Jiná země

Podobně jako Melancholia, ani Another Earth není primárně o sci-fi. A jsem za to ráda, protože po zhlédnutí traileru, který se snažil navnadit diváky na fakt, že ve vesmíru existuje naše přesná kopie a že hlavní hrdinku zajímá, zda její druhé já udělalo ty samé chyby, jsem se bála, jakou děsivou, nesmyslnou, nelogickou astronomickou šílenost z námětu tvůrci vykřešou. (Pokud existuje mně totožná, "druhá" verze mé osoby, znamená to, že se po miliony let muselo na obou planetách vše probíhat naprosto stejně. Z čehož zas můžeme dospět k závěru, že každý pohyb, každá má myšlenka by měla být naprosto identická a paralelní s tou, kterou má mé dvojče na Zemi č. 2, a že mezi našimi činy nemůže být sebemenšího rozdílu.) Another Earth však naštěstí "druhou planetu" nechává na pozadí, tvoří z ní jen metaforickou odpověď na otázku, jaký by asi byl život hlavních hrdinů, kdyby před čtyřmi lety dopadlo vše jinak. I proto k mému překvapení na základní problémy nalézá celkem racionální odpověď a svým odhodláním zkoumat spíše vztah mezi dvěma postavami, si žádné další nepřidělává. Zcela bez obav přiznávám, že nejsem nějaký fanoušek nezávislých filmů vyžívajících se v "ruční" kameře, neznámých hercích a pomalu vyprávěném příběhu, tentokrát mě ale ta sonda do života dvou lidí velmi bavila. A i když ta velká modrá koule na obloze může v závěru působit jako příběhová berlička (alespoň kamarád, který byl v kině se mnou, ji tak vnímal), mně se to metaforický, melancholický, pravdivě lidský a místy i filosofický (kde jinde postavy citují Platóna?) příběh včetně svého rozuzlení líbil a ani v jedné scéně mě nenudil. (15.12.2011)

Až na přílišnou rozvláčnost, jež byla vlastně po celou dobu k dobru přesvědčivému výkonu Brit one-woman-show, což je vzácně k vidění, šlo o nadstandardní snímek. Mohl by být terapií pro lidi s opravdickou touhou po 2. šanci, pak splnil psychologický prvek svou funkci. Formou sci-fi se dá příběh pojmout jako zhmotnění vnitřních bolestí a tužeb nebo se prostě jedná o čirou fantazii tvůrce, co nepostrádá invenci. Tak či tak nebýt místy pomalého tempa, jde o výjimečný počin střetu fikce a reality. Závěr přesně splňuje poslání filmu ukázat složitý proces od pocitu viny k očištění, znovu opakuji pro lidi, kteří měli smůlu, špatný den, či jinak udělali neúmyslný čin a své utrpení těžce nesou. Stejně si myslím, že většina trestanců nezná lítost; co říct na válečné zločince dodnes žijící v klidu exilu bez soudu, bez trestu. Jak je to u nich s nárokem na další šanci a zpytováním svědomí?! (27.08.2013)

Another Earth, to je nevlastní sestřička Melancholie se špetkou Kontaktu, která neměla peníze na šaty, a proto byla natočena naprosto ohyzdnou ruční kamerou. Ale i diamant, byť leží na dně popelnice, je krásný... No, dost bylo metafor, nyní k věci - sám se podivuji nad tím, co se mi může zalíbit. Tento film mě zaujal od samého začátku a ačkoliv o nic světoborného rozhodně nejde, dokázal si mě získat. Je to vlastně takové lehce abstraktní malé drama, kde daný sci-fi prvek je pouze jakousi absurdní okolností a zároveň prostředkem k názornému projevu emocí hlavních hrdinů, jejichž životy se značným množstvím smutných náhod propletly. A to je ostatně primárním úkolem dramatu, ne? Brnkat na emoce jako na struny kytary - efektivně a elegantně tak, aby to divák nepoznal a o to víc byl výsledkem učarován. (06.12.2011)

Another Earth splňuje dokonale všechny atributy nahoře vypsané a je to přesně ten typ sci fi filmů, které mně vysloveně sednou a navíc s úchvatně hrající Brit Marling. Když vezmu v potaz, že je to v mnoha směrech prvotina Mikeho Cahilla, tak má můj obdiv. Všechno je nám naservírované v těch akorátních mezích a ten konec byl taky přesně takový, jak bych si představovala. Kolikrát jsem se při tomhle příběhu zamyslela a asi ještě zamyslím nad tím, jaké otázky bych kladla své vlastní kopii? Možná stačilo zůstat u té tragédie a tu romantickou vsuvku vynechat, to tam přece jen malinko zaskřípalo. Ale jinak co se týká celkové úžasné atmosféry plné vnitřní bolesti, kterou jsem cítila také, s touhou všechno napravit a nádherným hudebním podkresem, to byl opravdu krásný zážitek a to se cení jen plným počtem hvězd. (20.12.2013)

Roztřesená kamera naprosto bezdůvodně zběsile zoomuje a oddaluje a polovina záběrů je rozmazaných. Ze způsobu natočení bych opravdu blil, jakej to má jako smysl? To, že jde o nízkorozpočtovou nezávislárnu snad neznamená, že musí kamaraman, kterej si nemůže dovolit jízdu, pořád takle kokotit, ne? Ach jo, tahle za každou cenu dynamická forma. Jinak to mohl být výrazně nadprůmerný film. (31.01.2013)