Poll
Poll
Polli päevikud
The Poll Diaries
Režie:
Chris KrausKamera:
Daniela KnappHudba:
Annette FocksHrají:
Paula Beer, Edgar Selge, Tambet Tuisk, Jeanette Hain, Richy Müller, Jevgenij Sitočin, Michael Kreihsl, Gudrun Ritter, Erwin Steinhauer, Nikolai Bentsler (více)Obsahy(1)
V létě 1914, krátce před vypuknutím první světové války, hrozí bezprostřední rozpad Pobaltí, které sice patří k carskému Rusku, ale má spíše německý ráz. Tento rozpad ohrožuje i aristokratickou rodinu čtrnáctiletéleté Ody, její život a dosavadní jistoty. Když se Oda náhodně setká s těžce raněným estonským anarchistou a spisovatelem, rozhodne se mu pomoci – čímž zcela změní svůj osud. Na rodinném statku zvaném Poll se v parném estonském létě postupně vyhrocují konflikty, které končí bojem na život a na smrt. Příběh všeho schopné lásky, historické drama o velkých zvratech v Evropě, velký film z Německa – to všechno je Poll. (Das Filmfest)
(více)Recenze (19)
,,NAD RUSKOU VÝCHODNÍ PROVINCIÍ PANUJÍ BALTOVÉ, NĚMEČTÍ BARONI, KTEŘÍ JSOU ODDÁNI CAROVI A PO STALETÍ POTLAČUJÍ JAKÝKOLIV ODPOR PODROBENÝCH ESTONCŮ“..... /// Ty vole, a co mám k tomu asi tak napsat? ,,JFL“ napsal všechno tak výstižně (jako to jsi vymyslel sám, jo?), že každej druhej se svým názorem tady bude za idiota. Tak třeba já: Estonská (?) usedlost Poll v časech ...prostě pár tejdnů před tím, než paní Müllerová řekla Švejkovi onu slavnou větu ,,Tak nám zabili Ferdinanda“. Nečekejte statek jako v Popelce. Spíš místo, ve kterým otec mladé Oděnky otevřel spoustu lidských hlav (ale vlastně stejně ví hovno, co se v nich ukrývá). Prostě příběh rodiny Siering, jejichž budoucnost jde pomalu do prdele. Dramatický tempo a příběh mladičký holky, která prožívá něco.....nebo situaci....která musí bejt chápána jako něco víc než první láska. Ta situace je nebezpečná....a je pro mě dost těžký jednoduše vystihnout podstatu. (Proto obdivuju uživatele ,,JFL“!) Film pro milovníky příběhů a dramat. Jen si neodpustím poznámku, že něco podobnýho jsem očekával od (pro mě nepochopenýho – nebo nepochopitelnýho?) filmu Bílá stuha. Jo a ty 2 hodiny jsou v poho. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Miluji filmy podle skutečných událostí a paměti Ody Schaefer číst nebudu. 2.) Jsem rozenej anarchista. (Estonskej!). 3.) Na pitevním stole, ze zadu....taky už mě to napadlo! 4.) Thx za titule ,,Petr Watzke“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * ()
Půdorys výpravné ságy získává ve filmu volně inspirovaném paměťmi německé básnířky Ody Schaefer obdobu opulentního snu, v němž se v uhrančivé atmosféře mísí motivy dospívání, tělesnosti a etnického napětí před první světovou válkou i konce jedné éry a jejích společenských příznaků. Snímek za pomoci strhujících záběrů na hraně hyperrealismu a fantazie utváří obraz světa z pohledu dívky, která vyrůstala ovlivněna otcem posedlým frenologií, který si v bývalé pile u rodinného sídla zřídil laboratoř. Deformovaná či vypreparovaná tělesnost oproštěná bytí a redukovaná na vědecký exponát a znak kontrastuje se strojeností vysoké společnosti a jejími kratochvílemi, ale také s lyrikou a živelností, které hrdinka poznává prostřednictvím estonského anarchisty, kterého ukrývá před ruskými vojáky i svou rodinou. 9/10 ()
