné touze dostat druhou šanci, k čemuž je geniálně použit motiv právě sci-fi, jelikož když není racionálně možné vrátit a napravit osud hlavní hrdinky, neboť by se to příčilo zákonitostem našeho světa, tak jak ho známe, dali jí tvůrci tuto možnost změněním oněch zákonitostí. Vědecko-fantastický prvek tak funguje jako jakási solipticky vnímaná boží milost (kdy bohem jsou myšleni scénáristé). Jiná země je cosi jako indie-artová studie spásy. A ten poslední záběr je vážně strhující a je skutečnou katarzí celého příběhu. (08.01.2013)

Trochu mi vadí, že nebyla ani chvíle věnována vysvětlení toho prostředí - například že nikoho vůbec neznepokojuje, že se ty dvě planety pořád přibližují a za ty čtyři roky docela o pořádný kus! Tak odhadem by do sebe ty země do pár dní měly narazit, ale místo toho, aby řešili toto, tak řešili, jak se tam dopravit... A druhá věc je, že planeta takhle blízko té naší by rozhodně nenechala naše prostředí beze změny (co přitažlivost??). No ale chápu, že o tom asi ten film být neměl :-) Takže i ta zápletka v tomhle divným prostředí je dost dobrá :-) (16.07.2016)

Kdybych měl za pár korun natočit film, který nebude pitomý a bude mít lehký sci-fi odér, vydal bych se asi podobnou cestou. Tady jsem se ale trochu sekl, jelikož Another Earth je sci-fi víceméně pouze metaforicky. Ústřední dramatická linka o pachatelce smrtelné autonehody, která se sbližuje s mužem, jemuž zabila rodinu, by sama o sobě ustála důstojný televizní film či nějaké to neambiciózní drámo. Scénář ovšem obsahuje zpestřující prvek v podobě zrcadlové planety Země dvě, která se od počátku všem zúčastněným ukazuje na obloze. Tady film nabírá trochu jinou hloubku a je škoda, že možnosti nevyždímal o něco více. Do hry vstupuje vědomí, že na té identické planetě existují naše duplikáty. Co víc přiměje člověka přemýšlet o sobě, než možnost potkat sebe samého? Trapné ticho by patrně vyhrálo a film také v nejlepší možné chvíli končí. Není dlouhý, je dobře zahraný, není náročný a zanechá podnět k zamyšlení. Ani chvíli si nehraje na něco víc. Výborně. 9/10 (30.01.2012)

Uhrančivé, zvrácené a mrazivé. Sci-fi je zde pouze kulisou, zástěrkou a, ač se to nezdá, o druhou Zemi jde až v poslední řadě. Nakonec by zde zrcadlová planeta naší Matičky ani být nemusela, ale budiž, její motiv je také využit. V nádherných meditativních obrazech za doprovodu melancholické hudby (hmm, na Melancholii si samozřejmě nelze nevzpomenout) se zvolna odvíjí příběh dívky, jíž jeden pohled na oblohu změnil zcela život, převrátil její budoucnost, ba co víc, nejen jí. Nestačí přijmout trest, je nutné činit pokání, přiznání a vnitřní vypořádání se. Hlavní hrdinka cítí, že není dostatečně silná, ale chce, musí uzavřít jednu důležitou kapitolu svého života. Pokud se necháte vtáhnout, budete s napětím prožívat nelehkou cestu k pravdě a poznání. Spíše artová záležitost směřuje k očekávanému konci, což mi vůbec nevadilo. Nezajímalo mě jak, ale kdy... (06.06.2013)

film má v sobě určitě napětí, hlavně díky tématu, které si režisér vybral. Bohužel mi úplně nesedl styl, kterým byl natočen a myslím že by mohl být líp natočen i scénáři by se hodilo větší oživení, aby film nebyl chvilkami tak utahaný - jako debut je to však dobré. Rozhodně nápad to mělo, který však nebyl plně využit, abych byl víc spokojen a hodnotil líp. Naštěstí posledních cca. 30 minut mělo větší gradaci, tak se na 3 hvězdičky dostal, jinak bych tolik nedal. (09.12.2011)