Poulet aux prunes
Huhn mit Pflaumen
Chicken with Plums
Kura na slivkách
Obsahy(1)
Hlavním hrdinou romantického příběhu o osudové lásce je Nasser Ali Khan (Mathieu Amalric), nejslavnější houslový virtuóz své doby. Ten si jednoho dne zničí své skvělé housle, a protože žádné další, se kterými by byl skutečně spokojený, nemůže najít, rozhodne se, že se odevzdá smrti. Ulehá do postele a vzpomíná na svůj mnohdy legrační osud a vztahy a sní a představuje si budoucnost. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (116)
Chicken with Plums je útlá grafická novela od Marjane Satrapi - autorky slávneho autobiografického komiksu Persepolis, na ktorom sa podieľala aj ako spolurežisérka. O tomto filme sa dá hovoriť v mnohom len v superlatívoch. Priznám sa, že moje hodnotenie je trocha skreslené lebo som veľkým fanúšikom predlohy a emócie, ktoré vo mne film vyvolal boli veľmi silné. Film strieda rôzne žánrové aj formálne postupy - máme tu animovaný film, hraný film, komédiu, americký sitcom, drámu aj film romantický. Každá zložka je vyvážená. Nepôsobia rušivo, skôr ešte viacej umocňuje výpovednú hodnotu filmu. Retrospektívy, točenie pred zeleným plátnom, alebo pred maketami , využívanie druhých a tretích plánov, rozostrená kamera a mnohé ďalšie sú dôkazom zručných rozprávačov, ktorý na pozadí pekného príbehu, vytvorili formálnou stránkou emotívnejší druhý plán. Moja veľká poklona patrí hlavne Mathieu Amalricovi, ktorý podal nádherný výkon ako hlavná postava Nasser Ali. Film, ktorý rozhodne chcem vo svojej filmotéke a ku ktorému sa chcem vracať, pretože zmiesiť drobné životné pravdy, obaliť ich melanchóliou a nezabudnúť pri tom, že je svet farebný a veselý je veľkou raritou. A Azrael ako anjel smrti je potom len krásnym doplnením pôvodného aj toho filmového príbehu. Najlepší francúzsky film minulého roku. ()
Oproti knížce (kterou považuji za jednu ze slabších knih M.J.) jsem filmem unešena. Snad za to může nepřekonatelný Mathieu Amalric, možná je to díky skvělé hudbě s perskými motivy, ale nejspíš je to díky dobré myšlence, milému zpracování, humoru a hlavně spojením toho všeho dohromady. Nasser-Aliovy děti byly úžasné a pohledy do jejich budoucnosti byly zvládnuty prostě PERFEKTNĚ (nakonec tu Chiaru začnu mít ráda). Líbilo se mi, že ač jde o hraný film, tak mnoha scénami Kuře na švestkách odkazuje ke své komiksové sestře, z jejíž poetiky čerpá. Zatím nedokážu přijít na nic, co bych filmu vytkla, a proto dávám plný počet a řadím ho mezi své nejoblíbenější. ()
Kuře miluju, na švestkách jsem ho však ochutnala poprvé a rozhodně doporučuji. Je to sice trochu nasládlé, , ale v bříšku máte jak v pokojíčku, milo a teplo se rozlije po celém těle a vy si užíváte klidu a pohody a cítíte se šťastní....... ()
Pitoreskní orientální pohádka o podivínském houslistovi postupně se měnící v regulérní melodrama. Právě zástupný symbol houslí a umné převedění animační zkratky do hraného filmu však vytváří zcela originální pohled na velký příběh lásky, který sice nešetří sentimentem, ale právě řadou zcizujících prvků, výraznou nedoslovností a uměním evokace vytváří pocit, že na straně diváka vzniká upřímná emoce. Stylově snímek pak vytváří silně kolážovitou formu poměrně blízkou dílu Jaca von Dormaela, naštěstí bez vnější efektnosti a s minimem nekoherentních výstřelků (agresivní humor v pádu amerického sitcomu), atmosféra a emoce si tak udržuje jistou homogennost. Pro předvánoční melancholickou náladu je Kuře na švestkách jako stvořené, stačí jen přijmout fakt, že se nesnaží o nic víc než okouzlit a dojmout. V tomto ohledu mu je skutečně málo co vytknout. ()