Přestože všechny atributy hlásají, že bych měla dát vyšší ohodnocení, tak pocitově oproti Čtvrté minutě jdu se smutkem dolů a je to škoda. Myslím, že při jednodušším scénáři a ne až tak dlouhé stopáži by měl Poll na daleko víc. Začátek byl téměř hororový, to jen tak mimo záznam. Chybělo mně vtáhnutí do děje, prožívání mnoha situací, ve kterých se ocitla Oda. Výstižný komentář už tady podal gudaulin. Škoda.... ()
Souhlas s komentářem uživatele Avalon820. Poll ve mě skutečně vyvolává hodně rozporuplné pocity a jsem rozpolcený v tom, jaké hodnocení mu nakonec nadělit. Určitá část ve mě se bouří proti 3* a říká, že film s takovým potenciálem si ani to průměrné hodnocení nezaslouží, i když jednotlivosti se dají vyzdvihnout a dokonce se o nich dá mluvit v superlativech. Snímek má vynikající kameru, je zasazený do nádherných exteriérů, technická stránka šlape jako hodinky, hudbu můžu jenom vychválit, tak ať mi někdo vysvětlí, proč výsledek připomíná hezky naaranžovanou leklou rybu... Při sledování Pollu jsem si vybavil Vláčilovu Adelheid a myslím, že právě konfrontace těchto dvou filmů jasně ukáže rozdíl mezi výborným a průměrným snímkem. Adelheid je totiž minimalistický kousek, kde je mnohem míň dialogů a vlastně i jakýchkoli událostí než v Pollu a přesto ani sekundu nenudí, právě naopak. Poll je rozvláčný jak parlamentní rozprava a nabízí sice spoustu dramat a emocí, jenže podaných tak odtažitě, že je nějak nedokážu s filmovými hrdiny sdílet tak, jak by si jejich příběh zasloužil. Přes veškerou snahu a obrovský potenciál je to místy pouhopouhá ušlechtilá nuda. Celkový dojem: 50 %. Opravdu tu třetí hvězdičku zachraňuju silou vůle... ()
Profesionálně skvěle odvedený film, navíc z estonsko-rusko-německého prostředí a ze zajímavé doby před první světovou válkou, zajímavý příběh..., leč nepříjemně rozvláčně vyprávěný. ()
Čakal som historickú bombu, nedostal som ani poriadnu históriu, ani hystériu, veľmi suché to bolo na to, že ide o skutočný príbeh z tak zaujímavého a vypätého obdobia. V podstate sa to začína rozbiehať až tesne pri konci a potom už je koniec, takže ste sa zohriali konečne aspoň na teplotu riečneho sumca a zas nastal len chlad. Príbehovo takmer prázdne. ()
Velmi rozpolcené pocity. Na jednu stranu jde o technicky skvostný snímek - hudba byla jendnoduše úžasná a pod rukama zručné kameramanky vznikla řada téměř ikonických scén. Dále je třeba zmínit dobře vybudovanou dusnou atmosféru, skvělé herecké výkony, pevnou režii... A proti tomu všemu stojí příběh. Ten se mi skutečně nechce kritizovat už jen pro samotný fakt, že je podle skutečné (a ne zrovna veselé) události a zaslouží si úctu. Ale co naplat - na film je zkrátka tato látka zpracována nesmírně monotónně a výsledných 129 minut je příliš. Když si jako měřítko napětí a zvratů představíte seismograf, po celou dobu bude zaznamenávat jen mírné záchvěvy. Ukazatel vystřelí do nebes až v závěrečných deseti minutách. To se ale vzápětí nabízí otázka, kolik diváků vydrží do této fáze v bdělém stavu... Mnoho jich nebude a je to škoda, protože s přísnějším střihem by šlo o skutečně mimořádný filmový zážitek. ()
