Láska je láska

"stylově" na Valentýna (ehm) v kině na filmu s takovým názvem byv příjemně překvapen svižným rozjezdem a chroupav písek mezi zuby při každém makrozáběru na forda charouze nebo nokii, popadal jsem se místy za břicho smíchy v kontrastu s obracením očí vsloup při několika nepovedených scénách a hereckých výkonech... pro ty, co nerozumí předchozímu souvětí (a mně to zpětně taky dalo celkem práci pochopit, co jsem napsal), mám jednoduché sdělení: je to snímek plný kontrastů, zábavy, smutku a romantiky, ale bohužel i product placemenmtu, bez něhož už se bohužel asi české filmy v tomto století neobejdou, pokud se v našem státě něco významně nezmění směrem k podpoře duševní stravy občanů... sečteno, podtrženo, film si užijete, pokud trochu vypnete a necháte se bavit. a jelikož mám teď celkem absťák po kině a nemám pořádně s čím srovnávat, dám možná trochu alibistických 70% (14.02.2012)

Citová vzplanutí, první i poslední lásky, ale i zklamání, smutek a stesk, to vše obsahuje tato hořká romantická komedie z českých luhů a hájů, která přibližuje divákovi lásku z mnoha úhlů a pohledů, a není to vždy jen veselé dívání, ale láska přece není vždy tak jednoznačná, stejně jako život sám. Hledání, tápání i nalézání, to vše patří k lásce a to vše člověka formuje a činí ho silnějším. A přesně to zde lze najít, ať už se to týká milé a hodné Marušky, mladého romantika Marka, svérázného a starostlivého dědečka Vlastimila, pěstitelky marihuany Libušky, mladého homosexuála Honzy a také Honzových rodičů. Ti všichni prožili či právě prožívají všechny krásy i úskalí lásky a je jen na nich, jak se s tím vším dokáží popasovat. Přiznávám, že od tohoto filmu jsem nic moc nečekal, prostě jsem se na něj podíval a doufal jsem, že by to mohl být příjemný prvomájový filmový zážitek. A on to byl zážitek přímo královský. Já se řadím mezi romantiky, a tak jsem si film od začátku až do konce maximálně užil, několikrát mě film dokázal i rozesmát, několikrát mě naopak rozesmutněl, a právě v tom je jeho výjimečnost. Herecké výkony jsou zde perfektní a bezchybné, Anetu Krejčíkovou jsem dosud znal pouze ze seriálu Ulice, ale zde v roli slepé dívky předvedla opravdu úžasný výkon, ale stejně podali úžasné výkony i velikáni českého herectví Petr Nárožný, Eliška Balzerová, Ondřej Vetchý a Simona Stašová. Ve výsledku jsem s filmem velmi spokojený a nemám mu absolutně co vytknout, na takové filmy bych mohl koukat pořád a rád bych takto vynikající české filmy viděl častěji. Nemám nad čím váhat, je to za pět hvězd. (02.05.2013)

Andělé, zvlášť ti černí, nejsou bezpohlavní bytosti, protože umí plodit malé Maradony. To je zásadní poučení z tohoto snímku. Já jsem se tedy skvěle bavil při maminčiných metodách léčení homosexuality svého syna či tatínkově úžasně vzdorovitém podpantofláctví, ale ta dramatičtější linie příběhu mě nechávala poměrně chladným. (19.04.2014)

Jsou filmy, které člověka uchvátí tak, že na to nemá slov. Toto je ten případ. Vypůjčím si tedy slova Františka Fuky z FF filmu: - Po sledování takovéhoto filmu si musím říct "Zlatý Vejdělek, zlatý Hřebejk". A to je vskutku neveselé pomyšlení...- Já dám jednu hvězda z milosti a mé útlocitnosti k tvůrcům. Škoda, že tam hana zaňáková neřvala „láska je láska“ celý film, což by mne jistě vyprovokovalo k objektivnějšímu oznámkování než je těch nadhodnocených 5%. Produkce: Happy Celluloid (28.09.2017)

No vida, a pak že v našich končinách nejde natočit vkusná tragikomedie s myšlenkou. Se scénářem problém nemám, to spíš na kameramanův styl ´postav stativ doprostřed místnosti a nehýbej s ním´ jsem si musel chvíli zvykat, a střihačovi podle mě také nějakou dobu trvalo, než se dostal do formy. Toť ovšem jen můj osobní náhled, je docela možné, že tomu vůbec nerozumím a jen si tu hraji na chytrolína. Čemu ale rozumím zcela určitě; citlivě vybrané hudbě skvěle podtrhující smutně humornou atmosféru příběhu, a podařenému castingu, ze kterého vzešly následující, pro mě nejpodstatnější skutečnosti. 1) Mladé a neznámé tváře nepůsobí trapně, naopak - jejich část příběhu je nejpoutavější. 2) Tváře známé a komerčně profláknuté tu nepůsobí jako kýčovité ozdoby na vánočním stromku, nýbrž jako prskavky, které se po delší odmlce opět podařilo někomu rozzářit. Příjemným překvapením kromě filmu samotného bylo i to, že sál se naplnil lidmi, po kterých jsem tentokrát neměl nutkání házet sedačky, a kteří sečkali na svých místech až do konce závěrečných titulků. (20.01.2012)