Čtyři mouchy na šedém sametu

V roce 1971 sice Argento teprve nabíral formu, ale to neznamená nic horšího, než že jeho tehdejší filmy byly pouze nadprůměrné a nikoli mistrovské. Čtyři mouchy na šedém sametu lze směle hodnotit jako povedené giallo, které se ovšem nejspíš nebude líbit a.) lidem, kteří na detektivkách / kriminálních thrillerech oceňují hlavně důmyslný postup při odhalování vraha a tudíž nemají rádi náhody, absurdní dějové twisty a vyšetřovatelské metody z říše sci-fi b.) elektrikářům a vůbec všem, co chápou, co je to střídavý proud. (08.04.2013)

Povinnosť nielen pre milovníkov gialla a Argenta, ale aj seriálu Dempsey a Makepeacova, pretože hlavnú úlohu tu hrá mladučký a patrične vyhúkaný Michael Brandon. Kvalitná giallovka, ktorá ale trochu zlyháva vo "vedeckom" odhalení vraha, kedy sme na poli čistého sci-fi a tak trochu aj pri odhalení motivácií vraha, kde mohol byť pridaný aspoň ešte jeden motív navyše. Toho možno odhalíte vopred, možno nie, je to ale jedna z tých menej pravdepodobných variant, na ktoré počas sledovania budete myslieť. 70% (29.09.2021)

Argento opět uspokojil. Příběh sice, jak už to občas bývá, trochu mdlý, ale natolik dobře natočený, že těch sto minut uběhne jako voda a závěr, i když trošku vytušitelný a bez větší invence, neurazí, zvlášť poslední zpomalovačka pobavila. (kdo viděl, jistě ví). Po dokonalém "Ptáku s..." možná pro někoho trochu zklamání, ale příznivci režiséra jistě zaplesají a poznají zde svého Daria, ať už jde o obrazomalebnost, tak o vcelku slušně šťavnaté vraždy. To že se potenciál dal využít mnohem lépe, a že spousta detailů a scén zůstala nedořešena popřít nemohu, ale i tak jsem celkem spokojen. Navíc se zde objevilo, to co jsem miloval od dětství a snad už jsem na to i narazil v jiném filmu, a to zjištění z oka mrtvého, co bylo posledním obrazem, na kterém jeho zrak spočinul. Michael Brandon je Muž na svém místě, ale trošku mi vadilo, že jsem v něm pořád viděl Dempseyho (což však jen můj problém). Bud Spencer v roli, kde nedává pořád někomu nakládačku a netváří se při tom jako při zabijení mouchy, stojí taktéž za zmínku. Nakonec k hudbě. Morricone dobarvil film svou osobitou notou, ale osobně bych byl raději, kdyby soundtrack natočili Deep Purple, jak se původně plánovalo (nic proti Mistrovi, ale vážně by mě zajímalo, co by mí oblíbenci ve svých zlatých letech vyprodukovali). Umocňujde se však ve mně pocit, že pro docenění lepší vychutnání si Argentových filmů, by byla vhodná víc jak jedna projekce. (06.02.2010)

Velmi chutné giallo mistra Argenta s patřičně zamotanou zápletkou točící se kolem vraha vyděrače, jehož motivace a totožnost mi zůstala utajena až do samotného závěru. Mimo stylově provedené vraždy potěší i výkon westernově nabručeného Buda Spencera, vynikající černohumorná vložka s výstavou nejnovějších modelů rakví a erotikou nasáklá Francine Racette. Na giallo se nedá koukat s vysokými nároky na logickou strukturu vyprávění a mnohdy musíte odpustit i poněkud horší herecké výkony, ovšem zde jsem výraznější mouchy v tomto ohledu nezaznamenal, ty čtyři ( a dějové významné) z názvu se nepočítají. A na závěr jedna zajímavost, scéna s vylidněným parkem a následným útokem ve stínech skrytého vraha se objevila v témže roce i v Martinově Lo Strano vizio della Signora Wardh, asi jen náhoda, kdo ví. (14.11.2014)

Nikdy som si nepomyslel, že ma nejaký snímok od majstra Argenta ( a hlavne jeho tvorba zo 70. rokov ) bude nudiť. Akoby sa režisér bál ukázať toho viac a atmosféru viac prihustiť. Nezvyklá dávka humoru ( poštár, návšteva výstavy truhiel! ) snímok odľahčuje, ale nepomáha. No čo, aj majster tesár sa raz utne. (03.02.2013)