Režie:
Michel GondryScénář:
Luc BossiKamera:
Christophe BeaucarneHudba:
Étienne CharryHrají:
Audrey Tautou, Romain Duris, Omar Sy, Gad Elmaleh, Alain Chabat, Charlotte Le Bon, Aïssa Maïga, Philippe Torreton, Natacha Régnier, Sacha Bourdo (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Ve městě, kde auta mají volant v kufru, lidé bruslí pozpátku a klavír míchá koktejly, žije idealistický a vynalézavý Colin (Romain Duris) pouze v kruhu svých přátel Nicolase (Omar Sy) a Chicka (Gad Elmaleh). Jednoho dne Colin potká svou osudovou lásku Chloé (Audrey Tautou). Křehká Chloé, která Colinovi připomíná jeho milované blues od Dukea Ellingtona, však onemocní záhadnou nemocí: v plicích jí vykvete leknín. Bezstarostný svět milenců je nemocí fatálně zasažen. Francouzský spisovatel a bohém Boris Vian vytvořil v románu "Pěna dní" obraz čisté lásky, který učaroval několika generacím čtenářů. Filmová adaptace Michela Gondryho (Věčný svit neposkvrněné mysli, Nauka o snech) staví na režisérově typicky hravém vizuálním stylu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (326)
Film s mojimi obľúbenými francúzskymi hercami a predsa ma to neskutočne rozčuľuje. To že som na 1x nenašla cestu k filmu Atlas mrakov, to považujem relatívne za akceptovateľné, ale tento film, do polovice som bola hladná po deji, no potom... potom sa niečo zlomilo a film sa snažím dopozerať už vyšše roka, už mi chýba asi posledných 15 min. ktoré mám odložené na neurčito. Asi v živote ma tak nič neminulo ako toto po dejovej a citovej stránke. Myslím, že je to dosť subjektívny názor, ale normálne sa hnevám na tvorcov, že to vôbec natočili, ani neviem prečo, ale proste grrr... ()
Začátek výborný, skvělé nápady, výborná hudba, ale Audrey už poněkud za zenitem, film opět zbytečně dlouhý, takže v druhé polovině už jen nuda, šeď a čekání na konec... ()
prilis dlhe a uletene. uletene nevadi..ma cenu ta original rezia, ale malo to byt cele kratsie. 60 min a bolo by to za 4* ()
Klobouk dolů před odvahou, že se do zfilmování takové těžko uchopitělné citovky někdo pustil. Výsledek je sice invenční přesmrští, ale bohužel se tvůrci nechali strhnout k ještě většímu přepoetizování, než je předloha. Má to své špeky třeba jako jako ta přepežotěná a přecitrónovaná auta, pochromovaná mrkev, gumové taneční nohy nebo hlášky jako "zlomenina troubele". Přesto je celkově ale přetíženo nadbytečností. Neunese to samo sebe. Kdo má rád literární předlohu, tak by to mohl přijmout. ()
Pěna dní mi silně evokuje léta prožitá v Bruselu... lokacemi, atmosférou, absurditou. Poprvé jsem ji viděla omylem, ale 'snovost' a surrealismus mě upoutali, fascinovali. "To je teda dobrej úlet," říkala jsem si v duchu a přiznávám, že i teď, po letech, jsem se musela smát super humorným nápadům. Film je poetický, i drsný zároveň. Oceňuji přerod z lehké, hravé barevnosti do šedi a beznaděje. Jenom nějak nedokážu pochopit infantilní nápad s myší. Připomíná ošuntělého mončičáka, co roky ležel na smetišti a ve vizuálním kontextu celého filmu je to takový nevkusně vlezlý prvek. Na druhou stranu se na ni nedá zapomenout, což byl zřejmě záměr. ()
Velmi netradicne podanie smutne tragicko-romantickeho pribehu vlozeneho do surrealneho sveta. ()
Ze začátku mi všemožné animace přišly docela hravé a vtipné, nicméně brzy to člověka unaví, znudí a pak i trochu znechutí. Na tenhle typ filmu musíte mít povahu. Já tam nic až tak poeticky romantického nenašla. ()
Výborný film, jen bych třeba vypustila tak půl hoďky. ;) Chvíli jsem se i nudila. Jinak fakt bomba! ()
Nejprve jsem chtěl dát 4* za až podle mě účelný surrealismus ( vím že o tom Vian je, ale myslím že takhle šílené by to ani on nechtěl - scéna na kluzišti, svatební závody proslov P(S)artra), taky by filmu ke konci slušel svižnější střih. Potom jsem si ale znovu vybavil emoce s tímhle majstrštykem spojené... Úžasná barvitost a optimismus v první hodině, opět skvělý Omar Sy a "největší francouzský sympaťák Romain", promenáda Paříží v obláčku a hlavně celá hudební scéna v hotelu, kde taky symbolicky ty barvičky, štěstí a pohoda končí, tady se film hodně ostře láme a přechází do temnějších odstínů až nakonec končí u černobílé... ta nemohoucnost a depresivní ladění druhé půlky má na diváka ještě silnější emotivní dopad než většina depkózních filmů co jsem v životě viděl.. ale zážitek z celku je spíše pozitivní, jako v životě, chcete si pamatovat jen to hezké. ()
