Láska je láska

Film je postaven na přitažlivosti současných témat ve společnosti...Nejde do hloubky problémů a vážná témata bere s ironií, humorem nebo, jak už to u filmů bývá, nedává nám možnost vidět následky...Často pak máme dojem, že hulit je vlastně docela "hustý", tolerance sexuální orientace je dnes cool a otěhotnění má stejnou váhu jako dostat opar...Ano, je to komedie, ale škoda, že film nepřišel s nějakým příběhem, který by se nevezl na dnešních trendech a zajel nám lidem pod kůži...Na tento film bych určitě za pár měsíců zapomněl nebýt mého kamaráda Macia, který v této své prvotině hrál...Myslím, že se toho zhostil výborně...A to je důvod proč jsem šel na tento film do kina...Vidět jak si kamarád plní své sny...Tak trochu mu závidím...Chopil se nelehkého úkolu...Čtvtá hvězda patří jemu... (20.01.2012)

Rád si koncom týždňa zalistujem v lesklých týždenníkoch aby som si vychutnal zaujímavé príbehy, rozhovory, reportáže, opisy. Rituál, nespočívajúci ani tak v učení sa ako vo vychutnaní si štýlu, užití si príhod, ktoré sú vo svojej všeobecnej schéme plus mínus známe, no dobre napísané si zaslúžia i opakovaný pohľad. A keď si ho aj nezaslúžia, aspoň sa dá nad nimi krásne rozčúliť. Podobne na mňa zapôsobila ja Láska je láska, film, ktorý si titul opajcol z česko-slovenského distribučného názvu strašieho filmu Lucasa Moodyssona "Fucking Åmål". Dej je posplietaný z dojemno-smiešno-kruto-sladkobôľnych príbehov o dôchodcoch, trpiacich Parkinsonom, ktorých jediným východiskom je fajčenie marihuany, o slepých láskach, o trápeniach cigánskej menšiny a jej podiele na tom ako ju vníma väčšinové okolie, o znovuobjavení jedinej a pravej- totiž tej prvej lásky, o svedectvách, vyrovnávajúcich sa s inou sexuálnou orientáciou potomka, reportáží o nástupe dominatných, dravých žien a ich menej zarábajúcich partneroch a tak. Jednoducho všehochuť toho, čo predostierajú v dnešných časoch médiá ako to pravé orechové, čo trápi spoločnosť. To nebol realistický odraz skutočnosti, ale vyfabulovaný odraz reportáží zo zmienených lesklých magazínov. A ako ilustrácia k nim ujde. (06.05.2013)

Nečekaně pěkný český film, kde bylo příjemně skloubeno drama s humorem. Vetchý, Stašová, Nárožný, Balzerová - obrovské herecké osobnosti v jednom filmu, co si tedy víc přát. Děj se i hodně zaměřil na Anetu Krejčíkovou (slepá dívka) a kupodivu to nebylo na škodu. Vysoké hodnocení je nasnadě. 75% // (3.1.2014) ČT1 HD - I na podruhé mi to přišlo dobré. Na české poměry určitě. Vše podstatné jsem vystihl v prvním komentáři a nic se nezměnilo. 75% (with J.) (25.11.2012)

Děkujeme panu Charouzovi za to, že umožnil vznik tohoto slepence stereotypů, trapností a kýče. Děkujeme jemu i dalším partnerům tohoto PROJEKTU. Snad to nikdo nebude považovat za spoiler, ale líto mi bylo hlavně Vetchého, který se jako jeden z mála za celý film nedočkal onoho...STYKU..., jak TO nazvala Maruška před svým dědečkem. Styk totiž byl klíčovým uzlem, který tvořil tuto skládanku, zvanou Cieslarem odvážně "film". Takže ještě jednou: Skládanka ze stereotypů, trapností a kýče. Vtipné je, že film, který se tváří jako apel proti rasismu, je sám rasistický... Půlhvězdička navíc za Švihadlo, které popošvihlo závěrečné titulky a zavelelo k odchodu z biografu... (1 a půl *) (02.02.2012)

"Láska slepců bývá slepá, seznala i dívka lepá. Vysnila si cherubína, přišel cigoš, čí to vina? Vltava zde pramení... Bez gumy? Zlé znamení! Dědu z toho trefil šlak, fuj rasista, dobře tak. Gay se k svatbě uvolil, čímž nám hepáč zachránil." Tím jsem o filmu vše podstatné vykecal, veršovanými spoilery :-), a teď se můžu věnovat své oblíbené kratochvíli - vymýšlení alternativního konce filmu. O deset let později: Rodinný domek. Maruška s Honzou jsou stále manželé a mají již tři děti. Po Markově cikáněti si ještě pořídili vlastní dítě (Honza si dal pár panáků, pak zhasnul a Marušce při tom říkal "Tomáši"). Třetí bejby počala Maruška s Tomášem (opět panáky, zhasnuto a Tomáš jí při tom říkal "Honzo"). Je vlahý večer. Maruška, Honza a Tomáš plus tři jejich společné děti sedí venku na zahradě u ohně a opékají špekáčky. Zpívají "Kometu" od Jarka Nohavici (který ještě stále Putinovi nevrátil ten Puškinův metál). Na kytaru hraje Marek. Pak přichází vetchý dědeček Vetchý, odvádí děti spát, Honza a Tomáš se něžně berou za ruce a koukají na hvězdy, zatímco Maruška s cherubínem Markem hupky dupky do jeho maringotky, zaparkované v zahradě. Tomu říkám dotažený happy end, na pohodu. (19.03.2022)