Hmyz

Tak zvaný film ve filmu, dokumentárně pojatý dialog. Bizarní groteska s bizarním humorem. Śvankmayer překračuje žánry od komedie po horor a styl včetně prvků fantaskní animace a loutkářství. Herci se mají chovat jako amatéři. Nekonečná představivost scénáře se starou ruční prací je obdivuhodná. A můj vkus se film až moc rozvolňuje. V závěru se drama zahušťuje. Režisér nechává na divákovi, jak si film vyloží a na závěr mu zmatenému řekne „Já jsem vám to říkal“. (13.09.2018)

Když jsem před rokem viděl Šílení, šla mi ze Švankmajerovo specifické filmové řeči hlava kolem. Film si ale držel určitý výtvarný a řemeslný rámec, který ve mně přeci jen zanechal určitý zážitek. Hmyz se oproti tomu stal pro mě téměř nekoukatelnou záležitostí. Po řemeslné stránce chvílemi průměrná filmařina, jindy filmařina naprosto tristní (viz úplný závěr, který vypadá jako cvičení prvního ročníku nějakého strašně netalentovaného režiséra). Typických animací je minimum, co hůř, jejich použití působí zcela nahodilým a nepromyšleným dojmem a z využití záběrů "behind the scenes" jsem měl pocit, že Švankmajer prostě potřeboval natáhnout stopáž na tu hodinku a půl. Snad jsem nepochopil mnohé z toho, co chtěl režisér sdělit, nemění to ale nic na tom, že jsem v podstatě jen trpěl. 2/10 (21.02.2018)

Asi takhle. Ty zcizující brechtovské prvky mi nevadily, přece jen divadlo se hraje i s těmito zcizujícími technikami. Některé scény jsou docela kouzelné a napínavé a dobře zahrané - třeba zabití cvrčkové při zalévání. Nějak jsem nepochopil ty monology páně Lábusovy postavy. Avšak filmu by hodně pomohlo, kdyby byl o hodně kratší. Celková délka jej sráží s každou přibývající minutou, některé scény a myšlenky už se jen opakují, prostě ten námět neutáhne celý film. Je fajn, že se tady pan Švankmajer krotí ohledně animace a perverzit, ale přece jen to nemá takovou sílu výpovědi nebo nějakého přesahu, pro které by stálo za to sledovat film celý, a ne raději po kouskách (jak tu někdo psal, jako úvod seriálu by to možná bylo dobré), nebo které by divákovi něco zajímavého, neotřelého a třebas i poučného daly. Víte, podle mne by film měl být buď čistou zábavou pro oddech, nebo se snažit říct nějakou myšlenku (někdy jen poetickou a náladovou), ale to mi tady chybí. Jaké vlastně je ústřední téma tohoto filmu, co chce tak vehementně říct? Třeba u Tarkovského Nostalgie je to jasné, u Blade Runnera taky, dokonce i takové československé Plavení hříbat má zcela jasné téma a poselství. Ale tohle nevím, fakt ne. Hra pro hru, umění pro umění, zcizení pro zcizení. (06.09.2019)