jak zázračná a magická dokáže být fantazie člověka. Vianova dějová předloha zůstává, to ano, ale všechny nápady kolem, kolotoče, obědy a pianokoktejly jakoby strhávaly denodenní realitu do geniálního barevného snu Cameronovských rozměrů. Avšak ač je "sen" mým oblíbeným filmovým námětem, nemůžu se ubránit pocitu, že stopáž by zasloužila doladit. Občas byl ten nával informací, dojmů a pocitů až nadmíru rychlý. A to má film 2 hodiny! 84% ()
Buď je špatně něco se mnou, nebo s režisérem. Film nemá žádnej smysl, nenašel jsem hlubší myšlenku, nic. Půlku filmu jsem koukal jak puk, druhou jsem téměř prospal. Při odchodu z kina jsem měl naprosto zničený den a nebyl jsem schopen nějak logicky přemýšlet. U mě bezkonkurenčně nejhorší film! ()
Vydržel jsem 30 minut, pak jsem to vzdal. Pokud mě film k smrti nudí po takovou dobu, je něco špatně! ()
Po knížce jsem si říkal, že tohle je nezfilmovatelné, vlastně už jen překladatele mi bylo líto. Ale pan Gondry to dokázal, ne, nebylo to jako kniho, to však nikdy není, ale bylo to zvláštní, krásné, vtipné a nevím co ještě. Navíc Audrey Tautou. No prostě Smoking, drinking, never thinking of tomorrow, nonchalant Diamonds shining, dancing, dining with some man in a restaurant Is that all you really want? ()
Velmi avantgardní film, až jsem chvílemi nevěděla, jak se s tímhle vskutku uměleckým dílem popasovat:-). Ale byla jsem nadšená. Dostal mě ten pomalý posun z totální euforie do absolutní deprese. ()
Od prvního záběru na Audrey Tatou jsem věděl, že budu mít potíže... knižní předloha v té době podruhé dočtená, vize mladičké a křehké Chloé ještě zarytá hluboko v srdci... a Audrey byla nesmírně daleko od mého ideálu, až bolelo se na ni v té roli vůbec dívat. Ale duširvoucí černobílý závěr umlčel veškeré mé protesty a zanechal mě s pocitem, že jsem viděl něco opravdu výjimečného. ()
Nádherné provedení. Dokonalá fantazie. Neuvěřitelné, co člověk dokáže vymyslet a ztvárnit. Opravdu originální podívaná. Též průběh filmu z růžového optimismu do šedivé deprese je zdárně vytvořený. Má-li někdo rád alternativu, nezbývá než doporučit. ()
Alebo inak povedané The foam of the days je film, ktorý môžeme rozdeliť na dva protiľahlé polovice. V tej prvej jedlá tancujú po stole, kokteily sa tvoria hrou na piane, ruky sa točia pri pozdrave, kalendár je v podobe rubikovej kocky, pri tanci vznikajú statické vlny, kvitne láska, topánky sú plné života, všetko je farebné, peňazí je dostatok, svet je čarokrásny. A odrazu v pľúcach vykvitne lekno, objavujú sa problémy, farby blednú, peniaze sa míňajú, láska sa vytráca, kvety vednú. Ten film bol jeden umelecký skvost. Na začiatku až s nádychom detskosti a ku koncu plný trpkosti. Obzvlášť veľmi zaujímavý bol prechod farieb - od pestrých až v podobe čierno bieleho záveru. Veľmi pekne to dopĺňalo atmosféru. No a herecké výkony, tak vždy očarujúca Audrey Tautou, úžasný Omar Sy a milý Romain Duris. Chce to zohnať knižnú verziu. ()
Šílený film podle šílené knihy. Tak absurdní, že nám vlastně může připadat normální. Ten, kdo nečetl předlohu, může být zmaten, já mám pocit, že jsem si naopak dělala v poznatcích z knihy větší pořádek. Trochu se mi zdála ošizená scéna, která na mě udělala v knize největší dojem, a to objednávání pohřbu, tak silná kritika církve mě dostala, ve filmu ne tak silné, ale odpouštím, chápu, že to asi ani nejde. Jinak můžete objevit spoustu dalších narážek. Určitě stojí za to vidět! ()
Michel Gondry se svého úkolu zhostil se ctí, nicméně se neubránil několika chybám a tu největší z nich mu prostě nemůžu odpustit - obsazení Audrey Tautou, která je zkrátka příliš stará pro roli Chloé. Další chyby jsou všude tam, kde se Gondry odvázal a šel proti knižní předloze. Možná bych to bral jinak, kdybych neměl Pěnu dní (knihu) tak rád, ale mně se zdá, že kdekoli si Gondry zaexperimentoval a zaimprovizoval, dopadlo to špatně. Naopak největším překvapením pro mne byl Omar Sy, jehož ztvárnění Nicolase ve mě knižní představu dokonce přebilo. ()
Tento film mě velmi oslovil, nevídané surrealistické pojetí reality s nenásilnou animací. Ne každému však se snímek bude zamlouvat, ale já jej řadím k oblíbeným filmům. ()
Reklama