Vrásky z lásky

Príbehy o vyrovnávaní sa so starobou a snahou niečo ešte dokázať, realizovať sú veľmi potrebné v spoločnosti, ktorá by starých najradšej izolovala v ústavoch. Námet obstojný, humor vydarený, no miestami zaváňa inscenačnými postupmi v duchu hesla: Prijateľnosť pre všetkých. Celok napriek tomu drží pokope, nedostavujú sa závažnejšie pokrútenia hlavou nad trápnosťou. Výhrada smeruje k takému typickému českému sociálnemu a zemepisnému ukotveniu: učiteľ a herečka rôznorako putujú krajinou. Dočkajú sa niekedy filmového spracovania staroby murári, dojičky kráv či predavači v supermarketoch? Snáď nie je vyárendovanie toho priestoru zabrané naveky vysokoškolákmi alebo vysokoškolsky vzdelanými potomkami dôchodcov, ktorí profesne po celý život (za peniaze) duchovne či umelecky povznášajú národ? (25.01.2015)

Film absolutně nevhodný pro filmová plátna. Sice neurazí, ale přesto zanechá hořkou pachuť. Jde především o naprostý nedostatek originality v námětu, v postavách a příběhových situacích. Marek Epstein se asi zhlédl v scenáristickém mistrovství Jiřího Hubače a chtěl napodobit jeho filmy/televizní hry o podzimu života. Jenže, kde Hubač oslňuje přirozeností, vyváženou tragikomikou, úctou a autentickými situacemi, Epstein vytváří umělý konstrukt vznášející se kdesi ve vzduchoprázdnu. Postavy jsou vycuclé až z paty a tím pádem neoslovují, nedojímají a ani dostatečně nebaví (a to ani neberu v potaz "životní historii" postavy ztvárněné Bohdalovou, která spíše sází na nevědomost mladé generace ohledně moderních dějin naší země a kultury). Epstein opět prokazuje sílu v dialozích a situačním humoru, což má občas své kouzlo, ale celek se mu opět rozpadá pod rukama a vyznívá do ztracena, téměř jako bakalářská historka z let sedmdesátých. Jediným skutečně zajímavým momentem je psychologické obnažení postavy herečky při konkurzu, kdy se snímek konečně dotkne něčeho autentického a hořkého, ale to je záhy zabito dalšími scenáristickými eskapádami. Jiří Strach svoji režií snímek ničím zvlášť neobohatil a trochu jde proti svému rčení, že "na plátno se má jít jako do kostela" - televizní rutina se zde projevila více než v jeho posledních dílech pro ČT (Santiniho jazyk, Ztracená brána). Vrásky z lásky tak jsou ryzím průměrem, který člověka lehce zabaví, trochu dojme, ale nepřinese trvalý pocit či účinek. Když budu zlej a porovnám snímek s nepřekonatelným Babím létem, jen vynikne, jak je ve výsledku další epsteinovský opus v daném tématu mimo. (28.12.2012)

Spolu s Babím létem a Vratnými láhvemi další z příjemných "důchodcovských" filmů. Krom Bohdalové (u které bych se za toho Českého lva tentokrát moc rád přimluvil) mě mile překvapila úžasně tragikomická Jiřina Jirásková, coby věkem pokřivená, avšak roztomile pomatená spolubydlící. Potěší i obsazení malých rolí Viktorem Preissem, Janem Skopečkem nebo Jaroslavou Obermaierovou v (trošku ikonické) roli přehrávající "herečky". Jde zkrátka o úsměvné a důstojné rozloučení s filmovým párem Bohdalová-Brzobohatý, který si za čas moc rád zopakuji. P.S.: TEN PLAKÁT JE OPRAVDU STRAŠNÝ! (10.12.2012)

Vrásky z lásky jsou filmem o stáří. A stáří je svině, o tom žádná. Nikdo mi to nevymluví. Netěším se na ten podzim života. Tělo pozvolna chřadne, polovinu času člověk stráví u doktora, za důchod si nic nekoupí a odchází jeden kamarád za druhým a není nic horšího než jak říká textař Horáček - škrtat jména přátel v notesu... Děsím se všech stařeckých demencí, alzheimerů, slepoty, inkontinence.... Stáří je nefér. ---- Film byl zajímavý, ale nijak výrazně nevybočoval. Nic na tom nemění ani účast nedávno zesnulých herců Jiráskové a Brzobohatého. Jen kvůli tomu sázet hvězdy nebudu. Paní Jiřinu jsem nikdy ve filmu moc nemusel vyjma skvělého hlasu pro večerníčky a tím spíše ji nemusím teď na stará kolena. (A o jejím posledním účinkování v hororru kámošky jezevce z Vysočiny ani nemluvě). Film mi přišel takový plochý. I přes vážnost tématu - Brzobohatého hledání dávné lásky a ,,great escape'' Bohdalové, mi to přišlo tak nějak málo uvěřitelné. Jakoby tvůrci vsadili na známé figury a nechali je si s tím nějak poradit jak kdo umí... Marně nás Strach oblažuje čarokrásnými průhledy do podzimních hor, podmaněnými nevtíravým klavírním doprovodem... Na komedii se u filmu moc nezasmějete a vyloženě dramatických okamžiků ve filmu také moc nehledejte. Resp. oni tam jsou, ale nefungují. - Zkrátka, přišlo mi to málo a ducha skvělého Brainstormu se už znovu vyvolat nepodařilo. Bohužel. * * * (31.01.2013)

Poslední film Radka Brzobohatého, který za svou hereckou kariérou udělal důstojnou tečku. Jiří Strach opět potvrdil svoje režisérské kvality a natočil moc příjemný film, kde se dramatický děj brzy mění ve svižnou road-movie a kde se po létech na filmovém plátně potkali Bohdalka s Brzobohatým. Velmi se mě líbila také Jiřina Jirásková. Jiří Strach i do sebemenší roličky obsadil známou tvář a tak je snímek mnohem zábavnější. Kvituji nádherné záběry podzimních krajin a hudebního rozpoložení Jana Jiráska. Nečekal jsem moc a dostal jsem hodně. EDIT 1.10.2023. Po druhém shlédnutí zvedám na plný počet. Film je smutný a veselý zároveň, velmi oceňuji skloubit takovou kombinaci tak, aby na plátně stoprocentně fungovala. Jiří Strach prostě umí! Bohdalka fakt válí, fakticky je to PANÍ herečka. To samé Radek Brzobohatý. Sledovat jejich dialogy je prostě úžasné. Sranda a také notná porce melancholie. Navíc mám moc rád filmy o stáří a v tomto snímku to pravdivými hláškami jen sviští. "Jediný, co na stáří sympatické je, že už můžete říkat vždycky pravdu." Moc krásný film. (14.09.2022)