Od prvních minut vzbouzí fascinující kulisy naději na epickou podívanou. Majestátné leč trouchnivějící sídlo dominantně trůní v moři jak bedla jedlá a působí stejně morbidně jako neetický inventář laboratoře aristokratického doktora Mengeleho. I dobové kostýmy, zasněné západy slunce a vesměs veškerá práce s kamerou, to vše funguje pro omámení oka náramně. Jenže brzo zjistíme, že ambiciózní výpravě nesekunduje scénář. Nepřilepší ani stopáž, která je neúměrně dlouhá k příliš řídkému ději bez napětí a gradace. Chris Kraus sice nadhazuje několik zajímavých myšlenek, ale hned je zas lhostejně opouští a zůstanou jen ty opulentní záběry a vlažný příběh. Divák, opticky patřičně navnaděn, dlouho trpělivě vyčkává, že se konečně začne něco pořádného dít, ale postupně se smíří s tím, že čeho se někdy dočká, bude jedině konec. A tak nepotřebuji ani skleněnou kouli a vidím osud tohoto snímku celkem zřetelně. Ostatně hlavní hrdinka ho vyřkla již přede mnou.“Nezůstane ze mě nic, žádný z mých pocitů nepřetrvá, bude to jako bych nikdy nebyla.“ I když takhle macešsky ho zatracovat úplně nelze, protože rozhodně neurazí a vizuálně bezpochyby nadchne. ()
Dramatický, romantický, poetický příběh, a to vše najednou. Odborně bylo již v předchozích komentářích řečeno vše. Pokud jde o mé pocity, stále jsem dychtivě čekala, kdy ... a přála si to. O to větší dojetí mně čekalo na závěr. Nelituji 2 hodin strávených na drsném severu. ()
Nečakal som, že ma film takto zasiahne. Už je mi jasné, čo estónskej kinematografii chýba - kvalitní scenáristi. Riešením je koprodukcia a táto bola veľmi úspešná. Je to druhá trefa do čierneho od nemeckého režiséra a scenáristu v jednom C. Krausa. Ako bonus precízne budovaná atmosféra a nezabudnuteľná kamera. ()
Baladický příběh tápající, leč téměř ke všemu odhodlané statečnosti podporované sotva probuzeným, neuvědomělým ženstvím. Jeho melancholie, umocněná maličko zastřeným obzorem a zdánlivou nemožností jakékoli proměny, je v přímém rozporu s odpudivou, a přitom až groteskní bizarností "laboratoře" - i se vzpurnou živelností ... s palčivou touhou po uvolnění těžkých, zrezivělých okovů doby, která nevěděla, že právě dospěla na konec své cesty - že bude donucena svést krvavý, leč marný boj o udržení své moci, neboť nové pořádky jsou vždycky nastolovány na troskách těch starých. Bylo nebylo ... dávno tomu. Kdo ví, jaká byla SKUTEČNOST - ale na tom nezáleží, neboť srdce mladičkých básnířek celého světa jsou si v mnohém podobná ... a obyčejně stojí za to jim naslouchat. ()
Hmm... ()
Usedlost Poll jako pevnost omývaná příbojem mořských vln, jako nalezený/ztracený dóm tepající milníkem procitnutí, jako koráb nádechu zátočiny osudovosti, jako kolébka intimity vjemů dospívání a myriád tónů maleb citových. Vizuální čarokrásno prodchnuté symfonií nepolapitelnosti doteků chvějivého sbližování Ody, jež jakoby oblékla šat éterické Liv Tyler a jejího tajemného "ctitele" Schnapse. Nápoj lásky čaruje srdcem meditace, mlčenlivou touhou v podkroví zakázaného soukromí, zachumlaného v symbióze plachosti emocí. Hráz lyrického zátiší se střídmě vine v laguně hlubinné křehkosti. Zápisky bušivého srdce ožívají v tůni slz, na řádcích památníku s kyticí psaného vyznání /ne/vyslovené lásky, oddanosti a vzkazu věrnosti. ()
