Vrásky z lásky

Príbehy o vyrovnávaní sa so starobou a snahou niečo ešte dokázať, realizovať sú veľmi potrebné v spoločnosti, ktorá by starých najradšej izolovala v ústavoch. Námet obstojný, humor vydarený, no miestami zaváňa inscenačnými postupmi v duchu hesla: Prijateľnosť pre všetkých. Celok napriek tomu drží pokope, nedostavujú sa závažnejšie pokrútenia hlavou nad trápnosťou. Výhrada smeruje k takému typickému českému sociálnemu a zemepisnému ukotveniu: učiteľ a herečka rôznorako putujú krajinou. Dočkajú sa niekedy filmového spracovania staroby murári, dojičky kráv či predavači v supermarketoch? Snáď nie je vyárendovanie toho priestoru zabrané naveky vysokoškolákmi alebo vysokoškolsky vzdelanými potomkami dôchodcov, ktorí profesne po celý život (za peniaze) duchovne či umelecky povznášajú národ? (25.01.2015)

Příjemné překvapení, ale úplně jiným způsobem, než jak jsem to od Jiřího Stracha čekal. Vlastně mě ještě víc pozitivně překvapil Marek Epstein. Jen škoda, že takových scén jako byl konkurz v barrandovském studiu, není ve filmu víc - přejít během jedný minuty z šaškárny a parodie do mrazivého ponížení ... vynikající. (10.04.2012)

Měl jsem pečlivě vybroušený odvážný plán spočívající v tom, že, tedy pokud se nějakým zázrakem dožiju důchodového věku, tak ho strávím v horizontální poloze čuměním na pohyblivé obrázky. Tento snímek mi otevřel oči, takže začínám trénovat skok přes bránu ústavu, chůzi o holi na 400 kilometrů a plivání medikamentů na cíl, abych si na svá artrotická kolena ještě užil nějaké to dobrodružství. V tom jsou Vrásky z lásky dostatečně inspirativní, ale kdyby mne při akci měla doprovázet protivná paní Rákosníčková, tak se určitě raději vrátím k původnímu plánu. (21.05.2014)

Nečekaně dobré. Potěšila mě velká míra neprvoplánového humoru (až na několik málo vyjímek), absence laciného sentimentu a patosu (k čemuž by téma mohlo svádět) a poměrně inteligentní Epsteinův scénář. A prosil bych Českého lva pro Bohdalku, byla vynikající a zcela zastínila všechny ostatní. Zajímavá byla také pofilmová diskuze s Epsteinem a Strachem, díky níž jsem se utvrdil v tom, že tvůrci k filmu přistupovali nezištně a s pokorou. Jiří Strach je velký sympaťák a hodný člověk, ale to už o něm vím déle. Padlo tam také zamyšlení nad tím, proč film měl malou návštěvnost. A tady bych se s tvůrci shodl, že v dnešní době krátkozrakého a nesmyslného kultu mládí je těžké film o dvou starých lidech prodat a že úcta ke stáří je v naší společnosti obecně na dost nízké úrovni. Ten samý problém byl i u Michálková ´Babího léta´, který u nás v kinech prošuměl bez větší odezvy, zatímco ve Státech, kde se ke stáří nahlíží úplně jinak, film slavil úspěch. (22.07.2012)

Vedle lostomilouckého filmového snílka, plnící si své pubertální tvůrčí sny za pomoci všemožných sponzorů a celonárodně filmového demagoga, který nám ukazuje důchodce jako pitomá, sebe sama degradující stvoření, pitvořící se podle toho, jak jim pánové Magnusek nebo Troška přikáží, tu máme naštěstí dost jiných. Jiří Strach je jedním z nich. Naprosto skvělé propojení daných žánrů, v jehož výsledku tu máme velice odvážný humor a silné, citové drámo - kombinace, která v české kinematografii jednadvacátého století může dopadnout i katastrofálně. Vrásky nejsou ani v nejmenším tento případ. Vynikající herectví, perfektní humor i důstojné drama. Bohdalka se tímto stává nesmrtelnou a režisér potvrzuje svou roli velmi žhavého želízka v ohni naší novodobé kinematografie. (07.02.2015)