Válečná generace

Ja osobne vôbec nemienim riešiť, čo týmto Nemci chceli povedať, povedali a nepovedali, nemienim riešiť ako vykreslili Poliakov, ja som pri tom nebola a ani to nemám naštudované, na oboch stranách barikády by sa našli rôzni ľudia, rôzne príbehy ... pre mňa je toto film, ktorý si zaslúži odo mňa plný počet hviezd, výborne natočené, výborná hudba a herci (predovšetkým Schilling), príbeh výborne prepletený, ani na minútu som sa nenudila ( a to bolo tých minút požehnane), koniec nepokazili ... ohromná preohromná vec. (25.04.2014)

Tak jsem se k té sérii německého "Bratrstva neohrožených" konečně probojoval. :-) Sice by to ve výsledku stačilo smrsknout do 1 dlouhého filmu a "kladný" německý pohled mi dost vadil, ale je pravda, že Američané nejsou ve svých filmech o invazích o moc méně alibističtí... Zručně natočené válečné psychologické drama. 70% (01.11.2013)

Ve skutečnosti není zase takovou novinkou podobně postavený příběh z německé strany. Můžeme jmenovat klasika E. M. Remarquea a jeho Čas žít, čas umírat, či další podobně vynikající knihu od Dietera Nolla Dobrodružství Wernera Holta. A našly by se i další. Výše uvedené přece jen představují absolutní literární špičku, na kterou scénář Unsere Mütter, Unsere Väter nedosahuje. Na to je v něm místy až příliš prvoplánovosti, neuvěřitelných náhod, drobných, avšak nepřehlédnutelných chyb historického a technického charakteru. Ale přesto. I přesto jsem právě teď (a to právě znamená asi v půl čtvrté ráno) dokoukal po celovečerním zátahu poslední díl jedné z nejlepších a nejhodnotnějších televizních záležitostí poslední doby. Němci, musím jim to přiznat, zase zaváleli, po dílech jako Der Untergang, Baader Meinhof Komplex a dalších přišli opět s něčím ze špičky. Ano, výtky mám a s řadou toho, co napsal Zeck, souhlasím. Ale na druhou stranu jde o zachycení proměny člověka v šílené době a prakticky všichni z pěti hrdinů, vlastně paradoxně až na poručíka Wilhelma Wintera, spáchali něco, co se dá označit za sviňárnu. A zajímavý je, že většinou to postava spáchala ne v době bezbřehého nadšení, ale naopak deziluze. Z deziluze lidé dle mého konají jak to nejlepší, tak to nejhorší, záleží v tu chvíli jen na nich. Nejvíc patrné je to u Friedhelmovy postavy. Skvěle zahrané a přes zmíněné chyby tak působivě natočené, že mé počáteční rozpaky a představa, jak postupně začnu v komentáři vyjmenovávat, že tamhle nemůže bejt vrak T-34/85, že hodnosti SS se neoslovovaly "pane", ale pouze hodností a tak dále, nakonec naprosto ustoupily do pozadí. Scéna, kdy Viktor přijde po válce na úřad a najde tam pracovat bývalého nacistu pod vedením amerického důstojníka byla takovou třešničkou, velmi mi připomněla starý český vtip "to jste si spletla dobu babičko." - "Dobu možná, ale vás určitě ne." Jen jsem si nemohl nevšimnout, jak negativně z filmu vycházejí příslušníci Armije Krajowe. To bylo možná přece jen moc, a to nejsem zrovna fanoušek Poláků. Na druhou stranu nelze si zastírat, že válka není nikdy černobílá. Tak, že bychom konečně my taky něco...? (07.06.2014)