Filmu škodí snaha o inovativní vyprávění za každou cenu, která s sebou přináší jak světlé, tak i tmavé chvilky. Poslední desetiminutovka je ale excelentně vyvážená slzopudka bez jediné chybky. Tři a půl. ()
Ponaučenie: nikdy neodpisujte herca, ktorý svoju prvú veľkú hollywoodsku úlohu pokašle a na dôvažok dostane od Bonda na čuňu. Môže sa totiž stať, že po návrate na svoju rodnú hrudu si vás svojím výkonom o pár rokov absolútne získa vo výborne natočenom filme, ktorý je dojímavý, vtipný, mnohovrstevnatý a poetický, a zároveň sa nedá v žiadnom prípade označiť za vomitózny artfilm. Záverečná montáž berie dych. Takto to mám rád. ()
Možné spoilery! Francouzské filmy mají vždycky něco do sebe. Tento zaujal už svým úvodem. Líbilo se mi, že hned na začátku jsme věděli, že hlavní postava zemře. Kdyby to začalo bez toho pohřbu, hrozí, že si to v průběhu umírání rozmyslí a nakonec to bude mít happyend, ale ne, na začátku máme pohřeb a tam ten film musí dojít. Ač hlavní hrdina umírá po dobu 8 dnů, zdá se to být jako hodně smutný námět, tak je zde řada veselých scének jako parodie americké rodinky, Sókrates při své závěrečné řeči, kdy si ten klučina prdne "La vie...prd" - citát, co by se jistě zapsal do dějin. Anděl Araziel byl vcelku milý a vtipný chlápek na to, že byl poslem smrti. A hlavně jak mu zářily jen ty oči a zuby. A příběh, co vyprávěl o Ashourim se mi líbil aneb "Dnes jsem vás měl v Indii předat do spárů smrti a včera jsem vás náhodou potkal na tržnici v Jeruzalémě. Říkal jsem si, jak asi stihnete za jeden den tak dlouhou cestu. - Tak je to." Nejen samotný příběh, ale i to jak byl do filmu zakomponován co se týče estetické stránky a provedení. Vůbec jako většina příběhů, které byly úplně jinak prezentovány i co se kamery a barevnosti týče. A vůbec posledních 5 minut byl asi jeden z nejzajímavějších, dojímavých závěrů, co jsem viděla ačkoliv byl úplně němý. Měla jsem vcelku dilema, zda dát jen 3* nebo 4*, nakonec jsem se rozhodla pro zajímavost snímku a jeho estetické provedení pro 4*. ()
Ten příběh je silný i ve filmu, o tom žádná, ale v tom komiksu to prostě vyznívá lépe. Tady je to více lokalizováno na tu Francii a trochu to ztrácí svoje kouzlo. Ale to se nedá nic dělat. Stejně si myslím, že to odhalení vás prostě za srdce chytne. Pak si ale raději přečtěte komiks. ()
Amalric je tady strašné poleno a roli láskou umírajícího houslisty jsem mu nežral ani co se za nehet vejde. Být to animák, možná bych nějaký ten bodík přihodil. Předlohu neznám, ale tuším, že Marjane by z rukávu vytáhla mnohem hezčí obrázky. ()
Vtipný i melancholický, hravý i smrtelně vážný, vesele bezstarostný i depresivně reálný. Všechny protiklady jsou namíchány tak dokonale, že vzniká jeden z nejlepší francouzských filmů. Mathieu Amalric a jeho kníry ovládají film a Teherán je mu důstojnou kulisou. ()
Velmi slušný filmek, od kterého jsem moc nečekal, ale dost jsem se pobavil. Vizuální stránka je úchvatná a záměrně balancuje na hranici kýče, nikdy ji ale nepřekročí. Spousta barev a režijní invence vskutku ohromí, Satrapi je hodně nápaditá a je vidět její komiksová průprava. Poměrně zajímavý je i příběh, který je lehce pohádkový, ale v tomhle případě to nevadí, tvůrci si skvěle rýpnou i do amerického způsobu života a otevřeně se mu vysmějí. Amalric v hlavní roli je výtečný, i když k němu nelze pojmout bezvýhradné sympatie, o což ale asi šlo. Hudba je nedílnou součástí filmu a je taktéž atmosférická a tklivá, což se úplně dokonale hodí. Malinko mi vadily jen ty časové skoky na začátku a jistá ztráta tempa uprostřed, kdy se film začal točit v kruhu. Možná, že těch žánrů se tam míchá až moc a vizualizace je někdy zbytečně šílená, ale celkově jde o pohodový filmek, který zpříjemní den a dodá příjemně melancholickou náladu. 70% ()
