Mnoho povyku pro nic

Musím zaokrouhlit nahoru, protože je s velkým podivem, že se to navzdory nesmyslnému zasazení do současnosti vůbec nezadrhává a soustředíte se výhradně na osudy postav. Asi už jsme z Buffy zvyklí na ledacos. Brannaghova verze je samozřejmě lepší, co se castingu a posléze tedy i komediálních a dramatických výstupů týče, ale i Whedonovi oblíbenci se se svými party poměrně sžili (jen ten Fillion je prostě až příliš ve stínu geniálního Keatonova výkonu v roli Dogberryho). 7/10 (29.10.2013)

Po dvou projekcích těsně po sobě nemůžu přestat přemýšlet nad tím, jestli si aktuální adaptaci středověké romantiky může užít i nezasvěcený divák. A pravděpodobně nemůže. Ne že by snad bylo k vychutnání nepatrně upravených klasických textů bezpodmínečně nutné vědět, že sledujeme přátelské "ochotničení" u Whedonů doma, ale jsou to právě ti, kdož mají Jossovu seriálovou tvorbu důkladně nakoukanou, kteří si tuto dávku Povyku vychutnají nejvíce. Ať už se jedná o hluboce zasněné povzdechnutí nad tím, že "Wesley" a "Fred" jsou i řádku let po skončení Angela pořád osudová dvojice, nebo jen o potutelný úsměv, když "pan Dominic" z Dollhouse začne jen tak mimochodem po ránu kroutit kytaru. Snad jen Nathan Fillion opět hraje Nathana Filliona a my mu to s blahosklonným pohledem i tentokrát ochotně baštíme, dokonce od něj ani nic jiného nečekáme. A onen pohled mi s klidem vydržel až do závěrečných titulků. Tenhle přátelský art je totiž vším. Vydařeným pokusem i vyznáním lásky k milované klasice - ale hlavně výborným filmem, kde se upřímná vyznání snoubí s pořádnou dávkou postranních vtípků. (01.11.2013)

Víc dramedy než originál, do screwballu to má žel trochu dál, než by se slušelo (ale moje nejoblíbenější verze od Branagha je ryzí), v některých okamžicích až tragédie. Černobílá filmu sluší, herci se snaží, ale bohužel určité nedostatky občas cáknou divákovi do tváře a natečou mu do uší. Například občasná ztráta rytmu dialogů, to je pro mě hodně nepříjemná záležitost a musím říci, že se to Jossovi občas v této adaptaci daří, a to mu odpustit nedokážu. Každopádně srdcovka pro fanouška jako jsem já. Váhání mezi 3/4, a to těžké. (06.11.2013)

Film pro radost. A Shakespeare natočený v obýváku. Much Ado About Nothing těží jen ze zasazení teatrálních dialogů do moderního prostředí, jinak jde o vcelku bezduché odříkávání replik z předlohy. Joss Whedon zkrátka tráví pracovní dovolenou jinak než většina lidí, tak se svými přáteli (které jistě poznají fanoušci jeho seriálové tvorby) nacvičuje ochotnické divadlo - někdy to má sympatický nadhled a v kontextu zobrazovaných událostí zasazených do atypického prostředí domu i potřebnou absurditu, jindy jde zase jen o nezáživné recitování Shakespeara bez potřebného dramatického spádu. Jako experimentální art pro zasvěcené a úzce vymezený okruh Whedonových fandů je to ale fajn, cílová skupina Avengers by se však raději měla téhle černobílé indie dramedii obloukem vyhnout. (10.11.2013)

Milé prekvapenie. Na fantastickú Branaghovu verziu sa to v žiadnej tvorivej zložke pochopiteľne nechytá a aj tá štylizácia mnohokrát tragicky nefunguje, ale základ v podobe predlohy z ktorej to vychádza väčšinu negatív spoľahlivo prebíja. Ten príbeh aj postavy mám proste rád a je evidentné, že Whedon sa snažil a dal do filmu srdiečko. Síce opäť nezakryl, že je viac fanboy ako skutočne kvalitný tvorca ale dokáže dojať aj vyčarovať úsmev na tvári. A o to ide pri romantických komédiách v prvom rade. 8/10 (21.12.2015)