Každý pokus o sebereflexi, zejména jde-li o tak závažné téma, jakým jsou zločiny, jichž se jeden národ dopustil na mnoha jiných, je třeba ocenit. Na druhou stranu by však tato snaha měla být nanejvýš upřímná a měla by hrát zcela otevřeně. Celá ta počáteční naivita a iluze by byly možná snadno uvěřitelné někdy ve dvacátých či třicátých letech u mladých lidí, kteří ještě nnebyli vtaženi do soukolí válečné mašinerie, ale těžko lze tomuto vykreslení uvěřit v případě poručíka Wehrmachtu nebo židovského krejčího v roce 1941, tři roky po křišťálové noci, v případě zdravotní sestry na východní frontě v roce 1943, po bitvě u Stalingradu, či v případě Žida směřujícího v dobytčáku do koncentračního tábora. To, čeho se pak hlavní postavy dopouštějí je do jisté míry skrýváno za ne zcela špatné úmysly, jako je povinnost, aby mohli být třeba správnou německou ženou, slavnou zpěvačkou, válečným hrdinou nebo prostě jen dobrým vojákem. I proto nejuvěřitelnějším dojmem působí příběhy Viktora a Grety, jejichž charaktery a osudy velice dobře vystihují atmosféru doby. Příběhy ostatních potom vypovídají spíše o válečných hrůzách, i když jen částečně, proměně lidí, kteří jimi prošli, a reálných prožitcích vojáků bojujících v první linii. Přesto však není možné přijmout několikrát opakovanou myšlenku, že válka dělá z lidí bestie, protože válka ve skutečnosti dělá z lidí pouze to, co z nich zbyde, když to skončí, nikoli to, kdo jsou, když to začíná. Hlavně v poslední třetině je tak sice vidět skutečné úsilí vyrovnat se alespoň trochu s minulostí, přestože ten odraz v zrcadle mohl být ještě mnohem drsnější. 75 % (17.11.2015)

Tragický alibismus dnešních Němců, který si nehezky vyprojektovali do tohoto filmu, jenž ze zcela nepochopitelných důvodů dostal punc sebereflexe, kterou jsem v těch třech dílech neviděl ani z vlaku. Skutečnost byla taková (a dle nedávného detailního procházení záznamů Wehrmachtu samotnými německými historiky), že válečných zločinů se na východní frontě dopouštělo až 80 % všech divizí (jednotky SS započítané pochopitelně nejsou), a co jsme z této skutečnosti mohli vidět za ty tři díly? Kolaborantské Ukrajince, kteří střílejí a odváží židovské děti (vojáci Wehrmachtu protestují), příkaz zastřelit politického komisaře (voják Wehrmachtu protestuje), permanentně zhnusené vojáky Wehrmachtu z toho, že střílí lidi (vždy ale divákovi výstřel zdůvodní: "oni by to udělali taky", "chtějí nás zabít"), Němku, která zachraňuje žida, naproti tomu polskou partyzánskou skupinu, která opovrhuje židy ještě víc než samotnými Němci a skoro jednoho popraví, i když s nimi bojoval celou dobu, udavačskou Němku, která ale v závěru nasazuje vlastní život za záchranu kolaborantské Rusky, udanou židovku odvezenou na popravu, ze které se ale nakonec vyklube komunistický voják Rudé armády velící ožralým prasatům chtějíc znásilnit zdravotní sestřičky (Němky), běžného ruského vojáka ošetřovaného v německé polní nemocnici, kde dochází prostředky i pro samotné Němce... Mám pokračovat? Všechny díly v podstatě svalují vinu na ty neurčité "nacisty", případně alibisticky hlásají: "Poláci nesnášeli židy stejně jako my" a z hlavních hrdinů (Němců) dělají buďto naivní pitomečky (věří propagandě, ale jinak jsou v základu hodní) nebo zcela čestné muže ve zbrani, kteří šli bojovat proti Rusku za svojí vlast... Ani náznak všeobecné "nálady" v řadách Wehrmachtu nezastavitelně se valícího při operaci Barbarossa na východ, kdy sami vojáci pod tíhou propagandy a vlastních úspěchů považovali sami sebe za nadlidi, nadřazené bytosti, které čistí prostor pro dokonalého Němce (výpovědi samotných přeživších veteránů z východní fronty). Proboha, kdyby alespoň za něco stál ten scénář a všechno nestálo na tragických postavách kámošů z Berlína, kteří se nahodile potkávají po celé východní frontě dvakrát za díl někde v lese, nemluvě o té účelové čestnosti, která jim vždy trčela až z prdele. Nepovedený pokus o Bratrstvo neohrožených, s tím rozdílem, že tady jsou v hlavní roli náckové ... Pardon, udatní a čestní němečtí vojáci a pak pár odporných nacistů, kteří jim občas přikázali někoho popravit, což obratem zkritizovali. Německý divák tedy bude vědět to podstatné, "Unsere Väter" nebyli zločinci a "Unsere Mütter" nebyly udavačky, všechno to byl ten Hitler a pár ostatních pomatenců. 40% (21.04.2013)