Bůh žehnej Americe

Všední a nenápadný chlápek jménem Frank je osamělý a zatrpklý misanthrop, trpící neúnosným množstvím vulgarity, primitivismu a omezenosti kolem sebe. A po večerech v televizi masochisticky sleduje dementní talk shows, reality shows, soutěže, reklamy a podobné zhovadilosti určené tupému diváckému stádu, což jeho znechucení lidmi i americkou společností ještě prohlubuje. A když dostane v práci výpověď a vzápětí mu lékař objeví mozkový nádor (klišé jako prase), hladina jeho trpělivosti přeteče a on vezme do ruky bouchačku... Blaženě jsem si pochrochtával, jak nemilosrdně trefnou a břitkou satiru se v té Americe podařilo natočit, a jak radikální ale pravdivé názory v ní prezentovat (třeba dialog Franka a jeho kolegy v práci). Ale s příchodem afektované Roxy se bohužel do té doby slibně se rozvíjející příběh rozmělní, zkarikuje a jeho energie se změní. Ze satiry se stává fraška a myšlenkové poselství vyznívá pomalu do ztracena. Ale konec dobrý - všechno dobré; film končí povedenou tragikomickou scénou střeleckého i slovního vystoupení na American Superstar a zanechává ve mně pozitivní dojem. Boj s blbci a blbostí je sice marný a já sám jsem ho už vzdal, ale Franka přesto považuju za svou spřízněnou duši. A zaznamenal jsem i jednu lahůdkovou perličku - když dealer zbraní nabízí Frankovi AK-47, pronese nachlup stejnou větu, jako Samuel L. Jackson v Tarantinově Jackie Brown. (07.09.2013)

Do ultimátní komediální společensko-kritické řachandy ještě krůček chybí, ale i tak je to prostě fajn film. Alespoň tedy pro ty, kteří někdy zažili (lépe: opakovaně zažívají) ten pocit, že všude kolem je plno hovad, která si zaslouží přinejmenším pěstí mezi oči. Sluníškoví lidiškové toto, obávám se, nedocení. God Bless America má svěží dialogy, je příjemně nekorektní a zábavný. Škoda jen, že úplně nejsilnější je už v úvodních neakčních minutách, kdy hlavní postava vede velmi zajímavý monolog v kanceláři. V delší akčnější části mému rejpavému já vadilo především to, že to té dvojici mstitelů až moc hladce vychází. Nechci přeceňovat policejní síly, ovšem vzhledem k tomu, jak neopatrně se na své pouti Frank s Roxy chovali, byli by v reálu zastřelení nebo zatčení nejpozději druhého dne ráno. Doufám. PS: Pokud si při sledování nebudete v mysli skládat vlastní kill-list, nejste normální :-D (12.04.2012)

J*A*S*M - jsem normální :) Popravdě komentář kolegy vystihl veškeré moje pocity a dojmy z filmu, jen s tím hodnocením půjdu ještě o kousek výš.. Nejde neocenit něco tak aktuálního a přes veškerou nadsázku zatraceně blízkého - protože, co jiného vplývá na člověka více než masmédia, krmící populaci, rychle se měnící na stádo nemyslících zombie, odpadem nejtěžšího kalibru. Lidé si hrají na bohy, soukromí je přežitek a mravy jsou staromódní. Potom se nelze divit rozhořčení některých, ne dokonalých, ale aspon trochu přemýšlejících lidí.. A tato komedie tak ve velmi příjemném provedení vystihla, co se určitě každému z nich občas musí honit hlavou a co se jednou i může stát i realitou. Nekorektní, dobře zahrané, s dobrou hudební složkou a mrazivým obrazem.. Úvod s monologem v kanceláři určitě nejlepší část filmu, co se myšlenky týče, ale když se rozjede vybíjená, zadostiučinění nelze odehnat.. Roxy je úžasná a ještě trošičku více psycho než Frank :)) Škoda jen, že je to ve finále tak smutně realistické a výsledkem celého snažení je vlastně nic.. Jediná výtka by směřovala k malé pravděpodobnosti jejich tak dlouhého road tripu - ale to vlastně taky fungovalo jako jedna z výtek zdegenerované společnosti, a film rozhodně neměl sledovat osudy Bonnieho a Clydea, ale vyjádřit zhnusení a jak by řekli kamarádi z Iron Sky, nemoc... 5 (24.06.2012)

rozhodně zajímavý pohled na problém konzumnosti a zkaženosti současné společnosti, především pak dnešní mladé generace.. po svižné a originální první polovině, v níž je s nadhledem nastíněno elegantní "řešení" tohoto "problému" :) , ale přišla nudná a roztahaná polovina druhá, která celkový dojem z filmu dost kazí.. takže 3* (11.07.2012)

Tak kontroverzný film, až sa neodvážim hodnotiť. Nie som zastánkyňou násilia, som skôr pacifistka. Násilie plodí zase násilie, ako spievajú v mojej obľúbenej punkovej kapele. Nemôžem však ani tvrdiť, že ma niektorí spoluobčania občas nedoháňajú do podobných psycho-stavov, ako hlavných hrdinov filmu. Byť povrchnejšia, hodila by som všetkých do jedného vreca a napálila snímku plný počet. Avšak, navzdory nadhľadu s ktorým sa snažím tento druh filmu vnímať, aj veľkému množstvu realistických udalostí z dnešnej skurvenej doby, zrejme jeho fanynkou nebudem. (13.10.2013)