Odhalený přístav

Evropské severské země si nesou stigma depresivních končin, kde se půl roku potýkají s nedostatkem světla a kde se daří alkoholikům a melancholickým duším. Na druhou stranu, Finsko se stabilně udržuje v indexu štěstí na absolutní špičce a většinou vyhrává, takže je to asi jen předsudek. Odhalený přístav tomu předsudku ale vychází vstříc, protože sledujeme množství postav, které jsou vystaveny stresu, nepřátelství a jsou vybavené neschopností vytvářet funkční partnerské vztahy. Tolik bolesti, hořkosti a zoufalství se hned tak nevidí. Je to takové emocionální depresivní porno, ze kterého jde úzkost a až poslední dvě minuty ukazují trochu povzbudivější pohled do budoucnosti některých hrdinů filmu. Velmi dobře zahrané, proti režii nemám připomínky, jen ten výběr motivů je příliš selektivní a rozhodně snímek nedoporučuju divákům se sklony k splínům. Celkový dojem: 75 %. (01.01.2023)

Během sledování ryzího evropského filmu s velkým F jsem si v duchu říkal, jestli mám zapotřebí se ještě pořád dívat na ty americké (z devadesáti procent) blbosti, když se nám to v Evropě hemží takovými skvosty. Na druhou stranu snímky jako Odhalený přístav není možné sledovat každý den a upřímně řečeno, mám po tom návalu deprese, smutku a beznaděje chuť si pustit něco absolutně odlehčeného. A zase se potvrdilo, že na divákovy city v negativním slova smyslu nejsilněji působí děti a zvířata, pokud je jim ubližováno. V jeden okamžik jsem měl pocit, že se snad ani nedokážu dodívat do konce. Ale vydržel jsem to. (22.03.2017)

Tak mi po dlhej dobe vzal film dych. Všetky príbehy boli zvláštne a boli o ľuďoch takých akí skutočne sú. Niektoré boli uveriteľné, iné menej. Najbrutálnejší a aj ten, ktorý sa ma najviac dotkol, bol o malom chlapcovi a jeho psíkovi. Ešte teraz si musím opakovať, že šlo o film, aby som sa nerozplakala. Matka, ktorá toto urobí svojmu vlastnému dieťaťu je s prepáčením obyčajný kus hovna, tak isto ako ktorýkoľvek človek, ktorý niečo také urobí len tak, pretože mu v tom nikto nezabráni a neni to ani trestné. Každopádne určite jedna z najlepších drám, ktoré som videla. Doporučujem! (22.02.2016)

Začínalo to dosť rozpačito, no nakoniec sa z toho vykľula zaujímavá koláž rôznych príbehov, z ktorých niektoré sa pretnú. Všetky spája jedna vec - potreba lásky v živote, mať pri sebe nejakú spriaznenú dušu... Najviac mi bolo ľúto toho chlapca so psom, to mi až navrela hrča v krku. Niektoré postavy ma aj pobavili, napríklad ten pupkatý športovec čo chcel schudnúť - miestami až tragikomické. Celkovo veľká spokojnosť, nadpriemer. 75/100 (29.03.2019)

,,VŠICHNI TOUŽÍME BÝT ŽÁDOUCÍ, POTŘEBNÍ. CÍTIT DOTEK…“ /// Mozaika příběhů na téma život, poskládaná z reality dětství, mládí, manželství… a lidí plnejch problémů bez rozdílu věku a pohlaví. Žádná filozofie. Příběhy všedních dní ze zasněženejch Helsink, který se nemusej vodehrávat jen ve čtvrti Vuosaari. Nemusej se vodehrávat ani ve Finsku. ,,CO SE TO S NÁMI STALO.“ Věta, která může zaznít všude (aha, takže si nemám myslet, že Finové jsou depresivní alkoholici se sklony k fetu a šikaně? Podle těch jejich dramat…). Stejně jako Zamrzlá země, zajímavá vážná podívaná. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Pro slávu udělám cokoliv (A kolik ti je? Aha, 55. Tak to nějak zajímavě umři… Další!...). 2.) Fotrovi se zdá, že tlustej. A tak nesmím jíst nic tučnýho. 3.) Thx za titule ,,Calixos“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (05.02.2014)