Mary Reilly

John Malkovich hraje zvláštního muže se zvláštními zvyky. Na jednu stranu je dokonalý džentlmen, který žije sám ve velkém domě se služebnictvem. Na druhou stranu skrývá strašlivé tajemství, které mu postupně odebírá zbytky lidskosti a mění ho v monstrum. Jednou ze služebných je i osudem težce zkoušená Julia Roberts. Mezi ním a služebnou vznikne zvláštní pouto. Má to však jeden háček. Malkovich je obětí svého lékařského experimentu. Nikdy jsem Johna Malkoviche neměla ráda. Nedokázala jsem si k němu najít cestu. Nechápala jsem, co na něm všichni nebo všechny mají. Dnes jsem to pochopila. Je to vynikající, fascinující herec s obrovským a výrazným talentem. V téhle roli absolutně démonický. Hrál tělem i duší. Jeho přeměnu v Jekylla a Hyda jsem mu uvěřila. Oba dva od sebe výborně odlišil, ale v téhle roli musel. Jekkyl byl usedlý muž a Hyde byl výplod z jeho nejtemnější části lidské duše, která byla doposud potlačovaná. (15.11.2009)

Film, který je podle mého názoru dost nedoceněný. Julia Robertsová tu ukazuje úplně jinou hereckou polohu, než své zaběhané a obvykle plytké romantické naivky (Pretty Woman je výjimkou) a je výborná. V kombinaci s démonickým Johnem Malkovichem a s výsostně ponurým zátiším docílil Frears depresivní atmosféry napětí a strachu. Kdyby člověk neznal příběh „dr.Jekyll&Mr.Hyde“ a nevěděl, kam se bude film ubírat, bylo by napětí až nesnesitelné. Ano, jde o jednu z mnoha adaptací (byť, hodně volnou) známého příběhu, ale ten, kdo nebude úzkostně srovnávat s knižní předlohou, může být, tak jako já, velmi mile překvapen. (29.04.2004)

Frearsův pokus o horrové drama s dobře známým příběhem by nebyl ničím pozoruhodný, nebýt Julie Roberts a Johna Malkoviche v hlavních rolích. Obě hvězdy předvádějí výtečné výkony, Malkovich si bez větších problémů poradil s rozštěpem osobnosti doktora Jekylla – na jedné straně rezervovaný a introvertní vědátor, na druhé straně osobnosti zvrhlík a bestiální zvíře... Juliina Mary není překvapivě pozoruhodná vzhledem, ale tiché a vyrovnané dobro z ní doslova čiší. Spojením těchto dvou (tří) osob vzniká docela koukatelné drama, v němž se Frearsův přínos omezuje na pár povedených lekaček a spoustu mlhy. Atmosféra snímku funguje sotva na půl plynu, což je vzhledem k prostředí a příběhu velká jizva na kráse. A na duši divákově nezahřeje ani nedotažený scénář... (03.10.2004)

Tohle je hodně staré. Pamatuji si to ze svého dětství a zároveň vlastně nevím, proč jsem to teď cca o 20let později chtěla znovu vidět...Nicméně - líbí se mi dobové scenérie, ta červená krev, kde jen je možna, syrovost, jakou je tehdejší doba ukázaná - nicméně - nemyslím si, že by to bylo jinak. Extrémně ošklivá Glen Close :D a mlaďounký Michael Sheen :) Film je ale i tak určitým způsobem průměrný a už ho asi nikdy nepotřebuji vidět. (21.02.2023)

Kedysi ma tento film zaujal, neviem už, čím, pravdepodobne celkovým príbehom, pretože som ešte nemal prečítanú jeho predlohu. Medzičasom som Stevensonovu novelu prelúskal a zase na jej obsah z veľkej časti zabudol. Príbeh filmu ma teda teraz už nemal čím prekvapiť a hodlal som sa zamerať najmä na vzťahy postáv. V tomto ohľade ma to ale sklamalo. Film sa uberá pomalým tempom, mnoho sa nedeje. Nerozohráva sa ale príliš dramatickým spôsobom ani onen ľúbostný "trojuholník", ani mi nebolo dožičené preniknúť hlbšie pod povrch jednotlivých postáv. Problém samozrejme môže spočívať v mojej malej schopnosti nasať psychologické postrehy z málo explicitne vysvetľujúceho filmu, obávam sa ale, že skôr je to dôsledok neochoty tvorcov či konkrétne scenáristu trochu viac na diele zapracovať. Napr. postoj Mary k otcovi je iba naznačený v zaujímavej krátkej scéne z pohrebu. Pomerne otvorenou ponecháva film tiež podstatnú otázku motivácie dr. Jekylla k jeho výskumu; vystačiť som si musel s otázkou na Mary: "Nikdy ste netúžili po novom živote? ... Že by ste mohli robiť čokoľvek, čo by ste chceli, bez výčitiek svedomia?" - Ak film nielen po sujetovej, ale aj psychologickej stránke nevyniká, atmosfericky je takpovediac dokonalý. Takmer celý čas nás kamera vodí buď po tmavých priestoroch bohatého, ale kvôli majiteľovi s utrápenou tvárou, odmeranému správcovi a neustále neveselému služobníctvu stiesňujúceho domu alebo po špinavom, upršanom, taktiež tmavom a občas i krvavom (trh s mäsom) prostredí Londýna. Z tejto šedi a mĺkvosti sme vyslobodení iba raz a na chvíľu - a to pri návšteve falošne či povrchne rozjasaného verejného domu! Keď k tomu ďalej pripočítam zarasteného a svojskou "morálkou" vedeného pána Reillyho alebo chvíľku s chlapíkom, od ktorého mala prenajatý byt matka hlavnej hrdinky, ale najmä jednu z úvodných scén, keď o život krvavo prichádza budúci obsah taniera dr. Jekylla (presný význam tejto sekvencie pre filmový celok som možno nepochopil, bola ale v každom prípade impresívna), nemôžem nekonštatovať, že ako esencia ťažko definovateľnej depresívnosti je tento film naozaj pomerne majstrovským kúskom. Ak ho mám zhodnotiť celkovo, s ohľadom na (podľa mňa) odlišnú kvalitu troch zmienených rovín som na pochybách. Nechám sa ale po tejto svojej prvej repríze premôcť formou a prepáčim tomu slabší obsah: mierny nadpriemer... - Pomerne nevydarený je koniec, ktorý pôsobí veľmi otvorene, čo však zrejme nie je (iba) súčasťou "posolstva" filmu, ale (tiež) výrazom scenáristovej bezradnosti v úvahách, ako to "useknúť". Okrem toho pôsobí tam predvedená veľmi trikovomoderná scéna fyzickej premeny Hydea na Jekylla v surovo (pseudo)realistickom filme dosť cudzorodo. (04.03.2012)