Při veškeré úctě k panu tvůrci - tohle opravdu ne, a ne, a to ani s tím, že je to třeba nějaká ta jeho fantazie, sny, touhy, surreálno, a já nevím, co ještě. Před udělením odpadu film zachránil (kromě několika málo scén, které mě aspoň trochu zaujaly, pobavily, nebo mě tedy minimálně nesraly) právě můj velký a neutuchající obdiv k jeho (dosavadní) tvorbě, která je prostě úžasná, originální a jedinečná; pak je tedy vskutku škoda, že ve stejném (či podobném) duchu se neubíral i Hmyz. Pardon, ale tohle je prostě úplně mimo, jako by to pana Švankmajera ani nevidělo z tryskáče. No já se na něj nezlobím, však není robot, a každý někdy chybuje. Já mám jinak u všech jeho filmů čtyři nebo pět hvězd, holt i mistr tesař se někdy utne. A nebo jsem se tentokrát utla já, že jsem se nenaladila na stejnou vlnu?? Navzdory surrealistickému leitmotivu mi vlastně všechny dosavadní Švankmajerovy filmy (ano, i kraťasy) dávají smysl, takřka vše do sebe krásně zapadá. A co ne, dává prostor fantazii tvůrce či diváků. Tady mi přišlo, že nedávalo smysl absolutně nic. Nuže, tak třeba ta naprosto protivně ječící zmalovaná koza (tím rykem by přeřvala i hukot Niagarských vodopádů), která mi vlastně asi jinak nějak extra nevadila, ale neskutečně mě iritoval ten její řev; a ano, musel tam být zas, a za dalších pět minut opět, a kdyby ji náhodou někdo třeba stále slyšel špatně, jelikož právě na druhém konci světa odpálili atomovku, tak další repete. A to její zvracení (no ano, muselo tam být se vší parádou) tomu jen dodalo grády, přesně tohle jsem potřebovala vidět. Škoda, že ji pan hlídač (nebo vrátný, či kýho výra, co to vlastně bylo za postavu) nespořádal později, mohla ještě párkrát zavřeštět (tahle to bylo jenom asi dvacetkrát). Ad hlídač - Norbert Lichý je další z důvodů, proč jsem tomu dala aspoň tu jednu hvězdičku - byl tam vážně skvělý, ale docela se mi i líbila Kamila Magálová - ti dva snad jediní hráli i působili přirozeně, a ne jak banda chovanců z ústavu pro choromyslné (Pavla Nového opravdu nepočítám, ten se tam, žel, sotva mihne). Prostřihy na natáčení to sice trochu osvěžily, ale zároveň poněkud rušily. Paradoxně se mi to na tom všem líbilo snad nejvíc. Plus to vyprávění snů. Lábus dřepící na záchodě, a následné kutálení obří hovnikoule, no týý piraňo, už jsem se bála, že tam nic takového neuvidím. Chyběl už jen mohutný gejzír z moči, pod kterým by ústřední dvojice (lhostejno, která) mohla předvést třeba pekelný hmyzí taneček, poté 358. polohu z kámásútry (to by bylo aspoň Věrné milování!), u ní si pošmáknout na pár křupavoučkých broučcích, a druhou rukou vyluštit roháček. A do profilu filmu uvést "na motivy Krásova Brundibára", dávalo by to asi stejný smysl, jak ten Čapkův Hmyz. No, a tak bych mohla v tom výčtu ještě pokračovat, ale to bych si nestihla uplácat svou věšteckou kuli pro štěstí. Jo, a Prodanka mi k tomu všemu taky moc (vůbec) neštymovala - škoda, že nebyla nějaká hudba napsána čistě pro tento film - i když po tom všem by to spíš ještě dorazila. (12.12.2023)

Myslel jsem si, že na Hmyz budu pět minut nevěříčně zírat a pak ho vypnu. Ale nestalo se, vydržel jsem do konce a místy se i opravdu dobře bavil. A to jsem od Švankmajera nic jiného neviděl. Takže  úspěch. A dokonce mi přišlo, že si to i herci užili a bavilo je to. Ostatně, herecká parta se sešla dobrá (i když dámy jsem neznal a brali mě míň než pánové.) Ale s panem Lábusem bych si hned zaválel tu kuličku. (01.02.2019)

Specifický autorský počin, který si nezadá s klasiky světového surrealismu. Nutno podotknout, že Švankmajer mezi ně rozhodně patří, a tak se s námi loučí s grácií a vší důstojností, jak by se mistr svého řemesla loučit měl. Hlavně šíleně. Hlavně svůj. (22.02.2018)

Na rovinu. Pro mě docela zklamání, jako obrovský příznivec a fanda tvorby mistra Jana Švankmajera jsem čekal mnohem mnohem více a něco jinšího. Čekal jsem, že to bude mít atmosféru povídky, kterou Švankmajer napsal v roce 1971. Vytratila se ta jeho tajemná aura, přesně ta aura, co dělala jeho filmy něčím jiným, zvláštním a od ostatních snímků stoprocentně odlišné a originální. Ne, že by Hmyz nebyl originální, naopak, od běžné produkce se zásadně liší. Leč, jak už jsem napsal, to tam je ono kouzlo imaginace, ten surrealismus, který byl jasnou značkou práce Jana Švankmajera. Možná je to i tím, že všechny celovečerní filmy kombinoval hrané části s animací tak půl na půl. U Hmyzu převládá hraná část a animace skoro zmizela, což já považuji rozhodně na škodu, hrané části mě víceméně otravovaly (i když to tak zřejmě Švankmajer zamýšlel). Po výtvarné stránce se na filmu podílel i jeho syn Václav a popravdě jsem čekal také lepší práci (když vzpomenu jeho geniální animátorský počin Světlonoš). Vkusné ovšem byly záběry z natáčení, které snímkem prostupovaly. A také naprosto špičkový zvuk, jak jsme již zvyklý u Švankyho předchozích filmů. Možná je jen dobře, že je to poslední Švankmajerův film (jak on sám tvrdí), než abych se musel dočkat jeho pádu. Kdybych měl Hmyz hodnotit objektivně, musel bych dát tak dvě - tři hvězdy. Ale jako totálně posedlý fanoušek mistrové tvorby, který hodnotí každý jeho snímek plným počtem, tak musím pálit také za pět! Už jen k úctě a k celoživotní práci největšího mistra imaginace a surrealismu na světě - mistra Jana Švankmajera! Navždy u mě bude jedničkou v animátorské práci a jeho talent a osobnost zůstane naprosto nenapodobitelná a jedinečná. (27.02.2018)

