Temnota

Gemma uhodl vraha na straně třicet, mně se to, včetně jeho motivace, podařilo už někdy v polovině, nebo lehce za polovinou. Tentokrát bohužel Argento nepřinesl ani dostatek scén, kterými by mě přimrazil v křesle a přikoval očima k obrazovce, a hudba od Goblinů se až moc opakuje. Nebylo to vyloženě špatné, ale jsem zklamán. (28.09.2017)

Kostrbaté jsou některé triky a závěr, ale co se musí filmu nechat, to je naprosto skvělá hudba, kterou má svědomí kapela Goblin, s kterou Dario často spolupracoval. Abych byl ale přesnější, hudbu natočila pouze trojice členů této kapely, která je jinak čtyřčlenná. Na soundtracku jsou uvedeni jako Simonetti-Morante-Pignatelli, tedy nikoli jako Goblin. Ale je to opět jejich hudba, která film ještě o něco pozvedá. (29.04.2016)

Argentovu Suspirii miluju, a Tenebre má taky svoje klady - spousta krásných (polo)svlečených žen, delikátní soundtrack, dobové italské vozy a interiéry, a krví se zde celkem nešetřilo, což je vždycky fajn - nicméně dějově se to tak strašně táhne, až je to místy nesnesitelné, a těch 100 minut se subjektivně zdá delších než 2 hodiny, a hlavně finální rozuzlení se zvrhne v něco tak debilního, že to vůbec nedává smysl a člověk se tomu může jen zasmát, jak je to pitomé - beru to tak, že svébytná pravidla žánru zde zcela zvítězila nad obsahovou stránkou, což nemusí být vždy nutně na škodu a vidět to tehdy v Itálii někde v letním kině mohl být asi zážitek, ale s odstupem let v telce už to kouzlo dost vyprchalo. (30.06.2024)

Tady moc nevím co s tím.. Na jednu stranu filmu vlastně nemůžu vytknout nic zásadního, na druhou stranu takových těch drobností (jako, že se některé věci dějí příliš nepravděpodobně, že se některé postavy chovají přinejmenším divně atd..) tam pár je, trochu ruší a ve výsledku mě to vlastně něják zvlášť neoslovilo.... Ale mimo zajímavé hudby, příjemného castingu, hezké kamery bych vyzdvihnul minimálně dvě fakt působivé vraždící sekvence(aspoň pro mě na to byla radost koukat)... Tři a půl ;) (24.10.2014)

Přišel čas udělat si další „zářez“ z Dariovy filmografie. Tenebre jsem dosud nikdy neviděl a jelikož gialla patří mezi moje oblíbené subžánry, nemohl jsem si tento film nechat ujít. Tyhle ty „drsnější detektivky“ mě nikdy zrovna moc neokouzlily svými příběhy (tím však nechci v žádném případě říci, že by byli špatné), ale především svými propracovanými mord scénami a v tomto ohledu jsem neodešel zklamán ani tentokrát. Dario zkrátka vždycky věděl, co na jeho diváky platí a hlavně ve většině případů uměl vytvořit opravdu zajímavou atmosféru – což v mém případě platí dvojnásob. Kombinace parádní atmosféry, povedených vražd a pohledných dívek mě dokáže „uspokojit“ téměř vždy. Je ovšem pravdou, že mé senzory zde několikrát zaregistrovali jistou nelogičnost v některých momentech, což byla trochu vada na kráse. Přece jenom jsem na podobné věci háklivý, ale Argento měl sakra štěstí, že tady nešetřil s krví ani mordy, takže si to u mě částečně vykompenzoval. Navíc se brutálnost stále stupňovala a přesně tohle je moje krevní skupina. Takže jsem byl ochotný i ledasco mu odpustit. Občas se sice atmosféra lehce zadrhla a následovala poněkud nudnější pasáž, ale on vždy vytáhl z rukávu další trumfy, kterými dokázal udržet misky vah v pomyslné rovnováze. 70% (06.03.2018)