Možná je to chvílemi až na samé hranici kýče, ale to nemění nic na tom, že jde hlavně po vizuální stránce o skvělý film, který mě příjemně překvapil, protože jsem něco takového nečekal. Příběh velké lásky jednoho houslisty s rozbitými houslemi funguje jak po stránce dramatické, tak té komediální, přičemž je vše dobře vyvážené a nadávkované. ()
Matně si vzpomínám, že komixová předloha mě moc neoslovila (navzdory tomu, že Persepolis se mi líbilo hodně), ale musím říct, že jako film je Kuře docela povedeným kouskem. S hlavním hrdinou můžete sympatizovat, ale od určitého momentu to prostě nejde. Lehká pohádkovost celého příběhu filmu hodně pomáhá, protože jinak by tragičnost příběhu přebila tu trošku komedie, která v něm je, a to by byla škoda. Takže ač je to trochu rozvzdychané a utahané, nemám s tím problém. ()
Výtvarně milá adaptace depresivního komiksu Satrapiové, kterou trochu kazí úlet v podobně obsazení - vážně, pokazit atmosféru perského města tím, že do hlavní role Iránce obsadí bílého Francouze, to se fakt ve Francii nenašli žádní perští herci? Zamrzí také úpravy předlohy (zmínky o politických režimech, tradiční nástroj tar byl zaměněn za housle). ()
Povídka o smutném člověku, který se rozhodl po svých životních újmách a nezdarech skončit se životem,,, vše zaobaleno do vizuálně a vypravěcky podobného kabátku jako tomu je u Grandhotel Budapešť s tím rozdílem, že u "Kuře na švestkách" jsem se chvílemi nudil.. Jenže nuda převládala jen párkrát a po většinu filmu jsem si sledování užíval i díky krásným hereckým výkonům, ještě lepšímu příběhu a úžasnému zakončení celého vyprávění. .... HODNOCENÍ: 81% (4*) ()
Od rezisersky Marjane Satrapy som nevidel ani jeden film, ale tento snimok bola planoba neskutocna. Rezia je nevyvazena, herecke vykony o nicom, dej to nemalo, reziu asi tiez nie ... nedopozeral som do konca, nedalo sa : 5 % ()
Ten film dokáže na začátku naštvat a na konci ohromit. Jako že vám příjde hlavní postava nesympatická, protože se kvůli rozbitým houslím rozhodne ukončit život a po vzoru grotesky nabízí způsoby sebevraždy, zatímco musíme trpět hyperaktivního kluka v autobusu. Zároveň jako by tomu chyběla notná dávka vizuální stylizace, kdy herce doplňují animované dokreslovačky. Řekl bych, čím houšť, tím lépe, protože to film vymaní z průměru. Jenomže pak začne děj pokračovat, do hry vstoupí hra se žánry a jejich parodií, efektní anděl smrti Azrael a finální montáž, která zahrnuje tolik krásy a smutku, že by těžko letos hledala konkurenta. ()
Až opět někde zaslechnu něco o přeslazenosti americké filmové produkce, Kuře na švestkách bude můj triumfální protiargument. Persepolis byla příjemná sebereflexivní střízlivá odysea dospívajícího děvčete. Nerozumím tedy, proč příběh Nassera musí být vlastně tak nesnesitelně! poetizující, sentimentální, šestákovou romancí zahuštěná omáčka. Při sledování jsem se nemohl zbavit pocitu, že scénář psal Paul Coelho, který si zapomněl vzít antidepresiva. ()
Vizuálně a technicky je to na skvělé úrovni, která v lecčems připomene třeba Amélii nebo tematičtěji Persepolis. Z hlediska příběhu je to ovšem velmi neinvenční, rutinní a obyčejný zážitek, jehož dějové struktury se dají vidět v každém druhém filmu. Dohromady tedy průměr. 60% ()
2malilinkate hvezdicky. Za grafickou stranku. Tenhle typ romantiky me nebere. Vlezle, nasilne vnucujici, jako Rosamunda. A nelogicke. Alespon premyslet mohla reziserka. Poeticka a odusevnela neprakticka matka, ze by nutila sveho syna, aby se ozenil bez lasky? Ani nahodou tomu neverim. ()