Dôstojná rozlúčka s majstrom. Asi iba to. (16.03.2018)

Pokud by mi předtím někdo řekl, že je to vlastně film o filmu (pan Švankmajer sice říkal, že mi to říkal) tak by se mi to asi líbilo víc. Ale protože jsem ty režijní vsuvky nečekala, tak mi dost vadily. Takže místy se mi to líbilo moc, ale asi bych to už znova vidět nemusela, zrovna jako hru od bratří Čapků. (20.02.2018)

Sú veci, ktoré človek počas svojho života netúži vidieť. Smrť svojho dieťaťa, výhru suseda v lotérii či pozadie Kamily Magálovej...Tak ale aj panička v rokoch túži po objatí mladého dravca a keď sa človeku nedostane v skutočnom živote, prečo po ňom nezatúžiť aspoň na filmovom plátne. V jednom z komentárov nižšie sa ktosi pýši tým, že prispel peniazmi na výrobu tohto filmu, ktorých sa nakoniec vyzbieralo takmer 300 tisíc eur. Ako by sa potešili deti v detských domovoch z hračiek, nového oblečenia či výletov, ktoré mohli byť za túto sumu nakúpené. Alebo geriatrické oddelenie z nového prístroja. Ťažko povedať, či chcel pán režisér napodobniť Mefisto z roku 1981 alebo sa pokúsil o niečo iné. Jednu vec však nemožno filmu uprieť. Divák dostal reálny obraz českej a čiastočne aj slovenskej kinematografie dotovanej európskou úniou. Škoda, že sa na sklonku kariéry kedysi výborný herci nechajú nahovoriť na čosi takéto. Avšak peniaze sú peniaze a ľudia, ktorí celý život nepracovali si na luxus zvykli a potrebujú ho aj za takúto cenu. Je smutné, že ľudia, ktorý nemajú problém takýto hnoj podporiť majú problém s bezdomovcami žobrajúcimi o pár drobných, aby mohli prežiť. Jeden moment má však vo filme inšpiroval. Sny protagonistov. Ja mám sen, že takýto filmový odpad už nikdy neuzrie svetlo sveta. Tá snaha komparzu pri prológu pána režiséra budiť dojem, ako na "pľaci" pilne pracujú....Ale bol spomenutý nástup Hitlera k moci, eurodotácie na film nebudú musieť byť vrátené...0%. (04.08.2018)

Hledal jsem (marně) na všeznalecké síti (co na ní není, to neexistuje), jaký je finanční poměr (nejlépe v dolarech) nákladů dosud investovaných do vyhubení hmyzu (i když se to dnes už nedělá plošeně, ale selektivně) a na vyhubení lidí (to se dělalo selektivně vždycky). Ani jedno se dosud nepodařilo, a pokud se to podaří, tak to určitě nebude na straně třetihorního hmyzu. Co jen jsme se netápili s "americkým broukem", a stále ho nalézám na zahradě ve společnosti berušek (i když brambory nepěstuji) a dívám se na lidi sbírající ho na svém malém políčku.. Zřejmě poslední opus Jana Švankmajera se rozhodně vyhýbá senilně erotickým vizím, jako třeba jeho kolegové Menzl či Jakubisko. Jeho feérie čapkovského "(Ze života) hmyzu je příjemným rozptýlením po práci na zahradě. Rozdělení "hmyzích rolí" (tedy divadelnách) je sice dost podezřelé a jejich interakce dost svérázné, a možná ani překvapení není vždy na divácké rovině. Švankmajer to vysvětluje či omlouvá "automatickým psaním", tedy činností svéráznou a podezřelou, která ve mně vždycky budila pochyby. (I tento text píšu "automaticky", nemám nic připraveno, navíc tak píšu vždycky.) Něco, co se zhmotní do myšlenky či slov, či dokonce písma, ztrácí svoji bezprostřední autenticitu. (Sysifos, Klub českých skeptiků to hodnotí takto: "Při automatickém psaní je text nebo kresba řízena podvědomými impulsy, které ovlivňují svalstvo ruky bez plného vědomí pisatele nebo kreslíře. Jde v podstatě o tzv. ideomotorický pohyb, jaký se uplatňuje při proutkaření. Jako prostředek k relaxaci a odstranění stresů je to jistě metoda vhodná." Nedávno zesnulý surrealista Milan Nápravník mě za to proklel jako heretika, protože tím napadám samou podstatu učení, přestože JEHO automatické psaní považuji za velmi dobrou literaturu. (05.09.2019)

