poster

Tenkrát v Anatolii (festivalový název)

  • Turecko

    Bir Zamanlar Anadolu'da

  • Slovensko

    Vtedy v Anatólii

    (festivalový název)
  • USA

    Once Upon a Time in Anatolia

Drama / Krimi

Turecko / Bosna a Hercegovina, 2011, 157 min

Komentáře uživatelů k filmu (54)

  • Houdini

    Zlatá Palma - výběr(20.6.2011)

  • Enšpígl
    ****

    Obrazová citllivost, herecký minimalismus, scénaristické originalita, dialogová vybroušenost, to vše bylo tenkrát v Anatolii.(7.6.2016)

  • Marigold
    *****

    Tenkrát v Anatolii se nic zvláštního nestalo. Geniální existenciální detektivka, vůbec nejrealističtější, jakou jste kdy viděli. Skvostně poschovávané mikropříběhy postav, poetické kompozice, úchvatné herecké typy. Jakmile přijmete Ceylanovo plíživé tempo, vyvstane před vámi Anatolie v celé kráse a obyčejnosti. Film postavený na tom nejsubtilnějším, co ve vizuálním díle lze pocítit.(7.7.2011)

  • Radek99
    ****

    Opravdu nevšední kriminální road movie o svérázu tureckého policejního vyšetřování a v druhém plánu o nesnesitelně těžkém údělu bytí intelektuála v takovýchto podmínkách. Velmi civilní, hyperrealistický, existenciálně laděný exkurz do turecké mentality a všednodennosti místa, kde ještě čas plyne jinak. Film bez hlavního hrdiny, což modifikuje koncept vyprávění, tvůrci tak záměrně řetězí řadu mikropříběhů, které postupně ozřejmují charaktery a minulost jednotlivých postav, tak trochu coby obdoba literární umělecké metody ,,románu-řeky" tu scénáristé tvoří jakýsi ,,film-řeku", film původně s úzkým (kriminálním) základem (rutinní vyšetřování jednoho násilného činu), který se postupně rozšiřuje a nabírá příběhy postav (v analogii jako když teče řeka). Leitmotivem je pak vyhoření, logické u povolání přicházejících běžně do styku s násilnou a zlou podstatou člověka. Od momentu objevení těla snímek dostává na působivosti a celkem graduje, řada situací pak paradoxně díky své absurditě (odvoz těla z místa, kde bylo pohřbeno, je maximální kafkárna, která dobře demonstruje rozdíl mezi Západem a Východem). Opravdu silný film, který ovšem měl být o půl hodiny kratší...(26.1.2015)

