Temnota

Argento nesklamal, giallo ako z katalógu. Máme tu záhadu okolo tajomného vraha, dobrú atmosféru umocnenú fantastickou hudbou (typická muzika 80. rokov), ľahké erotično (u talianov normálka) a krvavé mordovačky (bolo ich tu veľa, niektoré celkom brutálne, hlavne s tou sekerou). Identita vraha bola až do poslednej chvíle neznáma čo udržiavalo po celý čas v napätí. Ja som spokojný, giallo síce moc neobľubujem, ale toto sa podarilo. 75/100 (25.09.2014)

Formou asi nejvycizelovanější mistrovo dílo, tím pádem možná nejčistší giallo vůbec. První dvě třetiny jsou čirá filmová radost. Hudba, brutální vraždy, honící představy s fetišem na červené lodičky, to celé velmi umně natočené. Myslím, že z voyeurské kamerové jízdy po baráku u druhé vraždy by měl radost i Brian De Palma. V neposlední řadě to i geniálně (ne)zestárlo a v dnešní woke době tam jsou až neuvěřitelně vtipné neplánovaně satirické narážky. Argento jede a třeba i z líně napsané scény, kde se postava někam dostane totální náhodou vykřeše klenot díky agresivnímu akrobatickému dobrmanovi. Bohužel v poslední části to ztratí dech a dojede to na rádoby šokantní scénář. Vypadá to pořád skvěle, dobře se na to kouká (třeba jen obyč scéna, kde týpek čeká na náměstí a kouká kolem dokáže zaujmout), ale kouzlo se vytratí a cítíte promarněný potenciál. Rozhodně doporučuji, ale vzhledem k umu tvůrce to ke konci mohlo být i lepší. (04.02.2023)

Tenebre se určitě řadí k jedněm z těch lepších kousků od Argenta. Sice je pravda, že ze začátku je od něj spiš snaha o takovou detektivku s občasným typickým argentovským zabíjením first person a se slušnou dávkou krve, ovšem konec už je opět typickej brutální Argento, co všude rozsévá smrt, lije litry krve na zeď a postavy chcípaj strašně krutým způsobem, scénka s rukou se dá zařadit k tomu nej co se dá vidět, ale celej ten závěr je jedna velká brutálně krvává argentovská show. (08.02.2008)

Citát z najnovšej knihy amerického spisovateľa Petra Neala: "Ten impulz sa stal neodolateľným. Bola len jediná odpoveď na zúrivosť, ktorá ho mučila. A tak spáchal svoju prvú vraždu. Porušil to najprísnejšie tabu a nemal pri tom pocit viny, výčitiek, ani strachu, ale slobody. Každé poníženie, ktoré mu stálo v ceste mohlo byť odhodené stranou týmto jednoduchým aktom ničenia - vraždou." No a najlepšie keď je spáchaná ostrou britvou, nožom s dlhou čepeľou alebo poriadnou sekerou, tak ako v tomto giallo snímku od talianskeho režiséra Dario Argenta. **** (17.01.2015)

Kostrbaté jsou některé triky a závěr, ale co se musí filmu nechat, to je naprosto skvělá hudba, kterou má svědomí kapela Goblin, s kterou Dario často spolupracoval. Abych byl ale přesnější, hudbu natočila pouze trojice členů této kapely, která je jinak čtyřčlenná. Na soundtracku jsou uvedeni jako Simonetti-Morante-Pignatelli, tedy nikoli jako Goblin. Ale je to opět jejich hudba, která film ještě o něco pozvedá. (29.04.2016)