Prodloužený víkend

Rozhodně bych nedoporučila tento film mužům. A dokonce i mnohé ženy snadno podlehnou dojmu, že jde o nudnou, utahanou harlekýnku, jejíž jediné plus je podrobný recept na broskvový koláč. Netroufnu si kritizovat taková hodnocení, protože chápu, že přesně tenhle pocit film může vyvolat. Pokud si v něm někdo najde trochu víc, pak určitě alespoň díky skvělé Kate, která se mi s přibývajícími léty v melodramatech strašně líbí. A když přistoupíte na pomalejší tempo, neodsoudíte tu ženu jako zapšklou, osamělou a zklamanou myš, která se snaží starat o syna, ale díky prázdnotě a díře po něčem, o co přišla, jí to stojí hodně sil, tak zjistíte, že je to především film o neskutečné a nepřekonané ženské bolesti. Nic patetického jsem v tom neviděla. Cítila jsem s ní. A muž, který se objeví díky útěku z vězení a najednou jí polije živou vodou... Ano to je přesně ta pasáž z harlekýnky, případně to lze taky zaškatulkovat do kategorie stockholmského syndromu. Ale to je přeci úplně jedno, dokonce i kdyby se jí ten chlap jen zdál, jeho role v tom příběhu fungovala jako katalyzátor, on dal možnost té ženě k rozhodnutí, zda ještě cítí schopnost vrátit se k životu. A protože silnou bolest lze zmrazit jedině silnou vášní a vyléčit snad jedině silnou láskou, tohle léčení se nabízí samo, ačkoli to samozřejmě zavání klišé. No a co, klišé se stalo klišé, protože funguje, znáte-li nějaký lepší recept, neváhejte ho zveřejnit, ale domnívám se, že film o vracení se do života skrze zenbudhismus a celodenní meditace nebude pro širokou veřejnost atraktivní. Závěr mě trochu zklamal, větší nálož by to asi byla bez pohádkového happyendu, ale i přesto film hodnotím velmi kladně. (26.11.2014)

Strhující drama pro tři herce je typ filmu, s kterým není tak úplně jednoduché zvítězit. Reitmanovi se to podařilo nejen zasazením příběhu do konce osmdesátých let, ale především výběrem titulních představitelů. Milostné vzplanutí mezi životem zkoušené a příchodem cizího člověka náhle polekané Kate Winslet a charismatickým uprchlíkem před spravedlností v podání Joshe Brolina je přirozeným vyústěním, stejně jako téma dospívání a uvědomování si sebe sama tak, jak jej divákům představil Gattlin Griffith. Snad jen ten závěr zůstává zbytečně sladším, než jím byl onen pověstný broskvový koláč. (10.02.2014)

Nemôžem si pomôcť, mne sa to páčilo. Minimálne čo sa týka formálnej stránky - pekná kamera a farebnosť, zaujímavá výstavba príbehu v dvoch časových líniách a herci slušne zahrali (najmä K. Winslet). Samozrejme, samotný príbeh sa síce nezaobišiel bez určitej dávky patetizmu a gýčovej sentimentality, no v tomto prípade to rád prepáčim, pretože sa na to fakt dobre pozeralo. Nadpriemer. 75/100 (08.10.2017)

Přes ne moc pozitivní recenze musím uznat, že Jason Reitman zase tolik nezklamal. Tentokráte se na to jde zcela odlišným stylem než ve svých minulých filmech. Nicméně pod jeho taktovkou tenhle prosmutnělý Víkend docela odsýpá. Herci jsou patřičně výborní a trošku zamrzí nenominace Kate Winslet na Oscarech. 75% (05.05.2014)

Netreba páliť Madisonské mosty v Dokonalom svete. Je to predsa taký pekný príbeh, až to musím myslieť ako eufemizmus. Netušil som, že budem mať potrebu porovnávať a teda aj povedať, že Jason Reitman nie je Eastwood. Ale je to tak a preto som sklamaný. Skôr síce pre veľké očakávania, ale je to moja chyba? Režisér svojou predošlou tvorbou jednoducho už nasadil latku vysoko a teraz sa môže nechať prikryť do deky políciou z amerického predmestia, keď mu dajú čítať kritiky na túto limonádu. Prípadne sa z nej dá ešte urobiť merchandising a zarobiť dostatočne veľa, aby sa pokryli náklady za predané svedomie. No nič, nebudem viac negatívny a začnem dúfať, že sa vo svojich ďalších filmoch opäť vráti k žánru dramédia, ktorý mu išiel podstatne lepšie. (19.04.2014)