  • Fr
    *

    ,,V SEVERNÍ ČÁSTI OBVODU SE NACHÁZEJÍCÍ LOKALITA KIZILČULLU. VELITELI, CO ŘÍKÁTE? JE TO TADY KIZILČULLU?“ ... ,,NO, PANE PROKURÁTORE, JE TO TAK, ŽE PRAMEN HAYRAT JE PŘÍMO NA HRANICI. NA TUHLE STRANU OD PRAMENE JE SARIČULLU, NA TAMTU KIZILČULLU.“... ,,- TAKŽE?“ ... ,,- TAKŽE JE TO VLASTNĚ ÚPLNĚ PROSTÉ, PANE. KDYBYCHOM SI PŘEDSTAVILI, ŽE OD PRAMENE SEM K NÁM JSME NAKRESLILI TAKHLE ČÁRU...PAK TAHLE STRANA, TEDY SEVERNÍ, BUDE KIZILČULLU, A JIŽNÍ STRANA SARIČULLU.“... ,,- NO, TAKŽE...?“ ... ,,NO, KDYBYCHOM SE PODÍVALI DO KATASTRÁLNÍ MAPY, TAK TO, JESTLI JE TO TADY KIZILČULLU NEBO NE.....KDYŽ SE NA TO PODÍVÁME DO MAPY OBVODU...“ ... ,,- DOBŘE, DOBŘE, VELITELI.“ ... ,,-JE TO JASNÉ VLASTNĚ.“ ... ,,- DOBRÁ. LOKALITA SARIČULLU...“...... /// Ty kráávo, CO TO MÁ BEJT ??? ¾ hodiny sleduju policajty jak jezděj se dvěma obviněnejma (a ještě s prokurátorem a doktorem) po turecký měsíční krajině a hledaj místo činu. Je noc, prej bude pršet a melou strašný hadry (o prostatě – tedy chcaní atd, atd...). A TADY TO TAKY NENÍ! Jedeme dál – vlastně ne. Nejde nastartovat (auto). Musí se to roztlačit (můžem si vydechnout, dobrá věc se podařila). TAK TADY? A kurva, ponožka v háji (bylo tam mokro...). TAK SE NÁM TO PROTAHUJE.... (co vám...mě !!! A omlouvám se za vyspoilerování třetiny filmu.) Nadži ztrácí nervy (tak to jsme chlape dva! Ale tys za to dostal zaplaceno!!!) Jablíčko se kutálí... (pozor! možný spoiler!)..tak znova – Jablíčko se kutálí, kutálí,... šťopka, ,,bubák“, celá strana... jejda – teď poskočilo a žbluňk – je v potůčku...plave, plave a teď se zašprajclo. Škoda, taková to byla akční pasáž! (pozor! konec možnýho spoileru!) DÁME SI PAUZU! (pičo souhlas. Na nic jinýho nečekám... co kdybyste pak začali beze mě?) Zastávka ve vesnici a hlavní slovo má starosta (toho naštěstí prostata netrápí, ale je třeba opravit hřbitovní zeď...). Seděj, žerou a mlaskaj jak dobytci (možná právě tady vyniká ona ,,vášeň tvůrce pro fotografii a provokuje pozornost vnímavého diváka řadou zdánlivě bezvýznamných detailů...“. Což se mu daří, jsem totiž vyprovokovanej jako kráva! Noha mi podivně škube a v ksichtě mám zrůdnej výraz). HLAVNĚ AŤ NÁM DÁ BŮH ZDRAVÍ. VODA A ELEKTRIKA PŘIJDOU.... a přichází dramatická chvilka, páč starostova dcera mlčky 5 minut servíruje čaj. Tohle je vážně umělecký dílo! To snad natočili bez jedinýho střihu za 2a půl hodiny (a druhej den to šlo do kin!). Modlím se za 30ti minutový závěrečný titulky... zbytečně. Patolog chce novou márnici (praktickej chlap!) a věřte či ne – NIKDO JEN TAK ZNIČEHO NIC NEUMŘE! Tak tohle je pro silný nátury! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem blázen do extenzivního prologu „metafyzické road movie“. 2.) Potřebuju slyšet historku o ženě, která umřela přesně jak řekla. (Cože? Jestli je srovnatelelná s historkou O vodníkovi od inženýra Radima Zvona? Nemyslím, že bych ji chtěl slyšet ještě jednou.... ). 3.) Thx za titule ,,martjin / fullscreen“ a ,,fridatom“. /// PŘÍBĚH * HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne(30.4.2012)

  • pan Hnědý
    *****

    Nuri Bilge Ceylan je výjimečný tvůrce s nesmírnou optikou. Nesmírně vtahující, až experimentální kamera Gökhana Tiryakia podaná citlivě a opatrně, jako v Zimním spánku - geniální třetí Ceylanova ruka. Tiryaki podává důležitou platformu pohybu kamery zblízka - snímá detaily - záběr na lámající se rostliny, tváře emocí herců, silného větru a odrážející se světla z bouřky, dokonalá scéna s dcerou starosty, která podává čaj (už její příchod je geniální, opatrně snímaná tvář dívky). Dialogy vybroušené a vtahující, které se postupem času rozkládají v příběhu (záhadná smrt nádherné ženy), ale i v našich myšlenkách (prášky na infarkt a jejich následek). Postupem času se Anatolie neskutečně drásajícím tempem stává dramatem, který vyráží dech. Závěr v pitevně mě odrovnal.(11.6.2017)

  • Traffic
    *****

    Ve způsobu uchopení témat je tu poměrně znatelná podobnost s některými filmy rumunské nové vlny (Policejní adj., Aurora...), Tenkrát v Anatolii se ovšem nespoléhá na pouhý pozorovatelský realismus, ale mistrně využívá snad všechny prvky filmové formy i stylu. Vzniklo tady tak dílo, které nejen že jen tak mimochodem podává košatou výpověď o současném Turecku a představuje několik nesmírně živoucích a uvěřitelných postav, ale svojí řemeslnou brilancí se vymaňuje ze škatulky "řadového" festivalového zázraku a přibližuje se tomu nejlepšímu ze světového filmu.(7.3.2012)

