Dnes naposled

Zapomenutý film, jehož téma je aktuální v každé době. Často jsem se smál, ale pravda je, že toto dílo je velmi vážné. Zdeněk Štěpánek předvedl přesvědčivý výkon, v roli hospodského netypicky vynikající Menšík, kterého bych spíše čekal u stolu a opravdu bravurní Jaroslav Mareš. Tomu jsem jeho opilecké kousky opravdu věřil. Kdo se v některé filmové postavě aspoň trochu poznal? Ten by měl asi myslet na to, že dnes je to opravdu naposled... (31.12.2010)

Tak tenhle film by měli promítat v protialkoholních léčebnách. Ú-ž-a-s-n-é herecké výkony. To co předvádí Zdeněk Štěpánek, to je slovy nepopsatelné. Škoda, že tenhle film vůbec nedávají v televizi. Co já vím, tak běžel jenom jednou a sice asi před rokem na ČT2 v rámci komponovaného pořadu o chlastu. (25.05.2002)

Znáte ty filmy, ve kterých je poukázáno na nějaký závažný problém, řešení se zdá být nemožné a na konci svitne jiskřička naděje? Tak podobný okamžik zde nehledejte. Ponurý film, ukazující příběhy několika mužů holdujících alkoholu. V mnoha scénách mně bylo trapně za ně, i když musím uznat, že oproti Menšíkovi v Ikarově pádu to byl jen slabý čaj. Shodou náhod jsem film viděl vzápětí po Děkujeme, že kouříte, takže dnes mám odvikačku double:) (16.08.2011)

Byl jsem až překvapen, kolik tehdejších hereckých es se Fričovi před kamerou sešlo, a jejich charakterní efekt byl skutečně mimořádný. Menšík výjimečně za barem a se stejnými problémy, s jakými se musí páni hospodští potýkat v menších lokálech i dnes (ožírat se na dluh je hold dočasně příjemnější), Jiří Sovák řídící své holičství zásadně z putiky nebo tradičně skvělý František Smolík, jehož halucinační scéna v prázdném bytu takřka překonává ty nejlepší sekvence z Bilderova Ztraceného víkendu. Jedná se sice pouze o takové nevinné nahlédnutí na problematiku alkoholismu v čele s černohumornými poznámkami protagonistů, ale svůj účel film přesto splňuje znamenitě a i po letech nepřestává bavit a být aktuální... 80% (14.07.2016)

Výtečná záležitost, cele fungující, ideálně zasazeno do bezčasí (není podstatné, že máme jakoby současnost)... Důležité jsou postavy a jejich příběhy. Nadmíru jsem nadšená všemi hlavními představiteli, poprvé smekám i před Štěpánkem, užívám si Ráže, opětovně žasnu nad Smolíkem, cením si Mareše, a světe div se, respektuji i Hegerlíkovou. Svými standardy nenarušili nic z ideální symbiózy ani Kačírková s Brodským, potěšila jsem se Sovákem i Strunou... Jediné, čeho lituji je, že kolorit byl zaplněn v komparsu ve stejné míře bývalými stary Mrázkem a Ferbasovou, jako i začínajícími Řehořem a Bohdalovou. Marta Fričová v úvodu ovšem získala cenou roli s využitím své perfektní frančiny. (26.03.2011)