Temnota

Kdybych se běžně holil břitvou, měl bych příště asi problém. Kdybych nerozštípal kalačem tu hromadu dřeva za barákem dneska, měl bych zítra další problém. A kdybych byl ve štábu Daria Argenteho třeba jen best boyem, taky bych se necítil zrovna nejbezpečněji. V tom filmu je totiž víc mrtvol než na hřbitově, vraždí se po každém druhém střihu, až jsem se ke konci začal modlit, aby přežil aspoň kameraman a já to mohl dokoukat. Za mistrovský opus bych Tenebre neoznačil, ale cením si toho, když se ve filmu něco děje. Protože není horšího hodnocení, než slovo nuda. (Challenge Tour 2015, film č.24) (22.04.2015)

Dario Argento - majster hrôzy: hrôzostrašných vrážd a katastrofálne hrozných dialógov a hercov. Tenebre je skoro kompletnou zbierkou majstrových slabín. Od dementných dialógov a ešte horších hercov, cez neschopnosť rozprávať príbeh, mizerný strih až po nevhodnú hudbu (a to Goblin v Suspirii milujem!). Vidieť iba Tenebre myslím si, že Argento je ambíciózny amatér. (28.04.2011)

Žánrem giallo ve svém věku překvapivě nepolíben jsem si vybral Argentovu polonahou děvku Tenebrae a musím přiznat, že vyzbrojen teoretickými znalostmi jsem zažil mírné zklamání. Disco-rockové syntezátory od Goblinů jsou svou zdánlivou nepatřičností stejně geniální, jako ty u Carpentera, nápaditá kamera proplouvá chladným, lehce futuristickým prostředím a jen tak mimochodem inspiruje slavné tvůrce (vrah skrytý za siluetou oběti se pak třeba objevil v Raising Cain od De Palmy) a pokud jste perverzní, barevná stylizace mordů vám naznačí, že když budete chodit v tmavém oblečení, vrah po vás nepůjde. Na druhé straně však stojí pochybná zápletka, která slouží jen jako unavený převozník mezi jednotlivým vražedným běsněním, bídné herecké výkony (zde vládne Nicolas z Angeliky se svým směšným přízvukem) či chyby a náhody, které se u méně slavných tvůrců vždy s gustem kritizují (mladá dívka z hotelu se pronásledována vytrvalým psem dostane přímo do doupěte vraha). Metafikce? Dualita? Sexuální odchylky? I kvůli výše uvedenému mě prostor pro amatérské filmové analytiky nechal naprosto chladným. Chci po téhle zkušenosti ještě vidět nějaké giallo? Půjčím si Doylea: „Když vyloučíme všechno nemožné, pak to, co zůstane, ať je to jakkoli nepravděpodobné, musí být pravda..“ (08.08.2019)

Po shlednutí skoro třech desítek giallo-filmů jsem se vrátil k tomuto kousku a musím jít s hodnocením nahoru. Ve svém žánru je to absolutní špička s perfektní kameru, výtvarnou stránkou, nasvícením, tradičními argentovými vychytávkami, skvělými gore scénami, krásnými nahými ženami a paradní goblinskou hudbou. Jediné, co mi tomto snímku vadí je, lehké uhodnutí vraha, kterého jsem věděl hodinu do předu. PS: Miluju scénu, kdy kamera objíždí celý dům a sleduje dění v domě skrze okna a následně vstoupí s vrahem do domu za hudby ústředního motivu od Goblinů. (30.08.2008)

Klasicky Argento ve stylovem 80's Giallu plnem brutalne zavrazdenych zen. Na sve si prijdou zejmena milovnici stare dobre nabrousene sekyry. ""The impulse had become irresistible. There was only one answer to the fury that tortured him. And so he committed his first act of murder. He had broken the most deep-rooted taboo, and found not guilt, not anxiety or fear, but freedom. Any humiliation which stood in his way could be swept aside by the simple act of annihilation: Murder." 7/10 (02.11.2010)