Pták s křišťálovým peřím: Přízrak teroru

Ja viem, že Argentova tvorba je hlavne o šialenom farebnom vizuáli, ale v prípade Vtáka by som určite neopomenul ani "šialenú" hudbu, ktorá dotvára atmosféru filmu neuveriteľným spôsobom. Špeciálne pri naháňačke medzi autobusmi, pri ktorej som si spomenul na Memento. Vták je film, ktorý svojimi logickými nezrovnalosťami v priebehu filmu diváka pripravuje na najhoršie možné alternatívne konce, ale mňa naopak záver uspokojil, pretože aj keď je očakávaný, dáva predošlému deju význam a dá sa povedať, že všetko vo filme je na konci vypointované. Dokonca ostávajú niektoré otázky do budúcnosti postáv zaujímavo otvorené. Argento sa snažil prelomiť jednu trilerovú dogmu, čo sa mu svojim spôsobom podarilo a naštartoval kariéru solídnym, i keď v niektorých smeroch dnes už úsmevným trilerom. (11.08.2013)

Nejsem si tak zcela jist, ale ten vzácný pták s křišťalovým peřím (Hornitus nevalis), údajně žijící pouze v jižním Kavkazu, mi při zběžném pohledu přišel jako krásný, ale obyčejný jeřáb paví obývající africké savany. On je to stejně nepodstatný detail, protože Argento dokazuje už ve své žánrové prvotině, že i s průměrnými herci se dá hrát velké giallo a ve spojení s nevtíravým hudebním motivem mistra Morriconeho už pak jde přímo o dílo okouzlující a byť detektivní část není zrovna strhující, vše kompenzují povedené humorné vsuvky ( prodavač suvenýrů, předváděčka zločinců atd.) a zejména scény s vrahem jak jinak než ve stínu a s černými rukavicemi. Finální střet pak považuji co do děsivosti za jeden z nejpůsobivějších, které jsem zatím v tomhle skvělém žánru viděl. (24.01.2014)

Samotné rozuzlezní detektivní zápletky působí ex post maličko naivně, i když využití mysteriózních prvků, jako je naivní obraz pošahaného malíře, ano, je to ten, který má rád kočky, je velmi pěkné. Celkově je psychologická atmosféra filmu výborně vypjatá. Osobně se mi na starších filmech velmi líbí specifický obraz a v tomto případě taky exteriéry, které výborně ladí s vyzněním celého filmu. (24.01.2010)

„Jen pracháči mají takový ujetý nápady. Není to nikdo od nás, my takový věci neděláme. To musel udělat někdo, kdo má prachy!" Černé kožené rukavice, nůž, břitva a rudé cákance. Žlutá, modrá, červená. Americký spisovatel Sam zahlédne pokus o vraždu a pomůže napadené ženě. To ještě netuší, že tím uvrhne sebe i svoji přítelkyni do smrtelného nebezpečí. Ostří se míhá, krev stříká a oběti přibývají. Kdopak si vzpomněl během scény ve výtahu na budoucí De Palmovo Oblečen na zabíjení (1980)? Mlha, Sam jde ulicí, kroky, otočí se a zahlédne sekáček na maso....! Pečlivě budované napětí podporují skvělá kamera a samozřejmě Morriconeho hudba. Tajemné interiéry starých domů, světlo a tma a maniak, kterého by mohl prozradit zvláštní zvuk. Závěr není až tak šokující, snad proto jsem si ho nepamatoval. Přesto jsem opět spokojen a hodnocení ponechávám. (17.05.2020)

Celkem dobrá Argentovka ale na jeho jiné filmy nemá. Nedá se říct že by to bylo špatné, ale film se celkem dost táhne, a oproti třeba Deep red, to nemá takovou atmosféru. Naneštěstí herci jsou solidní a do toho hraje geniální Morriconeho hudba. A ten konec je mňamozní, jen škoda že nepadlo více obětí, hodnocení mohlo jít výš. (07.08.2011)