  • Niktorius
    *****

    1.) Ceylanova novinka je v porovnání s jeho staršími díly přístupnější, což ovšem v žádném případě neznamená, že by se turecký auteur zpronevěřil vlastnímu rukopisu a natočil něco banálního nebo explikativního - Tenkrát v Anatolii lze naopak považovat za jeho nejpropracovanější a nejpůsobivější film. _______________ 2.) Značná část divácké potěchy, které Tenkrát v Anatolii nabízí nemalé množství, plyne právě z postupného seznamování se s postavami a odhalování jejich pohnutek i životních příběhů. Základním vodítkem jsou v tomto spíše jejich reakce na určité situace a drobné mimické signály, nežli explicitní promluvy a činy. Ceylan se drží daleko od doslovnosti a žádá po divákovi soustředěnou pozornost. _______________ 3.) S přibývající stopáží lze ocenit také promyšlenou koncepci snímku, účinně slaďující všechny jeho stavební prvky. Ceylanova cesta Anatolií vede od mlhavého ke konkrétnímu, od polocelků k detailům, z noci do dne, z nedozírných plání do stísněných prostor pitevny a od snícího prokurátora k chladně analytickému doktorovi. A nezůstává jen u hlavní dějové linky a jejích protagonistů – před divákem se rozprostírá příběh celé Anatolie a jejich společenských reálií. _______________ 4.) Jde o dílo, které není mistrovské tím, že by bylo nějak složitě natočeno či přinášelo významné inovace; jeho síla spočívá v dovednosti všední příběh důkladně protkat podnětnými motivy a symboly, jejichž množství a komplexnost vyloženě vyzývá k několikanásobnému zhlédnutí. Jsem si jistý, že i po mnoha opakovaných cestách do hloubi Anatolie a její duše bude stále co objevovat.(24.2.2012)

  • Jhershaw
    **

    Tenkrát v Anatolii? Nuda v kině! První film, ze kterého jsem kdy na Febiofestu odešel, víc než dvě hodiny jsem prostě nevydržel. Úmorný cyklus "policie přijede a zase jede dál", prokládaný hovory v autě... jako postavit kameru ke stolu štamgastů nebo do vlakového kupé, vše se děje "realisticky" dlouho, jako by střihač místo své práce usnul. Přitom herci, obzvlášť doktor a zločinec, byli dobří, a některé vizuální nápady byly dechberoucí - rozsvícená auta jedoucí po zaprášené cestě.(27.3.2012)

  • mat.ilda
    ***

    Jo tenkrát v Anatolii, kde světlomety aut spojené s prachem cest vytvořily zvláštní úkaz v noční krajině? A tenkrát v Anatolii, jak si vichr pohrával s harampádím na dvorku a dozrálé jablko dokonalo svou kopcovitou pouť ve vodní zátočině? Bylo to tenkrát, kdy se v Anatolii stala vražda a taková nesourodá skupinka chlapů různých profesí vodila vrahy po jejích magických místech, za účelem nálezu oběti? Přesně - vzpomenu si jistě i po letech na drobná odhalení osobních zákulisí uprostřed mezipracovních hovorů unavených mužů, na atmosféru letmých setkání s lidmi, které už možná nikdy nepotkáte, na jediný pokus o vtip i na jeden hrůzostrašný pohled přímo do kamery... Ten film žije svým životem, nepřetržitými zvuky přítomnosti a velkým citem pro přírodu a vše, co nás obklopuje, takže všímavým jedincům dokáže evokovat okamžiky, které sám zažil a dokázal vnímat jejich krásu, jedinečnost, neopakovatelnost... a taky dává sakra najevo, jak všechna ošklivost pochází od člověka. Ceylanova tvorba něčím připomíná styl Sama Peckinpaha, jen je daleko realističtější, tím pádem málo překvapující, někdo by řekl o ničem, já jsem však po jeho "Městečku" zhruba tušila, do čeho jdu, takže nemohu být zklamaná, naopak... Jen být já tenkrát v Anatolii, seženu si urychleně turecko-německý slovník ... :-)(22.8.2014)

  • bassator

    46th KVIFF 2011 - HORIZONS - Horizonty (Bir Zamanlar Anadolu'da / ONCE UPON A TIME IN ANATOLIA / Tenkrát v Anatolii)(15.7.2011)