Několik týdnů ze života skoro zapomenuté německé básnířky Ody Schaefferové se stalo námětem překvapivě dobrého německo-rakousko-estonského filmu (plných pět hvězdiček). Neotřelé téma příběhu, odehrávajícího se na estonském pobřeží se silným německým vlivem v předvečer 1. světové války, mě dostalo i přes možná trochu zbytečnou délku 125 minut. Mladičká dívka, která z Berlína přijela pohřbít do rodného kraje svoji maminku a prožívá vzrušené týdny u otce a macechy, je konfrontována se situací, kdy carské jednotky honí po lesích anarchisty. Jednoho ze zraněných revolucionářů nalezne Oda v polorozpadlé otcově laboratoři a uzdravuje ho v prostředí plném až mysteriózních exemplářů, které z vášnivě prováděných pitev získává jejich otec, jenž by se tak rád vrátil na vídeňskou kliniku... Dramatický závěr se dal očekávat, ale mě naplnila nejvíc myšlenka, jak se vyhlášením války ze spojenců a přátel usídlených v Livonsku stávají rázem nepřátelé ("... Mluvte rusky. Nechci slyšet ani slovo německy..."). ()
Bylo to rozmáchle epické, a to byla ta největší chyba. Člověk nevěděl, čeho se má chytit, ani jeden příběh nebyl nosný a to že taťka rozřezával hlavičky anarchistům bylo zajímavé jenom ze začátku. Rozhodně by filmu prospělo zaměření se na jednu dějovou linku a tu pořádně rozpracovat. ()
Zo začiatku docela nuda, až ku koncu sa začne niečo diať a záver ma nakoniec nasral podobne ako ma nasral v horore Mlha od Stephena Kinga. Ale teda pokiaľ je film podľa skutočnej udalosti a naozaj sa veci takto udiali, čo už s tým narobíme. Mnohé nedostatky zachraňuje dobrá hudba. ()
Film využívá dokonalé vizuální poetiky melancholického přímořského sídla v kontrastu s nechutným zápalem bigotního profesora. Záumný řetězec různých vztahů,lásek a nenávistí s předurčeným tragickým koncem.Film pro milovníky pomalého vyprávění,artistní kamery a výtečných hereckých výkonů. ()
Myslím, že film dobře pracuje s vizuální stránkou - panství Poll jako kdysi nádherný pohádkový domeček, nyní se rozpadající na pilotech omývaných přílivem, stejně nádherná móda smetánky dávno mrtvého světa 19. století, jeho večírky vkusné zábavy (čtení poezie a hudební produkce) a vnitřní úpadek (nevěra, násilí, zaujetí smrtí - mozky, mrtvolky, neobvyklosti naložené ve formaldehydu či ukryté v sudu s pálenkou). A pak je tu příběh podle skutečné události, který staví na konfliktu starého s novým (rodiče vs. mladá Oda, tradiční role muže a ženy, staré pořádky se šlechtou, carem a tradicemi proti anarchistům se sílícím nacionalistickým smýšlením) a normálnosti s dekadencí počínajícího 20. století (nerovný manželský svazek uzavřený kvůli majetku, z rozumu, a stejně nerovný, ale romantický vztah mladé Němky Ody k estonskému rebelantovi; touha objevovat až za limity běžné morálnosti oproti ostýchavosti klasické vědy; striktní dělení podle stavovské příslušnosti vedoucí až ke dvěma světovým válečným konfliktům, které přežije jen zdánlivě to nejkřehčí, nejslabší a nejlehkomyslnější - Oda, nepřekonatelná svou nedpředsudečnou zvídavostí). Vlastně se celý snímek dá chápat jako popis zrodu moderní doby, která vychází z postupného vnitřního rozkladu něčeho dříve bezpečně neměnného a normálního, a to jak v rovině celospolečenské, tak osobní. V tomto smyslu zamrazí, když si člověk uvědomí, jaký letopočet máme dnes a jaké změny právě probíhají (uprchlíci z východu). Kolik z nás dokáže být stejně odvážně otevřenou samoukyní v ošetřovatelství, jakou byla riskující Oda?! ()
Kamera úžasná, herci excelentní, hudba dech beroucí, příběh bohužel žádný... ()