A Walk in the Woods

Redford na treku? Těšil jsem se hodně, ale asi jsem si od toho napoprvé sliboval víc. Nebo něco jiného. Hlavním problémem byl pro mě Nolte, který bohužel nezraje jako víno. Což by nevadilo, kdybych neměl pocit, že se neustále cpe dopředu,takže na Redforda a vlastně ani na tu Appalačskou stezku už moc prostoru a času nezbývá. Chtělo to druhou šanci, zkusit si to s touhle dvojkou celé vyšlápnout ještě jednou. A podruhé do bylo mnohem lepší. Znal jsem cestu i terén, věděl co mám čekat a přizpůsobil tomu krok. Nakonec z toho byla místy zábavná, místy hořká cesta, na které má každý z té svérázné dvojky svou silnou chvíli, a i když bych byl raději, kdyby Nolte trochu ubral, dalo se to s ním přežít. (09.05.2019)

Docela zklamání. Takhle, jak je to ve filmu podané, je Appalačská stezka vlastně brnkačka, bary, ubytovny a restaurace skoro na každém rohu, prochází tudy spousty lidí, takže ani v tak osudové chvíli, kdy spadnete o dva metry dolů z cesty na římsu, se vlastně nemusíte bát (vážně, té scéně naprosto, ale naprosto chybí osudovost, a to vím, o čem mluvím, taky jsem měl to ""štěstí" viset za dost nepříznivých okolností, kdy mi hrozil hodně nepříjemný pád), sem tam narazíte na bláznivé ženské, jindy na manžele obtloustlých dam, a se starým kámošem celou dobu probíráte ženské a sex, případně si hrajete na sečtělého a děláte encyklopedického průvodce. Filmy s tematikou přesunu z bodu A do bodu B by měly mít nějaký vnitřní podpříběh, důvod, proč se dívat dál, protože dva dědci na výletě se brzy okoukají, zvlášť po dvou hodinách, a ty krásy přírody ostatně taky. Jak řekne v závěru jeden z hrdinů: "Proč chceš vidět nějakou další horu? Neviděl jsi jich cestou už dost?" A o tom mluvím. Prostě mi to celé přišlo až moc nereálně pohodové, problémy vlastně neexistovaly, a pokud se jeden objevil, hned se vyřešil. Mne by zajímalo, jak to měli s jídlem, jestli netrpěli někdy hlady, co dělaly nohy a klouby, jestli měli nějaké mazání třeba?, jak to, že jim jedno oblečení vydrželo čtyři měsíce a tak. Ale jinak fajn vidět kluky Redforda a Nolteho, jak si štrádují, to zas jo. (19.11.2020)

Další z důchodcovských záležitostí, které se s přibývajícími roky mnohých hollywoodských hvězd rojí jak houby po dešti. Někdy to vyjde, někdy ne. Tady to vyšlo. Film se samozřejmě snaží o nějaký jiný než komediální přesah a jsou tu prvky protivného hledání sama sebe, ale víc se tu soustředí na trampoty dvou dědků, kteří se i přes své limity snaží zdolat Apalačskou cestu. Není tu sice nic, kvůli čemu by se člověk válel smíchy, ale je to ten typ filmu, který vás příjemně naladí hned na začátku a z toho pohodového vodítka už nepustí. Herecky vládne jednoznačně Nick Nolte v roli nezodpovědné poloviny turistického dua a Redforda z mého pohledu v pohodě přehrává. 75% (18.01.2016)

Konečně film, kde Redford mluví. A mluví docela dost a občas je jeho jemnohumor i vtipný. K obsahu. Dobře situovaný kmet/spisovatel dostane ztřeštěný nápad. Tentokrát se však nepouští na širý oceán, ale do hlubokých apalačských lesů. Jako přirozenou zátěž bere s sebou zevlounského kamaráda. Klidně s sebou mohl tahat menhir nebo vábničku na medvědy, jeho přítel je jednoduše nekontrolovatelnou pohromou snad v každé situaci. Přesto snímek není apriori komedií, natož akční. Zcela nenásilně smýká divákem od jedné štace k druhé a ukazuje apalačskou stezku in natura jak se tak říká. Vlastně balancuje mezi tím vším. Není to ani akční, ani se nedočkáme úchvatných záběrů dechberoucí americké přírody, ani nějakých dramatických zvratů, vlastně ničeho. Je to odpočinkový film, který těsně neznudí, ale sotva i výrazně pobaví. Přesto ale potom budete mít pocit, že to byla v podstatě docela prdel a uvědomíte si, že jednou taky budete staří a v kloubech vám bude dovádět kdoví co, kůže na tváři bude připomínat vojenskou mapu Brd a do huby se trefíte až třetím panákem pofidérního rumu z Vietnamské tržnice. Pakliže jste takhle soudní, tahle sonda do stáří vás bude bavit. (15.09.2016)

Čekal jsem mnohem horší film. Když jsem viděl ukázky, tak se mi asi dvakrát udělalo šoufl a musel jsem si zvýšit dávku medikamentů, naštěstí mé obavy se ukázaly být ne zcela oprávněné. Stává se mi to vyjímečně, ale jednou do roka, tohle potrefí i nejvíc erudovaného kririka na světě, našeho svalovce Dwejna! Když pominu otylého a asi nejen věkem sešlého Nicka, dá se těch 98 minut přežít celkem v klidu. Je tam sice pár trapných a hluchých míst, ale člověk se tam i prákrát od srdce zasměje a když k tomu připočtu opravdu nádherné, přírodní scenérie, tak je ta moje trojka absolutně zasloužená. (14.01.2016)