  • Vančura
    ***

    Několik působivých záběrů a dialogů u tohoto snímku nedokáže překonat skutečnost, že je to bytostně turecký film, u kterého mám silné pochybnosti, nakolik vůbec může kvůli své kulturní jinakosti oslovit evropského diváka. Pokud se to podaří, pak zřejmě už skutečně nic nebrání Turecku ve vstupu do Evropské unie. A navíc ta šílená stopáž zabíjí vše dobré, co v tomto filmu je. Alespoň tak mi to přijde - celý tento filmový projekt s "metafyzickou road movie" je skrz na skrz podivný a interpretačně velmi neschůdný. Vidět to ale po podruhé po lepší pochopení a docenění režisérových snah? Ani za nic.(3.7.2011)

  • asLoeReed
    *****

    Zatímco klasické tituly turecké kinematografie výrazně cílí na příběh a jeho dějové zvraty, filmy jednoho z proslulých současných autorů Nuri Bilge Ceylana, jehož tvorbu si hlídá a opakovaně oceňuje canneský festival, nabízejí odlišný druh "zábavy", v němž mizí falešný tón a dění je podřízeno atmosférickému vykreslení samotného trvání. Příběh je minimalizován i v tomto, zatím posledním Ceylanově snímku – vhodněji řečeno velkolepém metafyzickém, až apokalypticky vyčerpávajícím průniku do peripetií jedné noci, rozednívání a dopolední sychravosti ve společnosti skupiny vyšetřovatelů, kteří se ve ztemnělém zahaleném okolí anatolského města Keskin (v němž obdobný případ sám jakožto doktor prožil jeden ze spoluscenáristů) pokoušejí dopátrat pohřbené oběti, jejíž vrah účastnící se jízdy mlží a vědomě zaměňuje či jen nedokáže skrz noc identifikovat místo, kde čin v opilosti dokonal. V průběhu trmácení a zdlouhavých (jako tyto věty), odbíhajících rozhovorů v automobilech se výprava rozhodne navštívit venkovské hostitele a občerstvit se, než konečně ráno vyjmou tělo z půdy, registrují okolnosti a pořizují protokolové formality, přičemž na nezkráceném podání realistických detailů se nic nemění a zachvácený divák doputuje spolu se ztrhaným prokurátorem Nusretem, komisařem Nacim, doktorem a společníky až zpět na stanici a své vyprahlé, ztěžklé pocity únavy stěží dovede oddělit od zadumaně nehybného stavu Nusreta, sledujícího během pitvy všední dětský povyk na školním hřišti. Exkurze za zvolněnými odstíny krimi či road-movie hasne v prázdném, nezvučném (ne)uzavření.(9.1.2014)

  • WillBlake
    *****

    Drama, které má svůj vlastní čas i optiku a zatímco odposloucháváme bezvýznamné dialogy o jogurtech, rdousí nás tureckým medem. Mnoho nezapomenutelných a o současném Turecku vypovídajících scén (pasáž ve starostově domě je geniální, stejně jako celé ohledávání a odvoz mrtvoly), krásné záběry na přírodu a kutálející se jablka, uvěřitelné postavy s ještě uvěřitelnějšími břemeny a krutý závěr v márnici. Takových filmů moc není.(30.6.2014)

  • Chrustyn
    ***

    Dvou a půl hodinový snímek o partě policistů, kteří v temné noci hledají zakopanou mrtvolu. Toto píšu na začátek aby si divák uvědomil do čeho jde a jestli se jedná o snímek, který by ho mohl zajímat. Film je to skutečně zdlouhavý a v řadě scén se neděje nic co by jakkoliv posouvalo celkový příběh. Musím však uznat, že noční pátrání, které zabírá většinu filmu, má svou osobitou a překvapivě působivou atmosféru, kde se na první pohled nic neděje, vše je zbytečně zdlouhavé ale neustále vás zajímá co se bude dále dít. Konec už spíše dojíždí ale přesto film neodsoudím jako artovou nudu, protože větší část filmu, mě skutečně bavila.(20.3.2013)

  • giblma
    *****

    Temnotou větrné noci se vynořují kužely světla z reflektorů aut. V nich projíždí krajinu turecké Anatolie skupina mužů a cosi usilovně hledají. Příliš se jim to nedaří, jediný, kdo může místo určit, byl předešlou noc opilý a nemůže (nebo možná ani nechce) si vzpomenout. Jeden z vyšetřovatelů myslí na svého nemocného syna, druhého tíží dávná záhada, třetí je příliš znechucený množstvím zla, co za dobu vykonávání svého povolání viděl a těší se na důchod. Každý z nich chce mít již vše za sebou, ale to nejděsivější teprve přijde a neprosvětlí to ani moment krásy starostovy dcery ve světle lampy. Zbytečně pokračující pitva se snaží zmírnit hrůzu brutální vraždy, přičemž se nad vším vznáší otazník o pravosti skutečného viníka.(14.4.2014)