Film, který je zcela neprávem jaksi zaškatulkován, přitom již v samotné předmluvě autora je řečeno, že to vlastně psal všechno tak nějak, jak mu to přišlo pod ruku. A my tedy dostáváme všechno a zároveň naprosté nic. Hmyz možná využívá hru Čapků jako jakýsi středobod všeho, ale hlavní je výsledný dojem divákovo. Je zde život a smrt, láska a nenávist, pravda a nepravda, skutečnost a fikce. Zrod a přerod. Co z toho si vyberete, čemu vy budete věřit, je jen na vás. Vše záleží jen na tom, jak velkou dávku té naší typické české připosratosti v sobě ukrýváte. (05.11.2018)

Minulý počin Přežít svůj život byl animovanější, legračnější, psychoanalytičtější... tady je trochu v převaze dramatická inspirace bratry Čapky, která se ne vždy snoubí s hravostí a volností autorova přístupu. Výborné výkony J. Dulavy a N. Lichého! (24.02.2018)

1* Tímto filmem (nefilmem) si to na stará kolena u mě Švankmajer poněkud pokazil. Ještě bych dokázal dát lepší známku za tu hranou část, ale komentované vsuvky herců a režiséra mi tu doslova vadili. Pro mě to byl jen "film o filmu" a možná rád bych viděl jen ten film. Nápad byl podle mě dobrý, ale já prostě nemám rád podobné styly filmů jako Ztraceni v Mnichově. Tentokrát nejnižší známka jakou jsem kdy Švankmajerovi dal... a mě to možná bolí víc než jeho. [ PŘÍBĚH: X /// SMYSL: X /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 2 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (11.12.2018)

Tohle je prostě experiment, kdybych to měl hodnotit v rámci normálního filmu, bylo by to asi sotva na 1*. Navíc je vidět, že to Švankmajer prostě chtěl natáhnout co nejvíc, jelikož mezi scénami filmu máme behind the scenes a občas tam nějaký herec vypráví něco o tom, jaké se mu zdají sny. Není to zajímavé, jenom zdlouhavé, behind the scenes bych uvítal max jako bonus na DVD, ale cpát to do filmu mi fakt připadá jenom na protažení filmu. Příběh tu nemá smysl hledat, jelikož není. Ale od Švankmajera bych čekal něco jiného a hlavně něco víc. Ty jeho animace téměř chybí, což je velká škoda, scénky většinou nudné, stejně jako celý film. Na začátku je zase předmluvu, stejně jako v Přežít svůj život. Sice to má zajímavé charaktery postav a pár zajímavých scén, ale tady to končí. Hmyz nemá sám o sobě moc co nabídnout a na nějakou změnu chování postav (viz obsah) musíte čekat skoro celý film. Jako film to za moc nestojí, jako experiment to ze sebe mohlo vytěžit mnohem víc. 2* (02.09.2018)

Ano, do tohoto jsem peníze posílal a přál si, aby to přesně takto vypadalo. Sice tam mohlo být více oněch švankmajerovských animací, ale jinak kulisy, postavy, děj, kamera, láska k jídlu a pití, to tam vše je a já si to nesmírně užíval. Paradoxně největší obavy jsem měl z onoho nahlížení pod ruku filmaře. Ale ve výsledku to fungovalo krásně a já si to i tak užíval. Prostě Švankmajer jak má být. Tak já si jdu zatlačit slzu nad faktem jeho posledního celovečerního filmu a celé si to pustit ještě jednou. Děkuji mistře! 80% (22.02.2018)

Taková metahříčka, která bohužel ukazuje, že stárnoucí a nerudný mistr je možná lehce za zenitem. Celkem povedené nápady, animace, soundtrack, náznak myšlenek a herecké obsazení nedokáží zachránit celkovou vyprázdněnost a nudu. (03.01.2023)

"Nejadekvátnější odpovědí na surovost reality je cynismus fantazie." ___ Priznám sa bez mučenia, že je to môj prvý Švankmajer, takže som prísne objektívny. Nápad bol asi omnoho záživnejší než výsledné dielo, ktoré vyznieva sucho, intelektuálsky a vykonštruovane. V podstate konceptuálny film, nie bez bohatstva nápadov, ktorý ale v kontexte solitérskej legendy svojho tvorcu pôsobí, ako keď kúzelník prezrádza podstatu svojich trikov. Síce sa z toho snaží robiť rovnako dobrú, prekvapivú show, ale v skutočnosti je to iba rovnako úmorné ako sledovať skúšku na divadle, namiesto hotového predstavenia. (22.02.2018)

Tak tohle je prvotřídní odpad ze života hmyzu. odpad! (09.09.2019)

,,Já vám to říkal." (20.02.2018)