  • Flakotaso
    ****

    Tak něco takového jsem opravdu nečekal. Je to vlastně docela unikátní film, protože tohle téma tímto doslovným způsobem asi ještě nikdo nenatočil. Je zde několik úžasných momentů, které jsou bohužel, jak píše uživatel Vančura, až příliš rozmělněny do obrovské stopáže, až se nakonec ta celá "metafyzičnost" naprosto vytrácí. Nedá se tedy říct, že by mě to nějak uchvátilo, nebylo to ani tak formálně zajímavé jako Reygadas ani tak tajemné a uhrančivé jako Tarr nebo Zvjagincev, ale něco v tom je. Několik nejlepších fragmentů tohoto filmu - scéna s jablkem, prokurátorův příběh a jeho pohled při jmenování léku, představitel vraha s dokonale ostře řezanou tváří a dialog o jogurtech :).(2.2.2012)

  • dopitak
    *****

    Cinema Mundi 2012. Nuri Bilge Ceylan si svůj šestý celovečerní film náležitě vychutnává. Tento oceňovaný režisér by si nás nedovolil degradovat na pouhého diváka, místo toho zve, abychom se do případu přímo zapojili. Tenkrát v Anatolii to byly nejkratší dvě a půl filmové hodiny, pomník a medaily za kameru, příjemné koukání. Více tady.(6.3.2012)

  • MontyBrogan
    ****

    Film, ktorý nemá jednoznačne definovateľný žáner, pretože viac zobrazuje miestne reálie prostredníctvom jednotlivých postáv, ako príbeh vyšetrovania vraždy, resp. hľadania tela, ktorý na prvý pohľad opisuje. V tomto prípade mi však nie je úplne jasné, či je to pridaná hodnota, alebo skôr odobraná. Tieto dve roviny totiž nie sú všetko, čo sa tu navzájom bije. Najväčším prekvapením je prítomnosť zopár vyslovene poetických scén, s dejom priamo nesúvisiacich, a do prostredia nezapadajúcich. Krimi pasáž má pre zmenu niektoré motívy úmyselne nevysvetlené, aby zrejme interpretácia ostala na divákovi. Nakoľko ale každodenný život v Anatólii nepoznám, neviem vlastne ani posúdiť, či v tom celom ide o realitu, alebo dystopické videnie spoločnosti, prípadne satiru na pomedzí týchto dvoch spektier. Svojím spôsobom je to ako taká smrteľne vážna Tarantinovka z konca sveta. Všetky postavy dostávajú priestor, aby sme sa zoznámili s nuansami, ktoré ich odlišujú od ostatných. Čo znie logicky, pretože aj pri takom vyšetrovaní vraždy musia predsa ľudia močiť, jesť, fajčiť, rozprávať o banalitách a podobne. Všetci sme rovnakí, keď nám skrčia a zviažu nohy, lepšie sa zmestíme do kufra auta! _ Videné v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou.(11.4.2015)

  • DwayneJohnson
    *****

    Tak si můžu v klidu odfajfknout na evropské filmové mapě další zemi, s kterou jsem ještě neměl tu čest a zároveň poděkovat uživateli Vlkovi, v jehož profilu jsem na tenhle bezesporu zvláštně natočený a zajímavý film čirou náhodou narazil. Tenkrát v Anatolii mi určitě připomíná Rozchod Nadera a Simir, svým soustředěním na jednotlivé postavy a to hlavní, o co filmu jde, je trošku odsunuto na vedlejší kolej. Herci, jako by snad ani nehráli a přitom každá z postav je velice zajímavá, k tomu výborná kamera, střídání noci a dne, plus spousta osobních vyřčených i nevyřčených minipříběhů. Kdybych si snímek pustil před takovými 15 lety, určitě bych ho po půlhodině vypnul, dnes jsem rád, že už mám aspoň trošku trpělivosti a že si i takové filmy dokážu vychutnat až do samého konce.(10.6.2014)

<< předchozí 1 2 3
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace